ANO! Spíše pojem,název,legrace, než co bychom potřebovali.
Při stavbě rybníka Macková skupina, jenž skládala přivezené pražce, pár kousků složila a uložila na místo onoho legračního pojmu “Rybářská bašta”. Zasmáli jsme se a šli v potu tváře, tenkrát, přesunovat horniny a betonová hráz rybníku. Ono dílo se podařilo a děti již se koupil. Jen málokdo se zeptal k čemu je ta pražcová základna vzadu. Ti co se odvážili, dostali odpověď “ že přeci na Rybářskou baštu”
Jelikož nikdo netušil co to má být, už se neptal, ale kolovaly mezi dětmi pořád otázka “ a co tam budeme pořád jíst?” Děti nechávali, že bašta je stavba rybářů u rybníka, ale mysleli, že je to jméno pro něco dobrého k snědku.
Ale zpět k naší brigádě. Vše již bylo připraveno a přivezeno na vlastní pracoviště. Já jsem ještě před táborem rozmístili cestičku z kamenů směrem k baště.
ale teď je právě čtvrtek před brigádu a Sjů a Martin nakládají vozidlo M-26-7 na přepravního Tranzita. Dovnitř ještě balíku nespočet dříve,latí a hlavně nářadí. Naše táborové auto bylo nepojízdné a právě v tuto chvíli je po opravě připraveno k pomoci se stavbou “Rybářské bašty”.
Čtvrteční večer je plný zamyšlení. “ To nemůžeme stihnout” Pořád říkáme postupová plán a vše je zřejmé. “Musíme jet již brzy ráno!” To nám dá možnost si udělat rezervu. Ještě musíme vše vyložit, připravit, odemknout a založit vlastní stavbu. V našem zamyšlení se Sjů zvoní telefon. Volá Karlík “ hele to nemůžeme stihnout, já jedu již v pátek ráno!”
Vše je zřejmé, jede se brzy. Za pátečního rozbřezku Sjů pomalu nastupuje do meganaloženého tranzita a velmi pomalu postupujeme k Sedlu. Auto přetížené tak třikrát pomalu na jedničku vyjíždí proradný kopec před Libercem a již bez překážek parkujeme u Woodstocku. Sluníčko svítí a znova se jdeme pokochat pohledem na rybník. Vyhlížíme ostruhy a jsme pyšní na toto dílo. Náhle naše pohledy zamíří na základnu za rybníkem, podíváme se na sebe a říkáme “ tak jdeme na to”.
Začínáme sundavat a třídit vše dovezené, potřebné i nepotřebné. Nakonec sjíždí i M-26-7 a Sjů jde odemknout srub. Za okamžik vidíme Karlika a vítáme se Irskou. “Tak jdeme na to”. Rozbalujeme připravenou hromadu a již zakládáte a vyměřujeme stojky našeho přístřešku. Jsme trochu v panice, v sobotu odpoledne má začít pršet. Pokud se nám totiž do té doby podaří udělat střechu, můžeme pokračovat. Pokud ne, to bude špatné. Nic však nevzdáváme.
Pořád rozměřujeme stojky a kotví e trámy. Obvod již stojí a šroubujeme pozemních ( to jsou vodorovné trámy nad stojnama). “ Hurá! Přichází Sokýček” Vše se zrychluje. Vyřezáváme čelní kmeny verandy a rovněž je nerozebiratelně pasujeme k verandě naší bašty.
Slyším hlasy. Hele to by se dalo stihnout. Makáme a uvažujeme krokve a pevně je vrtáme na naší konstrukci. Druhá, třetí … , sedmá! Super! Náhle přijíždí Seveřan, Ondřej a další lidé. “DOBRÝ” říkáme s Kárlem. Kluci ihned přicházejí na pomoc a rozjíždíme pobiti vytvořené střechy prknama.
Pomaluse začíná stmívat. Spěcháme! Kdosi přináší světla na baterky a já začínám osvětlení M-26-7. To začíná zářit na naší chatku a my se zase trefujeme do laviček hřebíků jenž budou držet střešní prkna. Již je naprostá tma a našich devět kladiv budí nocí jako obrovský buben.
Již přichází další Sedláci a také kámoši z Lečice. Jediný, kdo zde ještě není je Anička s Lípou. Ty jsou velmi důležité. Za prvé jely na nákup, abychom během víkendu měli co jíst a v neposlední řadě nakupují ještě vše na večerní oslavu. Cuba má 25 let a ještě v tento čas reportáže o oslavě vůbec neví. Jeho pravým opakem je Sjů, jenž vše organizuje. Dokonce již měla vše přichystáno a musela to z důvodu nepřítomnosti holek a pracovního nasazení zase vše uklidit a poschovávat.
