Vše začalo až neuvěřitelně podle plánu. Naše odjezdy se shodovaly s plánovanými časy. Jako první opouštěli Prahu Martin, Karlík a Viki. Za malý čas vše nakládáme na Čížovkách a míříme do Sedla. Tam už přece bude čekat Majkl, Sue, Miruna, Míňa a další. Koukáme na zataženou oblohu a máme strach, jestli s nákladem co vezeme, jsme schopni sjet rozmoklou cestu.
„Klid, když tak to vezmeme Oktávkou. Ta přeci sjede všechno!“ odpovídají kluci. Jasně. To je jistota. Cesta s těžkým nákladem pomalu plyne dál a mé zamyšlení přeruší telefonát od Majkla. Hele! Někdo nás vykradl. Není tady ani auto ani motorka ani přívěs. Né!. Není to legrace. Je to prostý souhrn faktů ohledaného našeho místa tábora. Sjů zavolala policajty a my se pomalu, ale jistě, přibližovali k táboru. Přestává pršet a již ze zatáčky volá Johan „Hele! Je to suchý, to by se dalo sjet“. Jsme potěšeni a již za chvíli klesáme s naloženým nákladem do údolí. Policajti si vzali Sjů a místo hledání našeho auta a motorky sepisují nějaké papíry. Vybalujeme věci a je slyšet známý zvuk pračky. Vzpomínáme na Oktávku a frky létají místností. Ještě rychlé přezkoušení Franty z cen let minulých a kytary již udávají rytmus. Rychlý souhrn prací jak a co uděláme a je určen budíček. Pračka. Zpěv.
Paprsky slunce ozářily louku a já říkám „Je to dobré“. Ale hledím na oblohu, jak se blíží temný mrak. Tento zcela vytlačil slunce a začalo krápat. Najednou zvoní telefon a místní oddělení Policie Hrádek nás zve do svého hlavního stanu. Jedeme se Sjů a cestou kupujeme a odevzdáváme vše potřebné. Podpisy na protokol a jdeme makat.
Naše týmy se rozdělily. Truhlárna dělala nábytek do Woodstoku a ostatní staví stany, stany a stany. Toto vše stojí a Karlík přebíhá na studánku. Střihoruký Edward nepouští z rukou svou sekačku a Klárka s Martinou vaří. Hotovo! Hotovo, ozývá se od Karlíka a Seveřana. „Spravte lávku“ křičí Sjů. Lehkými pohledy s klukama na sebe mrkneme, ale jdeme na to. Sjů s Klárkou kontrolují vše v bažině a jde jim to. Bažina hotová, lávka také, stany stojí a vyčleněné týmy čistí vše od všeho.
Koníkovský stůl má již plachtu a otíráme pot z čela. Ještě se pokřižovat a připrovázkovat plachty (toto je nejhorší práce všech dob), nikomu se nechce. Ale je to důležité a jdeme na to. Truhlárna se zatím věnuje nosné konstrukci hráze na potoce.
Již je večer a přichází kdo jiný než paní Bábovka (přece Jarča). Se svou milou tváří přináší spousty sladkostí. Ochutnáváme a Jarču lákáme, ať přijde až za chvíli. Bude pohoštění a my budeme mít již postaveno. Úklid nářadí. Večeře. Pračka se pomalu roztáčí. Irská provoní koníkovský stůl a Jarča s přáteli klesá k nám za světlem. Oni přináší spoustu masa a my zveme k přípitku. Zábava je v plném proudu a povídáme si. Pozor! Ráno přeci vstáváme. Máme ještě spousty práce.
Nedělní den byl moc slunečný a krásný. Po krátké obhlídce okolí (nutné na Nultý běh) jsme dodělali hráz, chodník před jídelnou, úklid tábora a naložili jsme to naše veškeré nářadí.
Máme to. Tábor 2015 stojí.
Jen ta Oktávka a motorka, těch je škoda, vždyť za ty roky už vlastně byly jedny z nás. Věříme, že se ale zase uvidíme. Už se těším na tu oslavu setkání.
Děkuji a ahoj
Márty
