Sluneční paprsky už zeslábly a prázdniny uplynuly jak voda a kdekdo by si myslel, že s tím končí i pohoda, ale tento víkend tomu bylo přesně naopak. Pohoda právě začala a já měl to štěstí jako první spatřit Velkou čínskou zeď, pohraniční celnici, Wuchanské tržiště a mnoho dalšího (ale to jsem nesměl prozrazovat ☹ ), protože organizátoři Sue-Lin, Marť-in a Marť-ina nás letos přenesli do Čínské lidové republiky na slavnosti Dožínek.
Jak přišel páteční večer, otevřela se celnice, kde imigrační důstojník spolu s půvabnou gejšou začali přijímat návštěvníky, kteří přijeli na slavnosti. Každý dostal pas, resp. tajné číslo, jenž nesměl nikomu ukázat. Po sestoupení do údolí musel každý odevzdat jako dar straně a lidu zmraženou vodu a nějakou čerstvou surovinu. Někteří si to s tou čerstvostí vzali až moc k srdci. Pepe, Lili a Cuba přivezli slepici a housera a Matěj zase králíka. Po překonání všech celních překážek a ubytování veškerého obyvatelstva jsme se sešli ve srubu, kde jsme byli rozděleni do čtyř skupin. Skupině D tvrdou rukou velela Melánie, skupině P můj skvělý praktikant Pavel, skupiny S se ujal můj kapitán-kamarád Majkl a skupinu L jsem dostal na starosti já (i přes hlasité Cubovy protesty). Každý kapitán dostal mapu a vysílačku. Na mapě byly hranice ČLR a zrádného Tibetu, který nám ukradl veškeré nádobí. Příštího dne se budeme muset proplížit za hranice a nádobí získat zpět. Ve vysílačce jsme mohli naladit Wuchanské rádio, které vždy příjemně lid motivovalo k práci a věrnosti straně, ale i Svobodný hlas Údolí světla z Tibetu. Před ním jsme však byli důrazně varováni. Zbytek večera se vedl v klasickém duchu a za tónů kytar jsme šli spát.
Sobotní ráno pro mě nezačalo vůbec dobře. Můj pas zmizel! Nenápadně jsem zjistil od gejši, že ho našel Soky, který nesdílel mé disidentské smýšlení a poctivě doklad odevzdal imigračnímu důstojníkovi. Naštěstí totožnost majitele nebyla známa, ale dostalo se ke mně, že majitel dostane exemplární trest. Neváhal jsem a věrný Cubovu přísloví „každý sám za sebe“ jsem na nástupu nastrčil Žandu. Stejně podporovala Cubu ve snahách o mé svrhnutí. Už, už to vypadalo, že jsem z toho venku, ale Žanda svůj pas kdesi vyštrachala, a tak jsem se musel čestně přiznat. Po dlouhém mučení nám byly odkryty další pravidla.
Mimo hranice ČLR a Tibetu musíme mít na zádech své číslo, které nesmí spatřit žádná jiná skupina ani policejní hlídky. Za každé nahlášení našeho čísla nás bude čekat pokuta. Naopak za čestné udání rolníkova čísla dostaneme odměnu. Rychle jsme domluvili plán a dali si sraz u Lam. Cubova skupina proklouzla za hranice ještě dříve, než vůbec vyjelo motorizované četnictvo do terénu. To já, Pepe a Štefan takové štěstí neměli. Hlídka nás vyhmátla hned za hranicemi, ale podařilo se nám ho uplatit. Den předtím ještě Petra napadlo nosit s sebou láhev s ohnivou vodou, aby nám policajti šli více na ruku, ale záhadně všechno pití zmizelo. Že by zase Tibet? Na louce jsme se střetli ještě s praktikanty, ale rozešli jsme se celkem v dobrém a navzájem si na dálku hlásili pohyby hlídek. V úvozu už čekal Cuba, ale za horizontem i policajti. Zkoušeli jsme utíkat, podplácet, podvádět, lhát, obětovat kamaráda, ale pohraničníci nebyli žádná ořezávátka. I když podařilo se nám aspoň odvést pozornost, aby Petr mohl utéci na průzkum a snad ani naše čísla moc nezjistili.
