Dnešní den je to skoro jeden měsíc, kdy jsme opustili naše údolí. Neuplynul snad ani jediný den, kdy jsem se nezamýšlel o právě prožitém a již minulostí pohlceném táboře. Vím, pocit, jenž mě doprovázel během a následně po odchodu dětí, byl zcela pěkný. Pořád si říkám „Vše se přeci povedlo, byly to naše porady a plánování. Z toho všeho vznikl plán, pod názvem „Majáky ve tmě“. Vše se naplnilo, zvládlo, připravilo. Jo! Na jedničku. Ale o tom psát nechci. To dokážeme skoro vždy.
Ale ten pocit. Ten, o kterém jsem psal na začátku. Něco nepojmenovatelného, něco mimo tabulky, něco vnitřního. Něco o čem již měsíc přemýšlím.
Dnes sedím, píši a jsem potěšen a šťasten. Opravdu. Je to tam! Dokonce se znova zamýšlím o hodnocení s Foglarovou lavičkou (toto jsem vždy říkal, jak se dá hodnotit proběhlý tábor). Tento příměr s něčím rozbitým na táboře, jsem letos viděl v nespočtu případů. Ano! Nic jsem neříkal a vždy někdo, to dal dohromady. Kolikrát jsem si toho ihned nevšiml, ale potom to neuniklo mé pozornosti. Opravdu jsem stál, koukal na vás a byl jsem hrdej, že nosíte stejnej znak na krku, jako já. Rovněž jsem si přál, aby to tak zůstalo. Není totiž v dnešním světě obdivováno, když někdo kopá studnu, aby druhý se mohl napít. Mnozí z vás se na obdiv vykašlali a kopali. Kopali tak hluboko, že vytryskla voda a všichni uhasili žízeň. Byli tímto v úplné pohodě. Já jsem to viděl a byl jsem tomu rád.
Co já! Ale! Ale, děti. Přesně se potvrdil náš příměr, že děti jsou naše zrcadlo. Já tam stál. Koukám na ně při nástupu, na akci, ve hře, na divadle ve Woodstocku, u ohně, při rádiu, na poradách. Byli skvělí, a to je zásluha nás všech. To je ten pocit, jenž jsem psal v úvodu. To je to nepojmenovatelné, jenž se prožitkem line celým našim životem.
Ten pocit, na základě něhož, k nám po dvaceti letech přijíždějí děti z Čeřína, aby si s námi popovídaly o starejch dětskejch časech. Tak si troufám říct, že jednou děti, co letos byly v Údolí Světla, po létech řeknou „ Ty vole! To byl ten rok, co jsme dělali kaťák.“ Ten rok, kdy mnozí z nás našli třetí orlí péro. Bylo to super.
Za ně a za sebe všem děkuji. Byli jste skvělí.
Márty
