Přijíždíme velkou rychlostí do našeho údolí se spravenou oktávkou na vleku. Je to fajn. Pomalu se v pátek rozednívá a koukám kol sebe na mnohé z nás, jimž se podařilo k tomuto účelu pátek v práci nebo ve škole ušetřit. Fajn začínáme. Není čas. Rybník musíme vypustit. Obě čerpadla fungují na plný výkon. S velkými komplikacemi jsme museli ponořit sací koše do vody, jenž by.la, neúprosně okována hřbetními ploutvemi obrovských ryb. Jak jsme vše prorazili, zvedla se u mola velká vlna a obrovská ryba uhryzla potopený sací koš u mého čerpadla.
V tuto chvíli mi zazvonil budík a já věděl, že musím s Janym rychle vstávat a vyjet. S Johanem jsme byli dohodnuti na desátou u rybníka a nás ještě čekalo naložit oktávku a nespočet věcí na brigádu. V Újezdě jsme vše zvládli, Cuba dával Rolimu felícii na Čerňák a my zjistili, že má píchlé kolo. Sjů prase na technickou a museli jsme ještě přehazovat baterky. Zdržení! Sakra. Vše máme a jedeme. Vlek byl však velmi těžký a mi se mohli jet jen 60 – 70 km za hodinu.
Již je deset a Johan si po telefonu ověřuje, zda může začít vypouštět. Omlouváme se za zpoždění a vděčně souhlasíme. Za necelé dvě hodiny na místě stojíme již také a dáváme do akce druhé čerpadlo a Karlíkovu rouru. Vše kolem nás rachotí a voda stříká do potoka. Hladina pomalu klesá. Otevíráme tábor a jdeme se najíst. Průběžně doléváme benzín a pozorujeme klesající hladinu. Toto trvání je nekonečné a proto je zde nepopisuji. Již je hluboká tma a vodní mizející hladinu nám pomáhá osvítit naše táborové auto. Chybí ještě půl metru. Ryby žádné nevidíme. Vše rachotí a hladina klesá. Již přichází další z nás a vítáme se. V tento čas je výpočtem zřejmé, že se nám to vypustit podaří a ráno můžeme čistit.
Johan odjíždí a ostatní osídlují svá lůžka a příjemné místo ve srubu. Je řečen plán zítřejšího postupu a všem je zřejmé, že ho řídí nějaký Sajmon (legrace z nějakého filmu). „Sajmon říká, že v 9 hodin spustíme fázi jedna.“
A opravdu ráno je zde nastoupený celý rybářský svaz a s košťaty v rukách jdeme čistit rybník. Čerpadlo znova vrčí a vyhazuje poslední částice vody, než přijde neprůchodné bahno. Všichni rojnicí od pramene ženou, jeden vedle druhého, ten hnus ze dna směrem k molu. Tím tvoří vodě další hráz a ta dokáže znova odcestovat čerpadlem do potoka.
Již je tam asi deset centimetrů a je slyšet první výkřik. Hele! Hele – támhle je ryba a další. Po velkém překvapení všech, ihned bereme do rukou podběrák a začíná honba za ploutvema. Na břehu je nádoba a tam vše ulovené hážem. Ondřej jim dodává vzduch a ostatní pomáhají nahnat co nejvíce vody k čerpadlu. Teď to však již opravdu nejde. Koš již nedokáže nic nasát. Lovci ryb stále dělají čest své funkci a ostatní přešli do Sajmonovi fáze dvě.
Bereme kýble a nekonečným řetězem ten humus přemísťujeme na břeh rybníka. Hladina úplně poklesla a z lovců se stali sběrači. Jdeme se z vyčištěného dna podívat na úlovky a připadá nám jich nějak mnoho. Ihned je vytvořena sázková kancelář na jejich počet. Je vsazeno a jde se přepočítávat. Do rybníka se v tuto chvíli již zpět vrací čistá voda z potoka a pramene, jenž Karlík nahoře vyčistil a opravil.
Ryby pomalu vracíme do jejich domova a počet je pro nás úspěšně překvapivý. 255 kusů lína. Čerpadlo vrčí a vše napouští. Obědváme a lehce počítáme, kdy, že se to vlastně zase napustí. Je dopočítáno a je zřejmé, že tento víkend to určitě neuvidíme. Čerpadlo jede, voda stříká a mi odcházíme opravit díry na louce nad Rybářskou baštou. Kopeme, jezdíme, hrabeme a ani si nevšímáme, že je již kolem nás tma. „Je hotovo. Máme to“
Večerní srub provoní Sjůino kafe a pomalu přecházíme do Sajmonovi fáze tři. Povídáme a plánujeme vánoční trhy a Sokýček co dvě hodiny chodí dolévat benzín do čerpadla. Přichází správkyně areálu a Majkl míchá lahodné věci. Smějeme se. Soky pořád dolévá a rozlosovává noční hlídky na čerpadlo. Povedlo se mu to. Ráno koukám na hladinu a do konce zbývá ještě sedmdesát centimetrů. Ještě v neděli narychlo usadíme několik chodníčků a vysekáme křoví vedle cesty, kde má být nová voda.
Teď je opravdu ten čas. Vše je uzamčené a mi musíme vypnout čerpadlo k odvozu. Málem se to podařilo. Zbývá pouze 50 cm. Ale to už necháme na přírodě. Já nakrmil našich 255 kámošů a pomalu jsme se rozjeli domů.
Všem děkuji, byla to velmi dobrá práce.
Márty
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.