2.7.2011, sobota
Pomalu, ale jistě jsme se scházeli úderem jedenácté hodiny a mlčky hleděli na spoustu nových tváří, které se v našem Lesním táboře objevovaly. Příjezd nám znepříjemnil poměrně silný déšť, přes který jsme se ale i tak byli schopni ubytovat do různobarevných stanů. Po nemalé chvilce následoval první táborový nástup, který poodhalil pár pravidel chodu tábora a my byli rozděleni na tři oddíly: Šunky, Děcka a Veverčata. Po večerním nástupu jsme se všichni shledali v hlavní budově, abychom si řekli o tzv. Časové smyčce, při které si vždy nějaká osoba propůjčí postavu někoho z nás, který mezitím tvrdě spí. Déšť neustával a my šli se stmíváním vyzkoušet pohodlnost nám zatím nevyzkoušených postelí.
3.7.2011, neděle
Do dalšího dne nás opět probudil hukot padajících kapek rozbíjejících se o celty stanů. Ráno nám znepříjemnila zpráva o Mirdově zmizení. Po jeho odchodu na průzkum již o něm nejsou žádné zprávy.
Den probíhal již v poměrně normálním režimu, při kterém se služební oddíl seznámil se všemi strastmi, které služba obnáší. Když začalo slunce pomalu zacházet za nejbližší kopec, sešli jsme se všichni v jídelně, abychom si popovídali o tradici Lesní moudrosti. Po Mártyho výkladu o posledním třetím stupni nás vyrušily podivné zvuky přicházející od stožáru. Zanedlouho k nám vešel jakýsi neznámý indián, který nám posléze pověděl, že je Šaman a že táborový znak visící na dveřích je znakem jejich zaniklé indiánské vesnice. Ukryl ho prý jeho lid, aby se ho nezmocnili jejich nepřátelé, tzv. Stíny.Dále nám vyprávěl příběh o Hoře poznání, o Zkoušce tří orlích per, že bojovníkem se může stát jediě ten, kdo pochopí, že život je plný zkoušek a že žádná není poslední. Hovořil i o již zmiňovaných Stínech, jejichž moc s přibývající tmou roste. Předal nám proto amulet, který naše údolí před nebezpečím ochrání. Ke konci jeho proslovu ještě poradil, abychom vystavěli svatyni, která nám prý pomůže a odešel. Po jeho odchodu započala krátká debata, ale nakonec jsme stejně usoudili, že ráno je moudřejší večera.
4.7.2011, pondělí
Další den byl opět deštivý a my byli kvůli rozšiřujícímu se bahnu nuceni vystavět chodníčky. Mezitím pár malých skupinek začalo s rozvodem polních telefonů, kterými jsme měli propojit můstek, kadiboudy alias Dvě věže, Orlák, pozorovatelnu a kuchyň a tím zabezpečit tábor. Práci nám zkomplikovalo několik Stínů, které shodily auto do stráně a přes cestu naházeli klády. Odpoledne již byly chodníčky hotové a tak i zbytek tábora pomáhal zamaskovat dráty telefonů.
5.7.2011, pondělí
Dnešním dnem začaly, jak všichni doufali, konečně slunečné dny. Dopoledne proto byl PPO (program po oddílech) a odpoledne jsme pokračovali v rozvodu polních telefonů. Po zakopání posledního kusu drátu jsme si mohli všichni pogratulovat, telefony byly hotové. Nyní byla propojena víceméně všechna hlídková místa. Večer nás všechny v jídelně sjednotil výkřik „mejdlo!“, který ohlašoval poplach. Vyslali jsme několik hlídek, ale jak jsme později pochopili, jednalo se pouze o poplach falešný.
6.7.2011, středa
Na ranním nástupu nás překvapila zpráva o malé noční akci, kdy byl probuzen Franta, Kuba, Roland, Michal a Kevin. Hlídka vedoucích totiž spatřila na kopci nepatrné světlo. Proto byly rozestavěny hlídky a Franta se vydal odhalit, co oheň znamená. Po chvíli se vrátil s dřevěnou truhličkou, ve které byl vzkaz: „Jen svatyně zachrání zajatce.“ Následně jsme se tedy rozhodli, že svatyni vystavíme a vytvořili skupinu stavitelů. Zbytek tábora se vydal do lesa plného motýlů, neboli spousty barevných papírků, kde museli nejen získat co nejvíce bodů, ale zároveň se vyhnout dravé zvěři. Odpoledne byla svatyně po dlouhé a těžké práci dostavěna a my se mohli v klidu věnovat PPO.
