S příchodem září přichází neodmyslitelně dvě věci. Začátek školy a Pohoda v Dolním Sedle. Nám se letos tyhle dvě události podařilo skloubit do sebe. Podali jsme si totiž přihlášku na světoznámou Akademii společenských věd Basse S´edlo. Letošní obor – francouzské umění 19. století!
Hned po příjezdu na nás čekal již přichystaný kampus s kolejemi, otevřenou kantýnou a čtyřmi katedrami. Večer při začátku školního roku nám byl představen velevážený rektor univerzity a vedoucí katedry architektury – Seveřan. Za velmi důležitou katedru – katedru gastronomie vystupovala paní profesorka Martina. Katedru malířství zastupoval pan docent Martin. Z jeho oblečení byl vidět veliký zápal pro věc a z jeho výrazu bylo jasné, že zápočet nedostaneme zadarmo. Poslední odvětví (ale neméně významné) – divadelnictví nám představila vedoucí katedry Sue. Po seznámení s profesorských sborem jsme byli rozděleni do dvou kolejí. Do Červené koleje byli přijati mladí a nadějní studenti a do koleje Zelené studenti v nejlepším věku, protřelí repetenti a kdejaké zvláštní živly, co se náhodou na univerzitu dostaly. Večer pak už plynul klasicky dále. Lítaly frky, hrálo se na kytary, povídalo se a každý potajmu přemítal, co že ho to jen zítra čeká.
Ráno nás probudilo chladné, ale nic naplat, musí se do školy. Na první přednášce nám byl představen rozvrh. Během celého dne můžeme navštěvovat hodiny architektury u pana rektora a co nejlépe postavit zadanou stavbu. Musíme vyčlenit studenty na namalování třech zátiší u pana Malíře a na večerní program nastudovat příběh o Červené Karkulce z komediálního, dramatického a muzikálního hlediska. Zelený tým bude mít hodiny gastronomie dopoledne a musí připravit oběd. Odpolední hodiny a zkouška z večere naopak čeká na Červené.
Čas kvapil, a proto se celá kolej Zelených vrhla do kuchyně na hodinu vaření. Celá? Kdeže… Již zkušený student a průšvihář Mirda okamžitě skončil v místní kantýně, utužovat vztahy s profesory a ostatními studenty. Dále Terku nikdo nikde neviděl. Ukázalo se, že se chopila nelehkého úkolu – malby zátiší na plátno. Nikdo z nás se k tomuto moc neměl, a tak jsme byli rádi, když se toho ujala. Odpoledne jí s dalšíma dvěma kresbami pomohla Kachna s Aničkou. To Červení naopak měli spoustu nadaných malířů, že se dokonce často museli přetahovat o štětec.
Během toho všeho kreslení a malování to už prskalo a bublalo v kuchyni. Štefan kouzlil, Majk velel. Ostatní měli plné ruce práce. Do teď nechápu, ve třídě tolik nadaných kuchařů a u plotny skončí zrovna Cuba s Kachnou… (pravda, mohli tam dát ještě mě). Jaké byly původní záměry netuším, ale nakonec z toho vzniklo jídlo a už už se s ním běželo naservírovat ho ke stolu v kantýně.
Oběd se nakonec vydařil a po poledním klidu se na vaření vrhnuli Červení. Nevím proč, ale zdálo se mi, že to mají v mnohem větší pohodě nežli my. My jsme se mezitím vrhly na hodinu architektury. Na hřišti tou dobou už stála opravdu vysoká Eiffelova věž i s kavárnou v prvním patře od Červených. Nás čekal vítězný oblouk. Po dlouhém rozmýšlení a přemýšlení jsme se vrhly do díla. Já se tou dobou raději odporoučel přemýšlet nad večerním divadlem do Nebe, ale, když jsem se vzbudil, stála přede mnou majestátní stavba i se živým sousoším a čerstvou výzdobou. Vzbudil jsem se zejména proto, že Červení už servírovali na stůl a dle tváří všech přítomných se jim večeře moc povedla.
Po večeři se šlo vyhodnotit ukončené předměty. Ve vaření a v malování zvítězili mladí, i když my jsme také předvedli své kvality. Napínavější byla architektura. Eiffelova věž byla vskutku vysoká, ale náš oblouk se živým sousoším uchvátil. Pak se ale zjistilo, že jedno z našich kotvících lan je na území, kde mohli stavět pouze Červení (podle fotek ho tam zatloukl Štefan, ehm, jen tak pro zajímavost), a proto musí být odříznuto! Zalila nás nejistota. Udrží se Vítězný oblouk nebo nás všechny zavalí? Naštěstí architekt Majkl se svým týmem odvedl skvělou práci a monument zůstal stát! Body za architekturu jsou tedy naše a je ještě o co hrát!
S příchodem tmy jsme se přesunuli do divadla na šest příběhů o Karkulce. Mělo se původně jednat o krátká představení, ale první (muzikálové) vystoupení pod taktovkou divadelního mistra Sokyho zbouralo veškeré hranice. Herci se položili do svých rolí a Sedlo spatřilo něco doposud nevídaného. Ze všeho toho umění a alternativního divadla bych za nás vypíchnul Terku, která se ponořila do svého alter ega a, i když ji mnozí neviděli, podala fenomenální výkon. Za Červené by Oskara zcela jistě dostal Matěj, který dokázal komediálně i tragicky, heroicky i muzikálně ztvárnit postavu vlka. Zejména dámské publikum zaujal svým minimalistickým kostýmem.
Inscenace Karkulky byly neskutečné, ale vyhrát mohla jen jedna kolej. Usedli jsme proto opět v kantýně u bodovacího zařízení. Po odborném rozboru od paní docentky byla tekutina představující body vlita do kalichu červených a bylo jasně vidět, že hladina v jejich nádobě je výše než naše. Tím skončil školní rok a z vítězství se radovala kolej mladých. I přes nehezké počasí to byl skvělý akademický rok. Budiž důkazem, že konečně dostudoval i známý repetent a propadlík Majkl. Děkuji celému učitelskému sboru a těším se na příští Pohodě.
Rolda
Odkaz na fotky: https://drive.google.com/drive/folders/15yXwUdBal79pUmqGJRoWIG2m8z3chcgd?usp=sharing
