Dnes skončila právě odpočinková akce pod názvem Sedlo na Pohodu. Je neděle večer a já pln dojmů a vzpomínek píši právě, jak vše dopadlo. Naše setkání právě na táboře bylo již v duchu zmatků a vývojů okamžiku. Johan co měl vzít sadu na otevření (lehkým výpočtem jsme si spočítali, že přijede první) dorazil však až třetí. První jsem byl naopak já s Cubou a náš příjezd jsme předpokládali až okolo dvacáté hodiny. Žádná ale škoda to nebyla. Cuba mě vzal na Popovu skálu se slovy „Hele, ty jedinej jsi tam snad ještě nebyl“ a příjemná vyhlídka nás tímto odměnila. Jedeme však již zpět na tábořiště a cestou bereme oktávkou bágly Mirunovi a Seveřanovic skupině. Doráží Johan a vše odmykáme. Připravujeme vše na večer a je vyjmuta pračka z útrob věčné úschovy.
Již dorazili všichni a děda kapitána Kida začíná hrát. Lehce jsme se Sjů naznačili zítřejší pravidla a opět jsme připomněli, že veškeré pracovní nářadí je zakázané. Jsme zde přeci na Pohodu.
Ráno byl budíček na 9.30 a hlouček soutěžících se shromažďuje před jídelnou. Já a Sjů říkáme průběh losování do třech skupin. Každý z účastníků losuje svůj papírek se záhadným slovem, jenž jej přiděluje do jedné ze tří skupinek. Číňanů, Rusů a Mexičanů. To závodníci však ještě nevědí a formou kufru zviditelňují pomocí odpovědí ANO/NE to co mají napsané na vylosovaném papíru. „Aurora, fazole, vejce, vodka atd.“. Náhle jim dochází souvislosti s vylosovaným a řadí se do svých družin. Přichází Sjů a Márty a vyndávají nespočet barevných papírů. Vše je jasné, která skupina dříve z tohoto složí svou vlajku, ta jde jako první a má možnost si vybrat z kuchyňského nářadí. Družiny vše složili a v pořadí vyrabovali kuchyň. Již někam odjíždějí pro nákup surovin a druhé zbytky tohoto připravují tábořiště a rozdělávají oheň.
Všichni se někam rozprchli a vedle mě a Sjů stojí devět dětí. Ano! To je naše družina. Záhy vymýšlíme naší lahůdku a vítězí čokoládový ježek. Děti jsou pilní a již přinášejí dřívka na čokoládu. Jedeme tedy nakoupit něco na těsto a hnědou a bílou sladkou polevu. Všichni hňácáme, matláme a záhy se smějeme nad ježkovým dortem , jenž jsme vytvořili.
Ale co ostatní? Letmým pohledem koukáme přes potok na dva mužíky ruského týmu jak před nimi hoří dvoumetrový oheň a popíjejí vodku. Jsme odbyti slovy „ženy jsou na lovu“ a posílají nás k Číňanům. V čínském městečku panuje nebývalá pohoda. Jelikož nakradli z jídelny snad úplně všechno, vypadá to tam jako v uprchlickém městečku. Pokračuji se Sjů k Mexikánům. Tam stojí Fíková a udává pokyny třem chlapům. Jak jsme tak vytušili, posádky se již léta rozdělují na topiče a vařiče. Chudák Simona vyfásla tři topiče. Ale ohledáváme tuto situaci a vidíme, že se vše daří výtečně. Fazole voní vzduchem a tortilla se právě připravuje. Cestou do kuchyně se usmíváme na kuchyňského ježka a čekáme na 16.30 k servírování pokrmů.
Čas Č nastal. Stolu zprvu vévodil ježek, ale začali se snášet nespočty misek, talířů, hrnců a kotlíků. Stůl byl obsypán jídlem. Bohatá čínská výzdoba a jsou slyšet ruské písně. Všichni jsme připraveni. Klademe si otázku „Kde jsou Číňani?“ Náhle v řadě za sebou přichází v býlích pláštích a dobových pokrývkách hlavy celá čínská delegace a svírá nespočty svých národních pokrmů ve svých dlaních. Smějeme se a tleskáme. Začíná představování jídel jednotlivými státy a je započata žranice. Megažranice.
Sjů s Martinem však od každého jídla berou vzorky a pečlivě je uschovávají pro hodnotící porotu. Přislíbila svou účast Šárka a Michal a co hlavně, královna všech kuchařek Jarča. Celá hodnotící skupina v plném obsazení dorazila a již hodnotí a komentuje. Jako dar jsme dostali od poroty překrásný dort s nápisem Na pohodu a Michal udělal tatarák. Vyhráli Rusové, druzí byli Číňani a třetí Mexikáni. Pračka se točila a já musím říci „ vyhráli jsme podle mne vlastně všichni“ Byl to pěkný víkend.
Ahoj Márty
