Nejsem vůbec hoden toho, něco hodnotit, komentovat, říkat prognózy.
Ale mě to nedá!
Nevím, co znamená, když je řečeno: ,, To je přece normální". Co to je normální? Je to, když to tak dělá většina? Je to zákon, který nám říká, co máme a co už ne? Je to víra, naše svědomí opírající se o desatero?
Ano, mě to nedá, jsem prostě tady, žiju. Mluvím. Myslím. A dokážu psát. Jsem to já a můj pocit. Tím, že tady jsem, žiju, myslím, že mi to dává sílu a odvahu říci: To jsem já a já říkám,, mě to normální nepřijde".
Normální mi nepřijde, když lidé dostávají odměnu za to, že neobdělávají pole. Normální mi nepřijde, když nikdo nic nevyrábí a přeci se uživí. Normální mi nepřijde, když děti místo, aby se sešli si radši píší na sociálních sítí. Normální mi nepřijde, když je lepší se schovat, než-li se postavit a někomu říci děkuju. Normální mi nepřijde, když lidi radši hrají hru na počítači, než aby svoji partu oslovili a tuto hru si zahráli naživo. Normální mi nepřijde, když lidi, kterým si pomohl tě použijí jako příčku na jejich žebříčku popularity a beze slova po tobě vyšplhají dál. Normální mi nepřijde, když děti učí své rodiče a prarodiče obsluhovat elektroniku, místo toho, aby starší svou zkušenost a dovednost předávali jim. Proto říkám, mě to normální nepřijde. Dostaly jsme se do dalšího vývojového stupně lidstva ,,Doba opačná".
Já vim. Už si asi říkáte: Ty nejsi normální!
Ale co je normální? Pokud si bude někdo z vás myslet, že přidat komentář k tomuto článku je podle něho normální, ať se o to pokusí. Snad se přiblížíme k hranici, kde zjistíme, že tohle ještě je normální a tohle už ne.
Ahoj Márty
Komentáře
Při pohledu okolo sebe vidím, jak moc v rámci "pohodlnosti" opouštíme principy slušného chování a třeba také desatera nebo prvorepubliková hesla typu - nebát se a nekrást.
Nelíbí se mi to, jen nějak nevím, co s tím dělat. přiznávám, že jsem pasivním účastníkem dění a asi nemám na to stát se majákem správných principů. I když se snažím být slušným člověkem, setkávám se spíše s opovržením, ne-li výsměchem. Jsem prostě staromódní.
Fík, trochu smutnej
Ale pokud budu odpovídat za sebe,tak "ne"...spousta věcí mi normálních nepřijde,ale jediné co proti tomu můžu dělat,je to ,že se nezapojuji k davu,i když si občas okolí tuká na čelo a myslí si že nejsem asi zcela normální,nebo že jsem prostě "divná"...
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.