7.7.2011, čtvrtek
Ráno bylo opět slunečné a proto jsme se kromě malířek, které měli za úkol vyzdobit svatyni, vydali na hru "Skoti proti Angličanům, kde se svedli zajímavé boje mezi vzájemnými týmy. Odpoledne se odevšud linuly prapodivné zvuky připomínající zpěv. Byla totiž vyhlášena soutěž "Sedlo má talent". Jakmile se setmělo, v ujídelně se začaly objevovat známé tváře z celého světa, jako třeba Pink, Ozzák aj. K porotcům se po svém vystoupení přidal i breakový Denis. V přímém přenosu jsme mohli shlédnout zajímavé pěvecké výkony, taneční kreace (někdy i ohrožující porotu), ale i Gábinin rap či Tomášova kouzla. Když jsme po skončení prvního kola chtěli ulehnout a podívat se do říše snů, zjistili jsme, že svíce ve svatyni svítí. Po rozmluvě, kdo z nás je rozsvítil, jsme tento fakt nakonec nechali být. Zanedlouho byl z kopce u tábora slyšet křik. Pomalu se k nám přibližovali Stíny, chtějící jakýsi Kalich neviditelnosti. Jelikož jsme věděli, že světlo oslabuje jejich moc, posvítili jsme na ně a oni se zakrytými tvářemi odešli. O malou chvíli později si několik z nás všimlo odcházející postavy. Mířila směrem od Svatyně. Dohodli jsme se, že se jednalo o Šamana. Ve svatyni jsme našli další dřevěnou truhlici skrývající malý, zlatý kalich. Únava byla na všech dost znatelná, tak jsme šli spát...
8.7.2011, pátek
Dopoledne se Veverčáci utkali proti Šunkám ve hře zvané Kolíky, kterou po několika ukrutných bojích nakonec vyhráli Šunky. Po obědě naše oči ve svatyni opět uviděli zářící svíce.Tam jsme našli další dřevěnou truhlici, ve které byl indiánskými znaky napsán vzkaz, ze kterého jsme usoudili, že bychom se měli vydat do lesa, směrem na jih od svatyně a že se možná něco dozvíme o stále pohřešovaném Mirdovi. Na mimořádném nástupu byly rozdány Lesní moudrosti 1. stupně pěti kapitánům a dále různé hodnosti vedoucím a praktikantům. Kapitány se tedy stali Franta, Kuba, Veru, Roland a Michal. Ihned po rozdělení do skupinek jsme se vydali na Johanův černý les. Nedaleko od tábora již průzkum zpozoroval několik Stínů. Bohužel jsme zjistili, že nikdo z našich řad s sebou nemá Kalich neviditelnosti a proto jsme byli nuceni vyslat posly zpět do tábora. Zanedlouho se i s Kalichem vrátili a my se nepozorovaně přiblížili k místu, kde se Stíny nacházely. Zaslechli jsme úryvky jejich hovoru a na to jsme vyslali Frantu s Kalichem, aby vyzkoušel jejich sílu. Naštěstí ho nespatřily a on se vrátil zpět k nám. Pověděl nám, že se prý jejich paní dá zničit jen její hliněnou podobiznou hozenou do ohně. Stáhli jsme se tedy do tábora a začali s výzdobou sošek. Zvládli jsme to za poměrně krátký čas a mohli se posílit na večerní příchod Stínů, jak jsme se dozvěděli při odpolední akci. Chvíli po večeři bylo na základě příchodu stínů vyhlášeno "mejdlo". Začali na nás hromovým hlasem křičet, ať jim vrátíme Kalich neviditelnosti a čarodějnice seslala na náš tábor mocnou kletbu. Hned po vyřčení kletby jsme vhodili její podobiznu do žáru ohně. Čarodějnice se začala svíjet v bolestech. Stíny odtáhly svou paní pryč a se vztekem na nás křičeli, že nám to nedarují, odešli. Během celé akce byl náš tábor v ohrožení, jelikož uřčené hlídky nebyly na svých místech a kvůli tomu jsme si Stínů všimli až na poslední chvíli. Stejně tak účinná obrana proti Stínům, světlo, nebyla zabezpečena v dostatečném množství. Se špatným svědomím z nepovedené akce jsme se zavrtali do spacáků.
