Letní tábor

Tato reportáž je z jiného světa – je nadčasová. Jediné co o tom vím více, že je skutečná. Já tam byl také a opravdu se to stalo.

Adventní trhy v Sedle

   Vlastně vše začalo na úplně jiném místě. V Údolí Světla právě končila svatba Karlíka a Petry. Náhle kdosi prohlásil nahlas, že je škoda, že už jsme tu letos naposledy a vlastně vše bude zase zavřené a ani adventní trhy, jenž vždy v tento čas, nabízeli klid a pohodu, budou nadobro zakázané. Po této větě se rozhostilo místností ticho. Potom to ale přišlo. Zazněla věta, jenž se nadobro zaryla jako rýha do žuly. „Tak si je uděláme tady a vlastní!“ Všichni se pousmáli a po chvíli váhání se ihned začali hlásit, každý se svým druhem stánku.

   A teď jsme právě u toho. Táborníci se smáli a dlouze povídali, jak to vše udělají. Někde v hrozné dálce od Údolí Světla, však sedí svatí muži u bělostného stolu a andělé létají kol. Slyšíc onu větu o vlastních trzích zpozorněli a spontálně pohlédli do onoho místa, jenž mnohdy těší jejich srdce.

   Andělé přisedli ke stolu poslouchajíc ony plány, jenž smrtelníci spřádají, právě na den svatého Mikuláše. Hledí z velké výšky skrz mraky a usmívají se velkému nadšení tam dole. Dole v dřevěné boudě uprostřed lesa. Hledí a společně se smrtelníky dole se usmívají. Jejich radost však vystřídal úlek. U jejich bělostného stolu zazněla rána a všichni hleděli na kouř, jenž svým vzedmutím plně zviditelnil postavu v koženém kabátě s rohy. Ano! Čert. Každá mince má rub a líc. K andělu a svatému muži patří také zástupce pekla. Čert. Rovněž i on pohlédl dolů. Osadníci tam již dlouho nebyli. Každý chystal vše, co tenkrát přislíbil. Vyráběl a nakupoval vše potřebné pro Sedlecké adventní trhy.

   Zástupce pekla ihned povolal temné mraky a celou zemi zasypal sněhem a větru dal ledový mráz. On sám potom v přestrojení sešel na samotnou zemi a všem našeptával. „ Vše zakažte! Nikdo se nesmí sejít s nikým! Oslavné trhy na počest narození nemluvněte zakažte!“.   Byl vyslyšen. Spousty zákazů osadníci slyšeli. Slyšeli, četli, hleděli na obraz strachu, jenž čert zviditelnil všude, kam vstoupil.

   Slyšeli! Ale nebrali vážně. Vánoční trhy si prostě vymysleli a tak je prostě připravovali. Třeskutý mráz a sníh kol je nezastavil. Nebrali vážně slova strachu a hrůzy. Všichni se těšíc, již mají vše dodělané a připravené. Je den před začátkem.

   Čert zaneprázdněn šířením strachu a hrůzy, opustil místnost se svatým mužem. Mikuláš tam zůstal pouze sám se svými anděly. Všichni hledí dolů. Dolů do Údolí Světla. „Opravdu! Oni se chystají“ říká jeden z andělů. Svatý muž se pousmál a pohlédnul na jednoho z andělů. Ten ustrnul a spatřuje, jak na něj Mikuláš nenápadně mrká pravým okem. Vše pochopil. Začal mávat svými křídly tak mohutně, že všechny mraky začaly volně odcházet někam do dáli. Na zemi se rozsvítilo slunce a začalo ledovou krustu měnit ve vodu. Druhý anděl rovněž spatřil svatého muže, jenž mu dal signál. Ihned letíc dolů, zvěstoval všem dobrou zprávu. Ta byla ihned vyslyšena a osadníci začali číst a poslouchat, že vše je zase povoleno. Znova se mohou setkávat a slavit. Třetí anděl hledíc na rozmáčenou zemi, se posadil na bělostný stůl vedle svatého muže a vysoušel coby vítr vše rozmoklé. Náhle se zahleděl dolů a říká Mikulášovi „Už jedou!“

   Svatý muž hledíc do údolí skutečně spatřuje první příchozí, jenž vše odemykají, opravují a již přiváží vánoční stromek a zdobí stánky svého trhu. Usmívá se.

   Někde dole na zemi stále pochoduje čert. Šíří strach a hrůzu. Ví však, že osadníky již nezastaví. Začíná kol sebe kopat, vymýšlí různé intriky a pasti. Třeba Bařeně vnukuje, že musí přinést máslo. Sokymu vyhazuje z jeho auta již připravený spacák. Sjů mění krásně bílá světélka za barevná, jenž bytostně nesnáší. Seveřanovi rozbíjí jeho vařič. Opravdu neví v zoufalství co dělat. Ví, že prohrál.

   Je krásné počasí, sucho, sluníčko, vše je uvolněno a trhy v Sedle opravdu začínají. Mišpule bere krásné pozvánky a všem obyvatelům vesnice nad Údolím je předává. Dole se topí úplně ve všem a stánkaři zdobí své skvosty. Pečené kaštany, langoše, palačinky, klobásy provoňují celé údolí a tlučou se s vůní lahodných horkých nápojů. Řemeslné dílny lákají kolemjdoucí a první ozdoby již zdobí smrček uprostřed stánků.

   Starosta Údolí vítá nově příchozí, přeje pěkný advent a zdarma předává místní bankovky pod názvem Vločka. Nejsou to však ledajaké papírky. Právě stánkaři, jich potřebují nahromadit celou stovku, aby se oni sami mohli účastnit večerní slavnosti v právě již zakázané místnosti jejich srubu. Vesničané nakupují a stánkaři se jim nutí svou přízní. Je sobotní velká pohoda. Vánoční atmosféra je obrovská. Stromek v samotném středu je již vyzdoben a starosta zve přítomné k jeho slavnostnímu rozsvícení. I stánkaři touto výzvou opouští své příbytky a společně s vesničany se řadí ke stromečku.

   Je rozsvíceno! Podvečer ozářil vánoční strom svou mohutností a všichni s nadcházející tmou vzpomínají na právě prožité. Čert se s nepořízenou vrátil po bok anděla a svatého muže a vše pozorují s nebeské výšky. Hledí na Údolí a slyší zvon. Zvonek právě láká všechny do hlavního srubu. Osadníci přichází a hledí na překrásnou výzdobu, jenž tomuto místu dala kouzlo. Sedí a tiše rozjímají.

   V tento moment, sám svatý muž povstal od bělostného stolu a obklopen létajícími anděly prohlásil „Tam je mé místo!“ Hned si nasadil svou mikulášskou čepici a doprovázen andělem, ale i čertem se snesl před samotný vstup do onoho srubu v Údolí Světla. Anděl zaklepal na dveře a společně s čertem je otevřeli. Potom svatý muž vstoupil a dlouze hovořil o hříchách a odpuštění. Osadníci se smáli a čert zuřil.

   Tak skončili snad jedny z mála vánočních trhů, jenž se  nenechali zastrašit čertovou hrozbou.

p.s. Děkuji všem za jejich nasazení a víru

sv. Mikuláš lp. 2020