Náš vychytralý plán, odřezejme pařezy, posekejme louky a udělejme stoly, se trochu zhroutil.
Optimisticky jsme se pustili do asi 80ti pařezů a pařízků, které jsme měli odstranit, aby se louky daly sekat bez různých objezdů. ALE.
Asi tak po třech hodinách v potu tváře bylo jasné, že už 5 jich máme za sebou. Pochopili jsme, že bez mechanizace to budeme dělat až do stavby tábora.
Změna plánu.
Pařezy jsme nechali stát a louky jsme posekali. Jako bonus jsme sestavily dva velké stoly, u kterých jsme vykonali obřad procpání obřích bramboráků přez hlavu do břicha atd...
Vše se zadařilo.
V neděli jsme se konečně odhodlali s Mirdou prozkoumat okolí našeho kaňonu a k tomuto účelu jsme si přivezli snad již legendární motorku.
O té jsme před 18ti lety, když jsme jí kupovali, říkali: Snad jeden tábor vydrží. Už funguje 18 roků a nahoře v zatáčce nám dala najevo, že ona je pořád dobrá, ale co my? Jen jak jsme se rozjeli, oba dva jsme se za smíchu SUE váleli ve štěrku.
Ale nakonec jsme se také skamarádili a průzkum dopadl nad očekávání skvěle.
Jak na pařezy?
Naše postavené venkovní stoly.
Blížíme se do finále.
Když se na ní tak dívám, určitě čekejte příspěvek Ta naše MAŠINA
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.