Po bojích na loukách jsme se rozhodli změnit taktiku. Velká skupina je moc nápadná. Cuba s většinou se rozmístil mezi remízky, aby chytal čísla ostatních a zbytek se vydal pročesat Tibet. Cestou k Baráku jsme potkali vojáka. Označení příslušníka ozbrojených sil ČLR neměl, takže se na něj nevztahovala nedotknutelnost a mohli jsme ho podrobit výslechu. Vymlácené informace o pohybech nepřátel jsme hned předali našim hlídkám v remízcích. U Baráku stál klidně a přátelsky Tibetský mnich. Nepůsobil vůbec tak jak nám ho vláda ČLR vylíčila. Žádné rohy, ocas ani tesáky či kusadla. Do našich rukou předal mapu a do našich srdcí píseň, která měla pozvednout mysl, kdyby jen poklesla… Mně teda za několik chvil poklesla fakt pěkně. Mapa ukazovala pozici nádobí pro naši skupinu, jenže mapy byly nepřesné, a tak část skupin hledala na špatném místě (pěkné téma pro večer křivd). Aspoň Cubův tým slavil úspěchy. Krom čísel ostatních rolníků našli i zásobu nádobí týmu starých. Hned to bral, všechno se hodí, ne?
I přes různé strasti se do tábora nakonec vrátili všichni. Jen staří špatně nesli odcizené věci. Chtěl jsem se se svým kapitánem-kamarádem Majklem udobřit, ale jednání nebylo jednoduché. Nakonec pomohla samotná ČLR. Za navrácení nádobí se uvolila vyslat občerstvovací vůz organizace M-26-7, aby rolníkům zpříjemnil robotu. Na to jsme si plácli a před rozchodem jsme ještě dostali odměny a pokuty za nahlášená čísla. Nejpoctivěji udával můj tým.
Po konci nástupu začala ta hlavní část dne a to vaření. Rozhořeli se ohně a z rolníků se stali rázem kuchaři hodni michelinské hvězdy. I tým dětí kouzlil, ale co jsem slyšel, tak tato kouzla často tuze voněla jejich žaludkům :D . Ale při svých návštěvách jsem pochopil proč. Dále bych vypíchnul Pepeho, který opouštěl náš oheň vždy jen s cibulí nebo hrstí koření a navracel se vždy s náručí rozlučných potravin. Čas voňavě plynul v údolí a brzy přišla chvíle, kdy se veškeré zázraky začali stěhovat na slavnostní stůl. Mnoho smyslů ten večer bylo omámeno. Chuť, čich, zrak, a dokonce i sluch při pompézních prezentací pokrmů a nekonečných ochutnávkách. Jako hlavní člen poroty letošních Dožínek byl pozván dokonce samotný mnich až z Tibetu. Následovali ukázky Čínské kultury. Mohli jsme vidět tanec od starých nebo zpěv od praktikantů. Bohužel se nakonec ještě připomenul pohraničník, který dříve toho dne ušetřil mou skupinku. Objednal si u nás čínskou telenovelu. Ukázali jsme tedy první díl z nového romantického seriálu se mnou v hlavní roli (bohužel). Po kultuře přišlo očekávané vyhlášení Dožínek. Vyhráli ti nejlepší, a to skupina S pod vedením mého kapitána-kamaráda Majka, kterému za odměnu bude ve Wuchanu vztyčena socha. My jsme byli druzí!
Zbytek večera se nesl v klasickém kouzelném duchu. Číše cinkali, smích otřásal srubem, kytary a zpěv se rozléhal údolím a všichni si užívali, že mohli být na této krásné tradiční akci. Tímto bych chtěl za všechny poděkovat Sue-Lin, Marť-inovi a Marť-ině za skvělou organizaci a krásnou atmosféru a těším se za rok nebo už dříve na nějaké brigádě.
Rolda
odkaz na všechny fotky:
https://drive.google.com/drive/folders/1hrGylpg5w7YkfeOf8dsHWGyN-5Nc_FWQ?usp=sharing
a malá ochutnávka zde:
