V kalendáři akcí jsem prosil o pomoc všechny jenž mohou ke stavbě tábora. Ano! Děkujeme. Nestačil jsem hledět na louku posetou stany, na přeplněnou půdu a i Ančin srub hučel nocležníky. Ještě jednou Děkujeme.
Tábor se podařilo postavit za pouhou sobotu a to se vším všudy, Johan, Cuba a Luďa sejmuli trávu. Naposledy jsme vztyčili plátěný Woodstock, oba dva stoly jsme zakryli přístřeškem a postavili pár stanů za jídelnou (ty pro děti). Chráněnka opravila podlážky, Karlík propojil trubky i dráty abychom se mohli po celodenní dřině vykoupat a vysprchovat. Martina vzala útokem všechny nečistoty (naší letité půdy) a kluci opatřili zrezlou oktávku nátěrem. V tom fofru jsme se mihotali sobotou až vše ukončila Šárka buřty na pivu a zvuk pračky vyprávěl „už toho nechte, je hotovo“.
Neděle byla zvláštní. Seděli jsme u stolu a tak trošku si povídali o následujícím víkendu. Občas si někdo zapil prášeček a všichni zatleskali nějakému vtipu. Povídali jsme si o vychovatelích v bílých pláštích a zase se ozval potlesk. Na závěr jsme si zapili prášeček všichni a rozjeli se z postaveného tábora domů. Jen jsme se rozesmáli, když jsme procházeli kolem bažiny a spatřili jsme na ní nápis „Ošetřovna“. Už se těšíme na „Nulťák Nenulťák“
Ahoj a ještě jednou DĚKUJEME.
