V poslední reportáži píši o stavbě něčeho zajímavého, pěkného, zálesáckého. Píši o stavbě s legračním názvem Rybářská bašta. I v tomto minulém článku zní slova o naprostém nasazení a zvládnutí všeho jenž jsme si předsevzali. Posledně jsme odešli od stavby a Soky ještě dva dny poté zasel travní semeno na střechu a všude tam, kde jsme trávu porušili. Bylo ještě pěkné počasí a netrvalo dlouho a střechu bašty ozdobila zelená barva vyrůstajícího trávníku.
Hledím na tuto fotku od Šárky a zvětšuji obrázek. Říkám si „ Pěkné, moc pěkné. Jen! Sakra, tady je nehezký ten lem střechy“. Svítí tam bílé plechy okapnice. Spatřuji hromadu zakrytého dříví připraveného na postele. Na místě ohniště není žádný rošt a ani špalky k posezení. Veranda zeje prázdnotou a přeci v našich plánech, tam měla být lavice a stůl. „Dost! Pojďme to dodělat!“ Ihned píšeme vyzívající zprávu našim táborníkům a je určeno datum.
Deset z nás mělo možnost se zúčastnit, a tedy již vše připravujeme. Jelikož v Sedle budou opět Vánoční trhy, tak se Sjů využíváme cesty a celé „prase“ obalujeme věcmi, jenž se nám tam hodí.
„ Jedeme!“ Jedeme na tábor a snad se nám to vše podaří dostavět. O dalším průběhu se již nemusím rozepisovat, pod touto reportáží je množství fotek, jenž hovoří lépe, nežli můj komentář. Jenom na závěr musím říci, že všichni makali jako diví. Sjů uvařila polévky (chtěla nás otestovat svým produktem na nadcházející trhy), Martina s Mišpulí se staraly o dobré jídlo a Zajda se Šrotem, tak to je dobrý! Bez nich bychom to snad nezvládli. Ti kluci přemístili tolik materiálu, jako snad při bourání tábora.
Chtěli jsme to dodělat a je hotovo! Je zbytečné již cokoli psát. Každý kdo se na Baštu podívá, ví, že to stavěli zálesáci. To je naše vizitka. Povídání nemá žádnou cenu. Tenkrát jsme jen řekli „ ten rybník by si zasloužil Rybářskou baštu“. Je tam a měli jsme pravdu.
Všem děkuji
Márty
