Letní tábor

  V návaznosti napojený na předešlý příspěvek o ohřevu teplé vody z odpadků.

   V tuto chvíli máme týden po táboře. Já sedím před notesem a chystám se po uzrání dojmů napsat, jak dle mého názoru tábor dopadl a jak byl povedený.

   Otvírám tedy blok a nelze si nevšimnout poslední věty z minulé reportáže. Je zde psáno. „Kluci držíme vám i nám palce.“

    Jedná se o vynález na ohřev teplé vody. V čase kdy byla psána tato věta s přáním úspěchu, situace vypadala přesně tak, jak byla popsána v minulé reportáži. Dnes je dnes a mezi tímto původním  návrhem a dnešní realitou teplé vody je obrovská propast, která je vyplněna nápady kluků a zcela tímto zasypána až do úplné roviny. Roviny, která se nazývá koupelna s vanou a neomezeným množstvím teplé vody.

   Tak to je. Nic víc a lepšího již neexistuje. Kluci to dostali až na maximum.

   Ale jak to bylo?

Máme tedy po úspěšném pokusu z doby minulé reportáže. Funguje to! Je to ale malé množství vody. Je nás přece mnoho na táboře. Co teď?

To chce větší nádobu. Jasně, ale tu už nestačí ohřívat spirála vložená do ohniště. Z ohně utíká spousty tepla. Jak ho spoutat? To by bylo nejlepší rozdělat oheň přímo v tý vodě, ať nic neuteče kolem. Každý kousek tepla přece potřebujeme. „Jak?“

Johan říká „ Vím kde se koupí tlaková nádoba na 1m3 celá kovová“ „Jasně, kup to“. A již se sundavá z náklaďáku u Johana v dílně. Já zase vím jak opatřit topeniště, které můžeme vložit do této nádrže. Vše chystám, omývám a připravuji. Náhle se obě části tohoto vynálezu ocitly vedle sebe a Johan pohledem pokyvuje a přemýšlí, jak vše spojí v mohutný ohřívač se zásobníkem. Má jasno. Seznamuje mě s plánem a závěrem tohoto je otázka. „Ty vole nebouchne to?“

 Touto otázkou svoláváme technickou poradu, Tým Johan, Martin, Karlík. Veškeré papíry jsou již pokresleny schématy potrubí, tlakových nádob, ventilů, přepadů a zpětných klapek. Máme jasno. Další otázka lítá naší skupinou. „Neopaří se někdo?“ v systému může tímto být opravdu vařící voda. K tomuto Karlík přichází s řešením termostatické hlavice, která pustí ven jen tak teplou vodu, kterou si sami nastavíme. „Jasně!“ Máme plán, vše tímto musí fungovat. Karlík si bere na starosti veškeré rozvody, Johan posvařuje topeniště s nádrží a já se pokusím okolo tohoto postavit přístřešek. Porada končí a každý z nás odnáší část celku po jejímž propojení se tento začne jmenovat koupelna. Já přináším ještě starou vanu a betonové dlaždice jako podlahu. Karlík mlčky schraňuje veškeré potrubí a kohouty potřebné k tomuto propojení a Johan hlásí mám to hotové. Tiše zírám na svařenec v Johanově dílně a musím říct „to je dobrý“. Nakládáme toto na vlek a po doložení dřevem na stěny oné místnosti převážíme do Sedla.

   Začal náš tábor a děti nevěřícně zírají na přístroj v rohu louky, kterému říkáme lokomotiva. Tento příměr vytváří tohoto jasně viditelný komín, který vychází z obrovské nádrže. Mám chvilku času a během naší služby vytváříme vedle hygieňáku podlahu k oné koupelně. Záhy na tuto přesuneme naší lokomotivu a začneme s tvorbou stěn a samozřejmostí je střecha. Toto připravené propojuje Karlík systémem trubek a kohoutů dle plánu z hospody a Johan instaluje ruční čerpadlo. „Kluci, mám to spojené“ hlásí Karlík a poprvé nakládáme topeniště dřevem a aktivujeme oheň. Stojíme a s napětím pozorujeme teploměr na vrcholu lokomotivy. Obdivujeme velkou rychlost stoupání ručičky. Děláme pokus, jak si poradí s přetlakem ve válci naše regulační a přetlakové pojišťovací ventily. „Vše funguje“.

Máme radost. Já instaluji vanu a kluci pokrývají střechu. Zhotovujeme sušák nad válcem (ten se přece určitě hodí na holiny, spacáky a na vše mokré).

Koupelna je hotová.

Večer je v našem údolí celkem dost zima. Krčíme se u polňačky a snažíme se ve svetrech a bundách utrhnout kousek tepla z tohoto zařízení. Z našeho hloučku večerní porady se oddělují dvě nabalená a ospalá děvčata s otázkou „Hele! Můžeme vyzkoušet tu vanu?“ „Jasně“. Čas plyne večerem a po hodině se vrací zcela červená a svěží. A co víc. V tričkách a zima jim není.

   Zamýšlím se a říkám „hele my nevytvořili koupelnu, ale RECIKLÁTOR“. A skutečně. Odzkoušeli jsme to všichni. Ono to opravdu funguje. Ihned protahujeme tímto zařízením celý tábor a kluci si užívají právem pocitu úspěchu a slávy. Tato věc byla rovněž pojmenována jako druhý nejlepší vynález za časy jenž jezdíme na tábory.

Nezbývá tedy než sejmout klobouk a nahlas říct        „ KLUCI DĚKUJEME“.