Již v samotném názvu naznačuji, jak to všechno dopadlo. Byla to ale dlouhá cesta.

Kdysi na Pohodě, nás napadlo lehké oživení nadcházejících Adventních trhů. Ano! Při poslechu mladší generace v jídelně, jsem zajásal. Říkám “ To bylo super. Udělejte na ten text divadlo a hned po rozsvícení stromku, to tam pošleme.” Dny plynuly a já jen z velkého povzdálí pozoroval, jak si tato myšlenka plyne svým životem. Opravdu se na to skvěle připravili a jak jsme plánovali, tak tímto divadlem suprově udělali tečku za letošními trhy.

Ale jak to v pátek vlastně začalo? Ve 4.30 mi zazvonil budík a bylo zřejmé, že se spánkem na tři dny dopředu je konec. Vstávám a spěchám naložit nekonečně věcí na korbu tranzita. V 9 se ke mně připojuje Sjů a vyrážíme do Sedla. Pořád spěcháme. Za Libercem hledíme na sníh kolem nás a je nám zřejmé, že to způsobí komplikace. Již jsme vyšplhali do Sedla a vše naložené překládáme do Oktávky. Sněhu kol je plno a bylo zřejmé, že s náklaďákem se z tábora již nevyhrabeme. Otevíráme boudy a fofrem zapalujeme kamna. Jedeme pro další várku a již se hlásí Martina, která veze Roldu a Mařenu. Super! Společně sjíždíme dolů a za nevole mnoha z nás škrtáme z plánu Irskou. Spěcháme! V pět je tma a tak toho chceme stihnout co nejvíce. Kluci nosí prkna na stánky, Martina vaří a myje a já se Sjů jedeme pro chvojí a stromek.

Les nás trestá. Při každé ustřihnuté větvičce nám padají závěje sněhu na hlavu. Nejsme ale z cukru a makáme. Chvilku vybíráme stromek a již jej vážeme na střechu auta. Jsme v Údolí a tentokrát se Irskou chvilku klidníme.

Dobře tedy. Jdeme na to. Kluci formátují prkna, já šroubuji a vše zhotovené nosíme na místa, jenž stánkaři nafasovali. Již děláme čtvrtou bránu a opravdu již není vidět. Startujeme auto a svítíme. Hurá! Již přichází ostatní. Kluci berou do rukou nářadí a vyrůstají stánky nad stoly. Sjů a Martina vyrábějí salát na zítřejší večeři a my jsme vztyčili poslední konstrukci. Ještě rozmísťujeme cedule a rychle do srubu.

Již jsme zde všichni. Lehká porada a je připravený časový plán. V 9.30 začínáme makat. Ve 12 je generálka divadla a ve 13 je louka připravená pro nás. Trhy oficiálně začínají ve tři hodiny a v pět je rozsvícení stromku. Potom naše slavnostní večeře a rozdáváni dárků. Po tomto jsem se v duchu pokřižoval a doufal jsem, že to zvládneme. Hledím do místnosti a kluci již zadělávají těsto, pár lidí venku ještě ladí něco na svých stáncích a začínáme být trošku unavení, ale pohoda. Je zima. Venku se parádně rozsněžilo a kamna jedou na plno. Holky vybírají od všech jejich výrobky k slavnostní večeři, Mařen začíná hrát na kytaru. Je veselo.

Ráno rychle zapalujeme kamna. Vlastně jen přiložíme. Je zřejmé, že někdo odsud teprve nedávno odešel spát. V 9.30 jsme ale všichni na place a začíná frmol. Každý zdobí chvojím a světýlky své stánky a připravuje vše možné a nemožné. Holky rozmísťují své výtvory a mnozí z nás připravují dříví ke svým ohňům. Na toto všechno dohlíží Starosta svým všudypřítomným okem. Není v tuto chvíli možné popsat každý stánek, jenž v kruhu okolo vánočního stromku, čnil svou krásou. Pod tímto článkem spatříte spousty fotek a určitě mi dáte za pravdu.

