Už z vánoční besídky, jenž se konala minulý rok, bylo zřejmé, že do toho znova půjdeme. Celý rok kolem nás prosvištěl v nespočtu akcí a my právě sedíme v hospodě a je asi měsíc před trhama.
Překřikujeme se a zapikáváme si své stánky a sortiment jejich prodeje. Je zřejmé, že já opouštím kaštany, Cuba vetešnictví, Sokymu jsme zakázali jeho nápis ( i když všichni víme zboží jeho prodeje) a přichází znova Luky a Radka s prodejem piva a polévky. Na toto si na pomoc přiváží další dva specialisty. Sjů bere s Fíkovou nový stánek Kafe a Čaj. Mišpule zůstává věrná svým vánočním věncům a rovněž Minér s chotí mají loňské Podpalinky. Lípa znova bude s dětma zdobit ozdoby a vedle nich bude rodina Křivských vařit novinku našich trhů a to špízy. Matěj, Pavel a Lilka zmodernizují své Trdelníky a vedle nich bude stánek právě Seveřana a jeho dřevěných výrobků. O starostovi zde snad ani nepíši. Je to legenda. Neměnná a jak říká neodvolatelná.
Všichni se smějeme. Je rozhodnuto. “Ale co Kasíno? Co Karlík?” Zůstáváme v zamyšlení. Kárl se svojí partou nemůže jet. On by to nezvládl. Kluci jsou ještě malí. Sedíme a dlouze hovoříme o jeho stánku. Všem to připadá velká škoda. Ten byl jiný a byla u něj velká legrace a fronta zájmu od návštěvníků. “Co s tím?” V tichosti sedíme a přemýšlíme o možnostech. Toto rozjímání přeseknul Mára! “ Hele, tak já bych si to vzal.” Všichni byli trochu udiveni vzpomínkou náročnosti oné atrakce. Marek si ale stál za svým a v ten moment jsme začali vymýšlet jak mu pomoci. Karlík nabídl veškerou techniku svého stánku a vytvořil prodávací pult a mechanismus losování. Každý kdo mohl, začal shánět vše možné, co by Mařenovi pomohlo, jako dary z výhry. Toho večera bylo dohodnuto vše. Od této chvíle to bylo “ každý sám za sebe”.
Měsíc utekl v přípravách jako voda a já se Sjů již v Újezdě nakládáme moje prase ( pro ty co nevědí, nejedná se o přípravu na grilování, ale dáváme nespočet věcí a nářadí na moje auto).
Vyrážíme! Jsme přeci dohodnutí, že kdo může, ať ihned jede, ať to nestavíme za tmy. Každý z nás už od čtvrtka nonstop hledí na předpověď počasí. Nevypadá to moc dobře. Hlavně ať neprší.
S touto obavou již sjíždíme s nespočtem věcí do údolí. Rychle topíme a natíráme cedule ba stánky, nosíme dříví na jejich konstrukce a Sjů začíná vyrábět vánoční salát. Pozor! Tady se musím ohlédnout za minulostí. Tato kuchařka byla v minulosti vítězkou soutěže tohoto produktu a byla prvním místem oceněna skupinou Drinkn. Dřevo je nanošené a družina montážníků staví stánky. Stále přikládáme do polňačky a vítáme stále a stále příchozí stánkaře.
Již je úplná tma, ale vše stojí. Sedíme v jídelně a zvoláním “Trhům zdar” začíná porada trhovců.
Je stanoven čas , kdy jdeme do práce a je rozděleno nespočet úkolů, jenž musíme do 14 hodin udělat. V tento čas mají přicházet hosté a musíme být připraveni. Ráno vše probíhá z dohodnutého. Avšak pokud se rozhlížím po táborové louce, spatřuji množství letáků, jenž někdo rozmístil a haní tím funkci Starosty Údolí Světla. Není však čas to řešit a tak makáme. Sám Starosta již počítá vločky (peníze, jenž budou rozdány návštěvníkům) a připravuje vše na pohoštění jeho stánku. Veškeré těsta v kádích pořád kynou a trhovci rozdělávají své ohně. Pořád kontroluji stánek Mařeny a zjišťuji, že vše zvládá na výbornou. Připojil se k němu Ondra a Cigi a mají souhru. Veškeré stánky se pomalu rozsvěcí a Sjů s holkama načerno zdobí jídelnu k večerní, potrhové, vánoční večeři. Šárka začíná pomalu péct k tomuto řízky a všichni se již těšíme, až tam zasedneme a zhodnotíme, jak vše dopadlo.
