Letní tábor

   Při této reportáži vzpomínám právě na stavbu tábora před týdnem. Tam Nulťák podle mne začínal a vznikal. Byla to právě truhlářská parta, která ve svém plném složení sestavovala nábytek do Woodstoku. Stavíme tedy lavičky, stupně vítězů (které ale nejsou stupně vítězů) a vše jde jako vždy. Problém byly stoly. Ty hravě montujeme a již zatloukáme kůly jako jejich nohy. Náhle se Seveřan zamračí a ptá se „Proč sem? Vždyť loni byly přeci dole.“ „Neptej se a montuj“ odpovídá Sjů. Seveřana (konzervativně naladěného) toto znepokojuje a neustále vyzvídá proč sem. Už nevím. Nějak jsme mu to vysvětlili, ale pod vousy jsme se smáli. Bylo přece jasné, že dole je potřeba místo pro Pomádový blesk a ze shora, že přichází Sandy. Tím to asi začalo.

   Ale je čtvrtek a začíná Nulťák. Zatáčka se plní známými tvářemi a bágly spolu s dětmi klesají k táboru. Uvítání, nástup, denní řád a jdeme k ohni. Nulťákové plameny osvětlují skálu za našimi zády a kytara rozezvučela les. Vysvitl měsíc a naše skupina se pomalu prodírá lesem v bojovce odvahy. Jsou vyděšeni, ale překonali to. Jsou u cíle a z pokladu vybírají zaslouženou odměnu. Jdeme spát.

   Budíček, rozcvička. A už je vidím. „Koho?“ No přeci velké holky. Náš oddíl, kterému vládneme se Sjů a Karlíkem. Je to vše vlastně operativně změněno. Tento oddíl se dle plánů měl promísit s velkýma klukama. Ale! Přichází od někud mnoho signálů, že něco vymýšlejí a připravují. Toto nás zastavuje a ihned vše vracíme na místo, jak čekají. Jde přeci o legraci. Té musíme dát průchod největším korytem jejího řečiště a nestavět tomuto jakoukoli překážku.

   Moudré rozhodnutí. Už vidíme náš oddíl, jak přechází v natáčkách a elegantních županech lávku na určené místo na cvičení. Legrace. Soutěže, boj v lese. Boj o ztracenou knihu Proroctví a Pravdy. Služby, hlídky. Tohle byl náš Nulťák. Je potřeba ještě zmínit naší muzikálovou soutěž. Skupiny losují dané písně muzikálových a pohádkových songů a připravují klip. Vedoucí říkají. „To nemají možnost stihnout nacvičit“ Není ale čas a porota s publikem nevěřícně zírá na vystoupení hodné dvoudenního nácviku. „Hele! jim na to stačila půlhodina.“ A udělali perlu z toho mála co měli.

   Jdeme do toho naplno. Večerní Woodstok plní rytmy Šakalích let a Discopříběhu. Řveme smíchy. Následuje naše Pomáda a Seveřan je konečně uklidněn odpovědí proč ty stoly nesměly být dole. Tančíme, smějeme se.

   Děkuji všem dětem. Děkuji vedoucím, že drželi laťku legrace a odhodlání.

p.s. Luki se při odjezdu ptal. „Hele Márty, to jste měli tak týden v kuse na přípravu, né?“  Má tvář se rozesmála při vzpomínce na naše setkání ohledně organizace. Když jsem se zamyslel, tak to bylo asi tak 1 hodina, kdy jsme o tom hovořili všichni. Podstatné z tohoto byl ten fakt, že si každý z nás odnesl k přípravě nějaký úkol, který dotáhl do jeho celku. A tak věřte, že i pro nás to vše byla vlastně taková premiéra, kterou jsme nikdy neviděli.

Ale jsem rád, že jsem tomu byl přítomen.

Ahoj za rok

Martin

A děkujeme.