Letní tábor

Ahoj všichni. Je po zvláštní besídce (jak toto naše dění kdysi nazval Mirda).

   Sedím v nedělním podvečeru a pokusím se zde zviditelnit, jak to vypadalo právě v onen pátek 13.12.2013.

   Ano Zvláštní besídka je vždy opředena tajemstvím, právě vánočním tajemstvím, kde se bude konat. Toto jsem věděl pouze já a Fotr.

   Po minulých zkušenostech, kdy vše probíhalo v nějaké restauraci, Fotr přichází s vychytralým plánem. „Oni to čekají někde v hospodě. Co to udělat u mě doma“. Smích. A vše již organizujeme. Fotr, musíme to nějak zašifrovat. Ihned máme sraz v naší klubovně a šifra, která do teď visí na diskuzi těchto stránek je na světě.

„ V kolik si dáme sraz?“ „ Hele asi v půl čtvrtý“ říká Fotr a já jsem v obavě, zda jsme ještě schopní vidět první přicházející, které čekáme nejprve v 18.30. Teď již vím, že jsem se mýlil. Sraz jsme měli opravdu v 15.30 u obchoďáku Billa. Tam jsme jezdili a nakupovali vše potřebné k oslavě. Vozík se plnil a my běhali od regálu k regálu. Pravda, Fotr bral vše strašně zodpovědně a vše vybíral s důkladností hradního písaře. Když se po půl hodině vrátil, se dvěma klobásami, bylo jasné, že tímto tempem se to nedá stihnout, abychom v 17.00 odeslali zadání šifry. Začal jsem nakupovat po náručích a už plníme auto asi 200 kg potravin. Přejíždíme k Fotrově bytu a asi napodvacátý jsme to tam všechno odtáhli. Otírám si čelo. Máme to zde. Fotr mi předává překrásné bačkůrky. „ Né! To né!“ To máš za to nakupování. Trp. Zůstanu ve svých keckách. Tímto Fotra trestám a odhazuji svou džínovou bundu na zem do předsíně. On jí zvedá, úhledně jí opráší a po otevření šatníku jí dává na ramínko mezi svá saka. „A sakra, ta se musí divit, tohle snad ještě nezažila“.

   Jdeme tedy na to. Nejprve přemisťujeme nábytek z obýváku, abychom udělali velký prostor. Potom se odebereme do kuchyně, každý obsadíme jeden stůl a krájíme, krájíme, mažeme, odšťavňujeme. Po hodinovém krájení rozmisťuji vše na libovolně zvolené talířky, které jsem našel. Ihned jsem kárán, že je to neestetické a jsou mi přiděleny speciální misky vhodné právě k této chvíli. Fotr vše upravuje a roznáší na nejvhodnější místa pro naši oslavu.

   Je 17.00 musíme to poslat. Pot z nás crčí z rekordu krájení, který jsme právě pokořili. Sedáme si k počítači a šifra je záhy k přečtení všem, kteří sledují tyto stránky. Je odstartováno. „Ty vole dyť to ještě nemáme připravené“. Probouzíme se z pauzy a krájíme, mažeme, odšťavňujeme (prostě služba na táboře, když nestíhá čas). „ Květina“ (zakoupili jsme květinu na uvítání všech přítomných a Fotr vždy připravil na magneťák vánoční uvítací znělku).

   Je namazáno, připraveno, hudba je v pohotovosti, my si utíráme pot z čela a říkáme „hotovo“. „ Hele kde jsou?“ Ihned si na tuto otázku odpovídáme uklidňujícím „Dyť to není vůbec těžké“ ano, máš pravdu Fotře. Čekáme. „Proč nevolají, když neví?“

Ukusujeme pomalu mlsoty z připravených mís a čekáme. „Cena! Co cena?“ správně vytahuji láhev pro správně vylosovaného čtvrtého příchozího a fixou kreslím na vinětu oné láhve číslici čtyři. „Telefon, zvoní ti telefon“ „Majkl“. Zvedám onen přístroj a je jasné, že Majkl se svou skupinou (Sju, Martina) stojí před dveřmi. Fotr pouští muziku a já beru karafiáty do náručí a jdeme uvítat první. Smích a již mícháme slavnostní přípitek. „Zase telefon“ Luděk „Kluci kde jste, nejde to vyluštit. Napovězte, mám málo času“ Smějeme se. Říkám, že prozradím za básničku. Luděk mě ubezpečuje, že umí pouze píseň. Přepínám tedy telefon na hlas a Luděk zpívá. Smějeme se a Ufoun dostal nápovědu.

Zvonek „Fotr! Muziku, květiny a jdeme“. Vítáme Kubu, Verču a Filipa. Slyšíme příběhy, jak viděli nějakého čermáka (šel na premiéru Hobita) a chtěli ho odpětkovat. Smějeme se. Jsem celkem rád, že jim nerozmlátil hubu a že to našli. Přípitek. Smích a čekáme dál. Nikdo nevolá. Fotr zapéká skvělá kuřata a místností protéká lahodná vůně z trouby.

   „Tak kde jsou?“ Najednou slyším pískot. Vykouknu z okna a vidím usměvavou tvář Mirdy, jak na mě mává. „Fotr, muzika, květiny, jdeme“. Uvítání. Mirda bere kytaru a vše je v pořádku. Zvonek. Petra! Uvítání a zábava plyne. „Kde jsou ostatní?“ ptám se do místnosti. Najednou slyším „proč jim nenapíšete nápovědu“ „Jakou? Kam?“ No přece na stránky tábora. Proč tam? Protože se zde nějaké zprávy dožadují. V tuto chvíli se naše pohledy s Fotrem setkaly a byl z nich jasný otazník. Proč tam? Proč nevolají? V tuto chvíli jsme pochopili, že pro lidi, co ještě hledali zašifrované místo, jsou stránky komunikační tabule, kde čekali nápovědu. „Proč nevolají? Třeba je to nenapadlo“. Ihned na stránky píšeme adresu a vše žehlíme po telefonu. Pozdě! Kluci to nenašli a šli spát. Škoda! Trháme si poslední zbytky vlasů z hlavy, ale už s tím nic nemůžeme udělat. Zábava plyne dál a mísy se pomalu vyprazdňují. Na rozdíl od bezedného kalíšku, který má každý před sebou. Stíhám dolévat a Fotr ihned za mnou vytírá podlahu.

   Je to příjemný, mluvíme o táboře, zpíváme a plánujeme další kousky. Škoda, že nedorazili všichni. Trochu se s Fotrem stydíme, že jsme to nepromysleli se všemi náležitostmi, ale už s tím nedokážeme nic udělat.

   Zábava plyne dál, Vánoční besídka pulzuje zvláštností tohoto okamžiku a před rozbřeskem prvních paprsků se hrdinně rozcházíme do svých domovů.

Bylo to moc pěkné vás vidět. Bohužel k naší lítosti a hlouposti nedorazili všichni.

Nezlobte se, další rok se polepšíme.

Děkujeme Drinkn