Ahoj všem. Spousta toho byla naplánovaná a ještě více se stihlo. Ano! Takto bych to ihned pojmenoval. Seveřan obstaral dodávku materiálu a Johanovi se podařilo ji dovézt až do tábora. Toto byla hlavní vstupenka pro pernou práci (stovečka zase padla). Ti zkušení již ví o čem píši. Ale ať nepředbíhám.
V pátek se pomalu ve večerních hodinách scházíme v Sedle a již je slyšet zvuk pračky. Já a Sokol ihned opravujeme Oktávku s vědomím, že zítra bude mít spousty práce. Johan přiváží náklaďákem již zmiňované zboží a Karlík veze na vleku Pomáďáka, jenž prošel generální opravou u Johana v dílně. Již je velká tma a tak auťák necháváme v poklidu na vleku. Jídelnou šlehají plameny ze skleniček a zaznívá generálka zítřejšího plánu. Každý ví co zítra v 9.00 bude dělat. Zábava je kol nás. Pomalu ale jdeme spát.
Tak! Je ráno a jdeme na to! Matilda s Lili dostávají čerstvě složený řidičák na sekačku a pomalu v kruzích rozjíždí svou mašinu. Johan sjíždí s funglovkou Pomáďákem do údolí, aby se mohl zařadit rovněž po boku Oktávky do přepravy materiálu. Cuba a Franta začínají kopat rovinu pro jejich Rujánu a mladí kluci pod vedením Sokola jsou připraveni k pokládce předpodlážek (pardón, to je starý termín) bytelného chodníku. Majkl, Roland a Petr si naporcování dovezeného materiálu. Již s pilou v ruce odchází nahoru do zatáčky k náklaďáku. No co ještě zbývá? Studánka! Tu si vzal na starost Johan, Karlík a Sjů. A vlastně ještě ten proklatý komín u lokomotivy. Ten beru já a jdu na to. Mirda vozí naporcované od Majka a Sokolové to zpracovávají. Chodník roste. Komín stojí. Louka je již pokosená a holky se sekačkou se přesouvají na pomoc Luďovi k Woodstocku. Podlaha pro Rujánu je již připravena a Cuba a já jdeme vytvořit nový můstek (zkratka na dvě věže). Veškeré chodníky v táboře jsou již hotové a kluci se přesouvají tam, kde my s Cubou končíme. Propojují můstek k WC a z druhé strany k Woodstocku. Mezitím holčičí parta pod vedením Martiny dokončuje generální úklid půdy a vlastně úplně všeho možného co vidí. Náhle oktávka se zbožím zamíří k Rujáně a zkopanou podlahovou rovinu osazuje dřevěnou podlahou. Já s Rolandem uděláme nové zábradlí přes můstek nad hřištěm a náhle zíráme, Už je tma. Tento maraton přerušila pouze na chvilku parta Gothaj svou polévkou, ale dnes je již opravdu konec. Všichni se sbírají a potkáváme se v jídelně. Jsme unavení. Pomalu se ještě pokoušíme rozjet lokomotivu jenž dokáže dát čistotu skrze vanu a vzít únavu z našich schránek. Koukáme na sebe v hlavním srubu a nevěřícně konstatujeme. „Hele! Ono je vlastně vše hotovo!“ Ano! Je to tak. Studánka vypadá skvěle, z Pomáďáku je díky Johanovi nová kára a moc pomohl. Seveřanova zásilka je zdělaná do poslední třísky, tábor se dá prakticky přejít suchou nohou, tráva je posekaná, z komína se již kouří, Rujána má důstojný základ a větve ze spadlých stromů jsou spálené a zbytek je uklizen. V jídelně se právě formují soupeřící skupiny. Mladí a staří. Začíná souboj jmenovaných v kufru. Je zde zcela zbytečné popisovat tento průběh. Pouze z reportérského záměru zveřejňuji, že vyhráli staří. (natrhli jsme jim prdel na celé čáře). Jdeme ale spát. Ráno se dodělávaly drobné práce a já se Sjů jsme vytvořili ještě jeden stůl.
Pomalu se rozcházíme zase domů. Jen malá skupinka zůstává sedět u koníkovského stolu a kuje plán na Nulťák. Smějeme se a Roland se červená svou rolí. Je jasno. Tak jedeme.
Všem děkuji za nasazení a odhodlání. Teď jsme připraveni na stavbu. Na stavbu tábora 2019.
Děkuji
Poděkování : Seveřanovi za stovečku.
Všem za nasazení.
Johanovi za Pomáďáka.
Externistům za účast a pomoc.
Dětem za jejich sílu a odhodlání.
Překvapení: Víte, když Majkl odcházel s tou pilou nahoru k náklaďáku, tak jsem si říkal, že to dá. Ano! Dal to. Ale za jakou cenu. Vše ho pohltilo a vracejíce se vypadal jako pražec.