To je však ještě daleko. Teď stojíme připraveni na stáncích a Majkl již vítá první hosty. Dostávají peníze, kartu a jsou s přáním pěkných trhů zváni ke stánkům v Údolí Světla.
Procházím mezi stánkama a hledím ve středu louky na mohutný vánoční smrček. Je moc pěkně ozdobený. Ten přivezla parta dřevařů již dopoledne, spolu se spoustou větviček, jenž dotvářejí vánoční atmosféru našich obchůdků. Již přichází další a další. Každý z nás je v napětí kolik hostů vlastně přijde. Ještě v dopoledních hodinách si všichni prodejci u starosty dali svůj tip na počet. Já odhadoval 83. No to jsem se obrovsky pomýlil. Ale nechci předbíhat. Již jsou tu další a „ještě támhle“ ukazuje Ivan z našeho stánku na velkou skupinu, jak se pomalu přibližuje lesem. Tábořištěm se line vánoční hudby, kterou obsluhuje Cuba. Nám se zdálo s Ivanem, že je to trochu hlasité. Ivan ihned vyřkl plán „vím jak to vypnout“. Sáhl do kapsy a zavolal na telefon Cubovi. Náhle se začaly ozývat z repráků strašné zvuky. Koukáme od našeho bramborového stánku, jak se rázem rozrazily dveře jídelny a hledíme na vystrašeného Cubu jak běží k reprákům. Cestou věnoval pohled vzhůru k našemu stánku a hledí na dva otrapy jak se smějí a na cestu mu mávají. Vše pochopil. Zapnul si na svém telefonu, z kterého pouštěl muziku, režim letadlo a tím byl již pro všechny nedobytný.
Louka se pořád plní, stánkaři již mají u svých obchůdků fronty. Vánoční atmosféra se vším všudy. Pomalu začíná polétávat sníh a starosta vítá další a další hosty. Měl plné ruce práce. Dokonce stihl obejít všechny plakátky, jenž hanobily jeho funkci a rychlou fixou je obrátil ve svůj prospěch.
My s Ivanem smažíme bramborové spirály a krokety. U těch malejch kulatejch šmejdů se nám to vůbec nedaří. Dáváme další pokus. A další. Ještě poslední. Náhle můj spolustánkař vyndavá papírový tácek a záhy na něj píše „Krokety došly“. To lepí na naší ceduly krokety a bramborové spirály. Smějeme se a vše doháníme na těch bramborovejch vrutech. Je tam fronta. Vedle nás Seveřan s Ondřejem prodávají nespočty výrobků ze dřeva a za nimi Matěj, Pavel a Lilka točí nad ohněm své trdelníky.
Louka je již velmi plná hostů. Bohužel není vůbec vyschlá, ba naopak. Trochu se mění v bahenní království a ti co jsou se svýma stánkama nahoře, mají velkou nevýhodu. Kupujícím trvá dlouho, nežli k nim vystoupají. Nálada je však ohromná. Sjůs Fíkovou prodávají spousty čaje a kávy, za nimi Martina dává sladkost této chvíle svou štolou, vaječňákem a svařákem. Sokýček opéká žebírka a jeho pomocníci Zajda s Anežkou se starají o přípravu.
Hledím na návštěvníky a je zřejmé, že si to užívají. Povídají si, hřejí se u ohňů a každý z nich něco pojídá či popíjí. Hlouček dětí stojí u Lípy, jenž s nimi maluje různé ozdoby a vedle Anička a Štěpán nabízí své špízy. Lidé vše okukují, ale nechtějí moc utrácet za jídlo. Láká je stánek Podpalinek, jenž měl loňský ročník velký úspěch, ale hlavně běží k velkému stolu, na kterém je ohromné množství adventních věnců. Někdo se ptá a my odpovídáme. „Ano! Ta holčička je s mámou všechny vyráběla“ ukazujeme na Mišpuli, jenž tento obchůdek s pomocnicí Barčou provozuje.
