Není to úplně jednoduché napsat reportáž 2 hodiny po příjezdu. Ale jdu na to. Před dvěma hodinami jsem přijel. Rozmrazil jsem se ve vaně, vzal si svého čtyřkolového přítele a královským sjezdem jsem se dostal do svého oblíbeného baru.
Sedím, piji čaj a píši.
Sešli jsme se tedy v pátek večer. Bylo nás celkem dost. Jelikož plán byl na večer zcela jasný (dle zadání) začali jsme s připravováním nového roku v Sedle. Všichni jsme se fofrem ubytovali a už z půdy jsem viděl hlavního barmana, jak nosí tajné, z domova přinesené nápoje a připravuje šejkr. " Dělej!" křičím na Mirdu, ať to nezmeškáme. Fofrem tedy naklepáváme spacáky a už scházíme schůdkami přímo do kuchyně. Vlastně do míst, kde dřív kuchyně byla. Nyní se nacházíme v pěkném baru a zvuk šejkru nám říká " kluci máte žízeň".
Já sehnal ty skleničky, jak z boku vypadají jak trojúhelník na stopce a Majkl je ihned plní k první ochutnávce. Sdělujeme mu naše poznatky o chuti, on ihned reaguje a vše je bez žádné chyby. Další a další a další. Smích, legrace, slavnostní přípitky. Jo!! Karel ! Karel je Frantova sestra (velmi milá slečna), ale chudák. Chudák proto, že má paměť na jména je zcela přeplněná a tak jsem jí začal říkat Karel. (doufám, že se nezlobí). Miruna, Sue, Majkl, Mirda, Franta, Fotr, Klárka a Johan, všechny je vidím, smějí se a barman stále míchá a stále míchá. Mirda hraje na kytaru, Majkl míchá, já dělám irskou kávu a všichni se smějí. (toto je první obraz mojí paměti). Ve druhém obrazu vidím jak Mirda hraje, Majkl míchá, prší ze stropu a už je nás méně. Ve třetím obrazu vidím Sue, jak říká Mirdovi, že tuto písničku už hrajete po patnácté. Majkl míchá, my se smějeme. Na další můj obraz si nevzpomínám. Začínám až na půdě, když vylézám ze spacáku a scházím dolů. Majkl už nemíchá, je ráno a já hledám kalhoty. Kde jsou? Po čase je nacházím na polňačce i s Mirdovou ponožkou. Ihned se ptám přes strop spícího osazenstva, kdo je tam odnesl. "Nikdo!" Toto považuji za jasný důkaz toho, že přišly i Nývltovic holky. (a pak, že neexistují)
Už jsme vstali, snídáme a jdeme na to. Kopeme odvod%novací kanály, vysbíráváme louku od popadaných větví, zametáme chodníky a střechy od listí. Karel bezvadně pohrabal listí z hřiště a už je tu večer.
Johan s Klárkou vyndavají naložená kuřata a křtíme nové megapánve. Je po večeři a Majkl zase začíná míchat. Zvuk šejkru už v nás nevyvolává včerejší představy o žízni, ale pití je opět lahodné. Smích, legrace, kytary, písničky. Jdeme spát. Je zima. Hlavně at zítra neprší!
Naštěstí se naše přání vyplnilo a ihned po snídani čistíme Orlák a pomalu uklízíme nářadí. Je zima. Sedáme do auta a s pozdravem ahoj za 14 dní se loučíme.
Byla to povedená brigáda. Všem děkuji. Udělala se spousta práce a bylo slyšet spousta smíchu.
Sedím v baru a piji čaj. Ahoj Márty
