Stavba proběhla za poměrně stresujících podmínek. Paní v televizi pořád říkala: bude pršet, bude pršet. Někteří z nás nevěřily a pořád koukaly do svých telefoních krabiček na pohyby mraků a snažili se nás uklidnit.
To se jim nepovedlo. V pátek jsem s Danielem posekal celý prostor louky a už vyhlížíme první příchozí.
Všichni máme na jazyku stejné slovo: DÉŠŤ
Nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně, naše celkové vystresování ze špatného počasí, ale ined v sobotu, jakmile vykoukly první paprsky slunce jsme začaly stavět a budovat jako o život. /né, že bychom se mohli rozmočit z deště, ale celty se nemohou mokré spravit a zažehlit a matrace by byly promčené) V poledne jsem zaklekl k lehké motlidbě, ať ještě neprší, ale stany už stojí a dělají se záplaty. Je to dobré. Oběd jsme už ani nevím - vynechali a s večeří jsme oslavili postavený tábor v suchu.
A tak se vracím k úvodní myšlence. Nevím jestli to bylo dobře nebo špatně, naše vystresování, ale vše se povedlo.
A příště řekněte paní v televizi ať hlásí: "Všude dobře, doma nejlíp. A nezapomeňte si vzít opalovací krémy."
Všem strašně moc děkuji za skvělou práci a na nulťáku ahoj
Martin
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.