Louka je v tento čas úplně našlápnutá. Já už se ani nestačím se všemi zdravit. Luky s Radkou a kámošema prodávají pivko, výborný boršč a rybí polévku a vedle jejich stánku jedou langoše. Právě Cuba s Mikym a Anežkou. Tam to jede jak na páse, těsto stále přibývá, smažit, ozdobit, výdej, peníze. Čas od času prodají vyrobený pytlík, jenž ukrývá ořechy z jejich světa. Atmosféra je opravdu pěkná. Musím však ve svém písmu ještě dokončit naše stánkové kolečko. Majkl někde sehnal nějakou svítící síť a tu rozvěsil na jídelnu. Ano, tam co byl stánek s Kasínem. Z mého pohledu shora, jsem tomuto místu neříkal nijak jinak nežli „Pařížská“. Samotný stánek rovněž zářil svým světelným obloukem a hromady lidí před ním zakrývali výhled na ruletu a výherního robota. Avšak z jeho nejvyššího místa byly viditelné nespočty provázků, jenž vedly k velké skupině dárků. Mára, Ondřej a Cigi byli v ráži. A vlastně já také. Zvládli to na jedničku.
Louka se pomalu zahalila do tmy a mohutnost stánků se zvýraznila jejich osvětlením. Pořád se prodává, popíjí, povídá. Já se kouknu na hodinky a nevěřím svým očím. „ Sakra, za dvanáct minut máme rozsvěcet stromeček. Vždyť už bude pět hodin!“ Ihned opouštím svůj stánek, mezi lidi někam do tmy a spěchám směrem k starostovi. Záhy jsme se tmou potkali. On totiž rovněž pohlédl na hodinky. Poslal mě k prodlužce, já se Sokym zkonzultoval připravenost a již jsem připraven čekal s dvěma konci prodlužovačky v ruce na povel.
Majkl všechny shromáždil kol symbolu vánoc a začal svůj projev. Když znova hovořil o jeho neodvolatelnosti, tak jsem pochopil, proč jsem byl u kontaktu vylosovaný právě já. Svírám prodlužku a nemohu se hnout ani na krok. V tichosti vyslechnu pěkný projev a odpočítávání všech mi dává signál. Jedna! Už svítí! Spousta zlatých světýlek ozářila stromek a Cuba se svou družinou zpívá koledy. Návštěvníci se přidávají a vánoční trhy dosáhly vrcholu. Kol svítícího stromku se hraje a zpívá a kol svítí ozdoby našich stánků. Návštěvníci děkují za hezké odpoledne a pomalu odchází. Jsme unavení, zmrzlí, špinaví, ale u srdce nás to hřeje. Pomalu vše ještě doznívá, když je povel z jídelny, ať přijdeme na slavnostní večeři. Stůl je dole, na něm svítí spousta svíček, jenž osvětluje mísy salátu a řízků. Sedáme kolem a zvoláním „ Trhům zdar“ si bere Majkl slovo. Jde přeci o naši soutěž návštěvnosti. Pomalu se opírá o bar a rukou svírá listiny pravdy.
Jsme napjatí. Loni přišlo asi 120 návštěvníků. Každý z nás tipoval. O tom, zda dobře nebo špatně rozhodne několik příštích okamžiků. Starosta říká číslo 140. Všichni jsme nadšení a na Lečici tleskáme. Překonali jsme rekord.
Ještě chvilku si vychutnáváme překrásně vyzdobenou jídelnu a začíná večeře. Salát i řízky byly opravdu výborné. Uprostřed stolu je malý vánoční stromeček a všichni víme, že po večeři se jde na dárky. Každý z nás dle tajného losu, udělal dárek pro druhého. Postupně rozbalujeme a smějeme se svým výtvorům. Každý z nich byl originální, milej a vtipnej. Teď bych mohl popisovat vše, jenž bylo rozbaleno. Odpusťte to nejde! Darů bylo 34, to by nám nestačily ani tyto stránky. Potom se postavila Martina a svírala v rukách nějakou fotku a dopis. Říká, že je to věnování od těch dvou starších dam, jenž každý z nás viděl na trzích. Ty paní se s Martinou loni na adventu vyfotily u jejího stánku, fotku si daly vyvolat a teď jí přinesly jako památku s věnováním. Toto byla krásná tečka za vším tím úsilím a potem. Toho večera se ještě dlouze povídalo a oslavovalo. Když jsme si říkali, aby nás neopustilo štěstí, tak Sjů rozbila svůj hrnek a Jany to ještě potvrdil svým půllitrem a rozflákal jí sklenici. Teď je to jasné. Střepy přece znamenají štěstí.