Teď je ale poledne a začíná nácvik divadla. Hledíme, smějeme se a obdivujeme. “ Opravdu to zmákli” Směju se pod fousy a mám radost. Už se těším na večer, až to spatřím naživo a v kostýmech. Tleskáme a tímto začínají trhy pro nás. Stánkaři obchází jejich konkurenci a vyměňují si zkušenosti a vše ochutnávají. Obdivujeme krásné věnce, hvězdy, šišky, andělíčky a pomalu koukáme na hodinky. Někdo říká “ Hele, za patnáct minut začínáme”. A opravdu. Po kontrole času, náš druhý pohled směřuje na cestu. “Cože?” Hledíme na první příchozí. Starosta narychlo běží ke stánku, aby je uvedl a dal jim trhovské peníze. Ostatní se zamýšlí, zda dali správný tip na počet návštěvníků. Starosta je spočítá a vítěze odměna nemine. Znova se zahledíme na příchod a nestačíme zírat. “ Támhle! Další a další”. Tržiště se zaplnilo a stánkaři nabízejí své výtvory. Teď začal pravý trhovský život. Lidé chodí, hledí, nesměle něco prohovoří a v ruce žmoulají vločky (naše trhovské peníze). Do toho křičí Karlík a točí ruletou. Potraviny, svařák, medovina, guláš, káva to vše provonělo louku a lidé chodí a chodí. Starostovi dochází naše peníze a ihned posílá Šrotyho, ať přinese vše, co na stánkách uloví. Točíme prachy poprvé. Lípa zdobí s dětmi ozdoby, Luky s Radkou a jejich kamarády točí kávu, pivko, cukroví, guláš, vedle Rolda se Štefanem a Pájou dělají langoše a jejich sousedé Sokáč se Zajdou pečou maso. Starosta se potí rychlostí vysvětlování, turbomošt teče proudem a všude kol pobíhají děti a něco hledají z AničkoRoldovský soutěže. My na vše s Ivanem koukáme shora a fofrem točíme a smažíme bramborové spirály. Vedle nás je poklidný stánek a ozdobami, který vede Sjů s Lilkou a za tímto Štěpán s Aničkou grilují špízy spolu s hermelíny od Pichy. Dva stoly zdobí věnce a vánoční hvězdy, které krásně vytvořily holky a za nimi voní svařák, vaječňák a štola od Martiny a tímto popisem se dostáváme až k Johanovi s Klárkou. Tam sedí spousta dětí a vyrábějí si svíčky. Starší na tomto místě popíjí teplou medovinu a je pohoda. Za tímto místem je další prodejní stůl. Ten obsadili Míňovci a obrovskýma šiškama překvapují každého, jenž jde kolem. Trh pomalu plyne a je vánoční pohoda. Zvuky koled a vánočních písní vše podtrhují.

Pomalu se začalo smrákat a já zapaluji proti sobě dva velké ohně. Koukám na hodinky a říkám „ sakra, vždyť je něco málo po čtvrté a starosta všem řekl, že bude odlévání olova. Ihned běžím k našemu stánku a vleču Ivana do baru U Boba. Tam máme připravené licí a tavící zařízení. Na stánku nás zastoupila Verča s Cigi a mi již zapalujeme hořák. Návštěvníci na naše počínání opatrně pohlížejí a nesměle se přibližují. Vážnost naší věštírny byla velká. Navzájem jsme si vykali a dávali jsme důstojnost tomuto místu. Olovo se již rozehřálo a mi vlastně v tuto chvíli nevěděli co budeme dělat. Již předstoupila první odvážlivkyně a mi jí přikázali, ať si sundá rukavici a pozvedne ruku. Potom nás napadlo, ať řekne nějakou sloku z básničky. Jen tehdy se s námi dokáže propojit. To s tou rukou jsme vyžadovali skoro vždy. Jen tehdy, když chtěli říct báseň v němčině, jsme ruku zrušili. Paní tedy doříkala a mi nalili olovo do vody. Vše zasyčelo a již všichni tři hledíme na něco moc divného. Lehce jsme s Ivanem zavadili pohledem jeden o druhého a začali jsme z té hroudy věštit. Paní hltala každé naše slovo a své kamarádce říká, že jsme se úplně trefili. To nás trošku překvapilo, ale s vážností jsme jí v ubrousku předali onu zkamenělinu olova. No! Co vám mám psát. Takto to bylo skoro vždy. Mysleli jsme, jak se tam budeme smát, ale vážnost s kterou k nám přistupovali, to nedovolila.

