Tato stavba měla na rozdíl od předešlých let spoustu úskalí. Sledujeme s napětím diskuzi na stránkách a předčítáme příspěvek za příspěvkem. „Bohužel nemohu“, první. „Mám něco důležitého!“, druhý. Další již hlásil předem. „Moc věcí ve škole, sorry“. Další. Hledíme na sebe a je nám to líto. Musí se to však zvládnout.
Johan přichází s nápadem a ihned jej realizuje. „Hele! Řeknu klukům z mého oddílu.“ Tato myšlenka nás překvapuje, ale záhy naprosto souhlasíme. Další naši kamarádi se dozvídají o stavu nouze a přijíždí. Já, Sue, Karlík a Cuba obětujeme pracovní pátek a nominujeme se do role „přenašeče břemene“. Tím snad pomůžeme v čase. Již v této úvaze spatřuji na Čížovkách, jak vše nosíme, taháme a ukládáme na auto. V Sedle opět skládáme a přenášíme. Je to tam a začínáme ukládat chodníky okolo Woodstocku. Sue zatím otvírá a zabydluje jídelnu. Slunce jde spát a přichází ostatní. Vítáme část Johanova oddílu, Lukyho s Radkou, Trpaslíka, Minerva a v neposlední řadě Šárku s Michalem. Pomalu si u kávy říkáme zítřejší plán. Jsme rozděleni a každý velí své skupince. V neposlední řadě je přítomen ještě někdo, koho vůbec nevnímáme. Hledí na nás a říká si: „Na obě brigády Woodstocku jsem jim držel palce. Udělali to za šest dní. Vždyť i já jsem sedmý den odpočíval. Škoda, že jich tady není více. Snad to zvládnou.“ Na jeho tváři bylo vidět, že nám fandí. A bylo to viditelné i jako dar překrásného počasí. Ale již je ráno, a každý se chopil svého úkolu. Za nejtěžší úkol zpětně považuji vedoucí úlohu Majka, jenž dostal na starosti skupinu, která nikdy tábor nestavěla. Musel tedy vše vysvětlit a ukázat. Vše se dařilo, ale nebyl to rychlostní rekord. Již však vítáme Seveřana s Ondrou a ihned se část truhlářské party připojuje ke stavbě. Karlík s Cubou pokračují v chodníčku okolo nového srubu a holky čistí generálním úklidem půdu. Potom pokračují v kuchyni a vlastně všude, kde dosáhnou koštětem. Strašně moc celé stavbě pomohl Gothaj tým. Tyhle holky ušetřily totiž nespočet času. Zkusme si totiž představit, že osmnáct lidí si půjde uvařit oběd, večeři a svačinu a na každý tento úkon dá hodinu, tak jsme na čísle 54 hodin. To by se dalo převést na jednoho člověka, jenž na stavbě pracuje 5 dní. Děkujeme za tento dar času. Nemluvím ani o naprostém komfortu strávníků. Dokonce Údolí světla spatřilo na vlastní oči bramborový salát. (A velice chutný.) Ale jdeme dál pracovat. Stany již stojí a chodník od boudy je hotov. Luděk předává sekačku Lukymu a louka se mění v park. Karlík zprovoznil s Johanem Lokomotivu a všichni smývají nekonečně hoblin, špíny a prachu. Večerní srub moc nehučí. Vítáme Šárku s Michalem, ale moc legrace si s námi neužijí. Víčka padají únavou a pomalu se vytrácíme spát. Čeká nás přece zítra vše dodělat (studánku, stožár na státní vlajku, izolaci polňačky, úklid, oprava lávky a spousty dalších věcí). Ráno se pomalu sbíráme a vše připravené poměňujeme v hotové. Přijíždí rodiče Adama a Dana a připojují se k pomoci. Už! Už je hotovo. Tábor stojí a já moc děkuji všem, kdo pomohl.
PS: Kluci od Johana, byli jste skvělí.
Ahoj Márty
