Né! Samozřejmě, nadpis s otazníkem je jen legrace...
Následná fotka sice nevypadá jako z nějakého autosalonu, ale Ti z Vás, kdo jste Octávku viděli v akci, jak nám všemožně na táboře pomáhá, víte, čeho je schopna a už s obdivem smekáte.
Jsme sice v kategorii Reportáže z akcí, ale nakonec Vám to stejně musím napsat.
Ale teď co se stalo. Po táboře jsme s ní odjeli k uskladnění a zařízení pravidelného servisu. Toto proběhlo v sobotu 14.1.2012. Věděli jsme s Mirdou, že se ozývají podivné zvuky ze zadního kola a taky se rozkmitala přední náprava.
Po rozebrání kol se nám naše úvahy o příčinách potvrdily (byla to ložiska). Mirda dal ještě dohromady brzdy. Vše se povedlo a po příštím víkendu, kdy vše zkompletujeme a generálně promažem, si můžeme plácnout a říct: "Je kompletně připravená."
A teď k té historii, kterou nemůžu nazvat jinak, než: "Dopravní oblouk uzavřen".
Před 23 lety jsme použili moje civilní auto (Octavia combi) ke stavění a zásobování tábora. Byla samozřejmě dobrá, ale že je super jsme ještě netušili (oblouk se začal otevírat). Následující rok v Habřině jsme přešli na "dvanáctsettrojku" (ta nebyla nic moc). V Trpišovicích jsme tábor zásobovali Golfem (v terénu nemožné auto). Další Trpišovice jsme koupili terénní ARO 240. Asi tak 2 měsíce jsme ho připravovali a na táboře to byla jenom zábava na linování (linování - děti sedí na linu a toto auto je tahá za sebou po louce). Po prázdninách jsme rozebrali a provedli na něm generálku. Další rok v Čeříně jsme ho opět použili a než skočily prázdniny, se rozpadlo.
Následující rok jsme koupili nové, lepší. Explodovala převodovka a na podzim jelo opět na dílnu ke generální opravě. No co mám povídat... Toto se dalo vydržet už jen další rok a po táboře jsme ho vyhodili.
Přišla otázka: "Čím budeme jezdit?" Odpověď byla rychlá. "Hele, ta Octávka asi byla nejlepší." "Jasně!!!" No a začala čeřínská éra Octávek, na kterou když jsme dali kola ze sněžné frézy, tak jsme zjistili, že dokáže vyjet prakticky všechno. Opravíme to vždy pomocí pár kusů nářadí, drátu a izolačky. Díky tomu, že je combi, dokážeme dovnitř vsunout i delší klády.
Octávky jsme v Čeříně měli asi čtyři. Všechny, pokud se něco zlomilo (už to nebylo opravitelné), se odstavily a svými díly pomáhaly té nové, když to bylo zapotřebí.
Když jsme tedy zde v Sedle otevírali nový tábor, tak jsem se ani neptal, čím budeme jezdit!
"Přeci Octávka je samozřejmost..."
(a tímto se náš dopravní oblouk uzavřel)