   Náhle probíhá starosta a všechny zve ke stromečku. Koukám na hodinky a opravdu. Je pět. Kol tma jako v ranci, koledy znějí údolím a světélka stánků lákají na pochutiny. Není však čas. Běžím k centrále a v ruce svírám koncovku osvětlení stromku. Ta kráva však řve tak, že neslyším jejich odpočítávání. Karlík dělá mezičlánek a v čase Č zasvítí mým směrem. Hle záblesk od spojky. Strkám konektor a údolím se od zářícího stromku ozve jásot a potlesk. Běžím do kotle, ale bohužel jsem nezaslechl už nic ze starostova proslovu. Teď to však začne. Co? No přeci divadlo. Osvětlovači jsou na svých místech a Pichy již uvádí náš divadelní soubor pod názvem Zrníčko. Stojím s kamerou na špalku, těším se, držím palce a filmuji. Celý příběh doprovázelo mnoho potlesku během vystoupení a mohutný na závěr. Jsou super. Povedlo se to.

   Ještě spousta milých rozhovorů. Paní nám upekla chleba a ptala se na pána s prkénkama. Velká světla ozařují údolí a je zřejmé, že je konec. Všichni pomalu odchází a trhovci začínají demontovat to, co před šesti hodinami pracně dokončili. Každý z nich tuší, že návštěvnost byla veliká. Vždyť starosta poslal posla pro peníze ještě dvakrát. Číslo zatím ale nikdo nezná.

   Spěcháme tedy do slavnostně vyzdobeného srubu a hledíme na hromadu dárků od jednoho z nás k druhému. Tímto naším příchodem jsme naplnili všechny špalky a nad barovým pultem se rozsvítilo červené světlo s nápisem úplně plno. Potichu sedíme, starosta mluví a my jsme v napětí. Kolik jich přišlo? Majkl nás chviličku napíná a potom zaznělo ono tajemné číslo. Sto devadesát šest účastníků. Srubem se rozezněl údiv a potlesk. Byl překonaný rekord. Všichni byli nadšeni, nejvíce však Šimon a Berenika. Ty to tipli přesně. Teď přichází Šárka a přináší krásný dort, co upekla. Pomalu čekáme a připíjíme na zdar trhů. Je zřejmé, že nejprve rozdáme dárky a až potom večeříme. Anetka a Šimon vždy s balíčkem hledají jeho majitele a všichni s nadšením pozorují, co jeden z nás pro druhého vyrobil. Krásné výtvory jsou prohlíženy a obdarovaní si je zkoušejí. Martina se Sjů přináší mísu se salátem a pekáč s řízkama a sekanou. Na chvíli je ticho, jelikož nemáme čím mluvit. To se záhy změní a o krásných trzích hovoříme skoro až do rána. Spousta zážitků, spousta milých lidí, ano také spousta práce a nekonečně času. Stálo to ale za to. Vždyť když Majkl spočítal dobrovolné vstupné, bylo zřejmé, že na tábor od nás můžou jet zdarma až 2 děti. Nebo za to zase můžeme koupit spousty potřebného nebo nepotřebného co nám udělá radost.

   To je přeci pěkné, mi to udělali pro radost. Návštěvníci z toho radost měli a něco pro naší radost nám věnovali.

Pěkné svátky a děkuji všem

Márty

Ve fotogalerii najdete spoustu dalších fotek z  této povedené akce a v Sedlo film uvádí můžete zhlédnout Vánoční příběh v podání souboru Zrníčko