Tak konečně! Poslední hřebík na střeše byl dotlučen a dokázali jsme se tímto na sobotu přesunout do sucha. Anička s Lípou právě přijíždí a my balíček za svitu baterky nářadí.
Všichni se přesouváme do hlavního srubu a Sjů je nervózní, jak uděláme toto překvapení. Cuba sedí v místnosti, frky létají vzduchem, pivko má v ruce a nehodlá odejít. Tady být nemůže. To je jasný. Děláme tedy kamufláž. Sjů mě falešně prozvoní telefonem a já jakoby mluvím se Šárkou. Ta my jakoby říká o nějaký zapomenutý base piva v lese a znova mě upozorňuje, ať si jí vezmeme. Děkuji a zavěsím. Potom hněvivým hlasem říkám Čunkovi, ať si to jde uklidit. Trochu prská, ale dostal Roldu na cestu a odešel.
V tento čas se dělo v jídelně něco strašného. Každý něco kráčel a nosil, nalíval a připravoval. Na stole je ubrus, Mišpule zapaluje svíčky a nespočet mís s chlebíčkama je kolem. Zajíc s Kárlem drží stopu u dveří a vyhlíží z dálky kluky, jak přicházejí s basou. Opravdu! Už jdou. Vše se ve srubu zklidní a čekáme otevření dveří. Kluci opravdu nesou basu a nevěřícně hledí dovnitř. Všichni stojí se sklenkou v ruce a blahopřejí. Cuba dostává dárečky a jako oslavenec zaujímá nejčerstvější místo u stolu. Frky létají vzduchem a je určen začátek prací. Je to v 8 hodin pracujeme!
Ráno bylo poněkud krušné naším nevyspáním a zároveň štědré, že neprší. Rychlá snídaně a jdeme. Chudák Karlík, ten jako jediný dokáže svěřit izolační fólii na střeše a už se tam sále. Centrála vrčí a on svařuje. Truhlářská parta si vzala za úkol pobít baštu dřevem a pomáhat na střeše.Majkl si vzal svoji skupinu a dělají dříví na zimu. Sobota rychle utíkali, jediný problém byl ten, že začalo pršet. Z travičky kol rybníka se stalo bahniště a Karlík dělá nás naší střechou jenž svařuje, provizorní přístřešek. Ani nás, ani Macková partu nic nezastavuje. Náhle přichází Mišpule s Lípou a hlásí oběd. Holky dopoledne věřili a teď přichází minuta pravdy. Všichni jsme byli překvapení a vyškrábali jsme ešusy. (p.s. Překlad této věty pro Lípu: Bylo to dobré.) Ještě káva a znova jdeme do akce. Prken ubývá a truhlář šetří jak se dá. Markovič rovnající další seřadiště dřeva a Kárl stále vaří a vaří a pořád prší. Znova nás vyhání úplná tma. Končíme v 9 večer. Jsme unavení, ale bouda stojí. Stojí a dříví máme.Šárka s Michalem chudáci dorazili na večerní oslavu a když nás tam tak unavené a mokré spatřili, tak radši odešli spát. Ty čistotnější z nás se vykoupali a pomalu jsme si šli lehnout. Zítra je to přeci písklí taky na osmičku.
Ráno nás přivítali paprsky slunce. “To je super” Snad se nám podaří tam nandat ty drny s trávou. Jásám a ihned se ptám Kárla, jak dlouho bude ještě trvat vařba. Říká, že tak dvě hodiny. Dobře. Truhlář makají, Karlík stáří a Majkovci si již připravují část louky, jak z ní udělají střešní krytinu. Makáme! Nářadí létá vzduchem a Karlík hlásí “Je svařeno”. Ihned Majkl formuje řetěz a pokládky drnů. Truhlář usazují dveře a okno. Dobíjejí poslední části palubek a ti co jsou již volní pomáhají uklidit tábor a vše zazimovat. Na Rybářskou baštu dáváme kování do dveří a vše pasujeme. Ještě uklidit zbylá prkna na postele k boku boudy a zakrýt. Je opravdu hotovo.
Každý kdo prochází kolem rybníka hledí na krásnou stavbu s travnatou střechou. Stavbu jenž vyrostla za dva dny. Stavbu jenž dělali zálesáci. Žádný řeči, “že by se mělo”. Žádný řeči “to by chtělo”. Žádný týdenní diskuze. Kecy nemají cenu. Chtěli jsme to udělat, tak jsme máš-li a už to stojí. Je to naše pěkná vizitka.
Všem děkuji
Martin
