Tuto velmi důležitou věc, doprovázela poplašná zpráva. Ze všech koutů se na nás valila zpráva o hrozných deštích a krupobití. Nebyli jsme ve stresu. Již jsme to v minulosti zažili a tímto víme, že to dokážeme i za deště. Ale! Ale pokusili jsme si udělat náskok. Majkl vyjel již v pátek ráno a pane John Deerem ( sekačka s traktůrkem) sekal naší táborovou louku ještě za sucha. Motor onoho zařízení však nestíhal jeho tempo a tak chvíle čekání na vychladnutí trávil kácením padlých stromů.
V tento čas, již skupinka nakladačů, rvala do aut ve skladu vše potřebné k třítýdennímu táboření. Vše se zvládlo a do Sedla jsme dorazili asi ve dvě odpoledne. Koukáme na krásně uklizené příbytky, které zmákly Martina s Aničkou a svou silou jim pomohl i Sokýček. Ihned po příjezdu Johana bereme do rukou křoviňáky a čistíme vše, kam sekačky nemohou. Je šest a opravdu začalo pršet.
Pomalu se scházíme se zbytkem kamarádů, jenž postupně přijíždějí a děláme plán na zítřek. Kytary rozezněly srub a všichni mají budík na půl deváté. To je ten čas, jenž po ranním rozjezdu začínáme. Přestává pršet a ihned jdeme pokácet starou uschlou olši uprostřed stanového městečka. Vše se rozjíždí, konstrukce, podlážky, opravy všeho možného. Byl to pěkný pohled, jak bezeslov jakéhokoli poučení se ze země zvedl zase další tábor. Všichni již vše zvládají na jedničku. Já se Zajdou jdeme dát do kupy ještě bunkr těch nejmenších dětí, kluci znova sekají louku nad rybníkem a Karlík s Aničkou již tradičně čistí naši studánku.
Martina zve k obědu. Všichni si pomlaskávají a tak nějak v pohodě se rozcházíme k naší rozdělané práci. Sue přemísťuje vše k okamžitému použití a my se Zajdou na vše hledíme z táborového místa těch nejmenších. Připadá nám to shora jako dokonalé mraveniště s okamžitým výsledkem.
Je večer a tábor stojí. Pomalu se šouráme do jídelny a postupně se jeden po druhém, bez ohledu na frajeřinu, odebíráme spát. Ani kytara nedrnkla. Byli jsme unavení. Víme ale z čeho. Tábor je do posledního kousku připraven.
Nedělní dopoledne se u snídaně zamýšlíme nad prázdným kurníkem. Ano! Každý si vzpomíná na naše nekonečné debaty „ Co letos?“ Byl tu návrh na Sjůiny králíky, Cubovo prase a spousty dalších pitomostí, o kterých snad ani nebudu psát. Již vás nebudu napínat. Vyhrály slepice. Družina Slepičář SD se vydala na lov a záhy již umísťuje deset našich nových kamarádek do kurníku. Pomalu odjíždíme. Mařen zůstává a zítra ho střídá Sokáč.
Všem moc děkuji za vykopanou studnu, snad ta voda bude dětem chutnat a vzpomínkou je bude doprovázet, tak jako nás, po zbytek života.
Ahoj Márty