9.7.2011, sobota
Ráno většině z nás spadl kámen ze srdce, když jsme zjistili, že je mezi námi ztracený Mirda. Pověděl nám, že si z jeho zajetí vzpomíná jen na úryvky, kdy se probudil z jakéhosi spánku, který vyvolal lektvar, který mu dávali pít. V noci se však probral a již ho nikdo neuspal. Šel prý nejspíš přes vodu či mokrou louku. Dále hovořil, že Stíny mají nějakého Pána temnoty, jejich vůdce. Moc si toho však nepamatoval a jeho informace byly zmatené. Dopoledne jsme měli v režimu PPO a následně se skupina dobrovolníků oděných v plavkách a plážových šortkách vydala vstříc ledové vodě tekoucí korytem potoka. Zanedlouho vystavěli hráz a pomalu začala stoupat voda. Odpoledne bylo zasvěceno přípravě slavnostního ohně. Jakmile naše údolí pohltila tma a všichni již stáli ve starém kamenném lomu, pět kapitánů zažehlo žár prvního táborového ohně. Dále byl slyšet jen zvuk linoucí se z hrajících kytar.
10.7.2011, neděle
Dnešní den byl opět slunečný, a tak jsme se mohli optimisticky věnovat dopolednímu programu po oddílech. Po poledním klidu byl vyhlášen mimořádný nástup, kde jsme se dozvěděli, že po skupinkách vyrážíme na jedno vyznačené místo na mapě, kde bude první stanoviště. Stanovišť bylo celkem pět a museli jsme, kromě vyznání se v mapě, rozpoznat rostliny, rozdělat oheň, zorientovat mapu či vyrobit bojeschopnou zbraň. Obzvlášť zajímavé scénky se přihodily u rybníka, a to jak v prezentování zbraní, tak i úkolů spojených s vodou. Na cílové stanoviště do tábora dorazily úspěšně celkem čtyři skupinky. Pátá Michalova skupina měla již na druhém stanovišti hodinu a půl zpoždění, a tak se po údajném špatném ukázání místa vrátili do tábora.
11.7.2011, pondělí
Ranní mlhu prosvítilo světlo linoucí se ze Svatyně. Když jsme se shromáždili, abychom zjistili, jaký to má důvod, nalezli jsem další vzkaz, psaný indiánskými znaky. Z něj jsme pochopili, že nám v noci hrozí nebezpečí od Dvou věží, a že bychom měli zajistit nějaké světlo. Opět se vytvořilo pár malých skupinek, které zůstaly v táboře a tvořily malou vodní elektrárnu, mezitím, co se zbytek tábora věnoval PPO.
12.7.2011, úterý
V době mezi snídaní a obědem jsme v rámci hry Maršál spatřili podivně se kymácející postavu v černé kápi s modrou šerpou. Nad ničím jsme neváhali a ihned vyslali týmy, jež ji sledovaly. Postava, nejspíše Stín, nad sebou neustále mávala dřevěnou tyčí. Po kusu cesty se nám však ztratila v březovém háji. Hlídky se až na Dáňu s Kubou vrátily ke zbytku tábora a zanedlouho se stáhl i Kuba nesoucí dřevěnou hůl s napsaným vzkazem: "Temný pán je rozezlen, svolává dnes temnou sílu do černé díry pod údolím světla." Nebezpečí nám však nedovolilo zůstat na místě déle, a tak jsme se vydali zpět na chráněné území.
Odpoledne by se dalo popsat jen třemi slovy: Voda, voda a voda. Vyrazili jsme totiž nad tábor k rybníku, kde suchý nezůstal téměř nikdo. Na večerní příjezd hvězdné poroty druhého kola Sedlo má talent, však již všichni dorazili suší a mohli jsme shlédnout další zajímavé výkony soutěžících. Mnoho jih dále nepostoupilo, jelikož porota a její nový člen Rybana, nahrazující Pink, byla velice přísná. Po skončení soutěže jsme se znaveni vypravili spát.
13.7.2011, středa
Během dnešní noci bylo vzbuzeno několik starších z našeho tábora, abychom prozkoumali lom, který byl dle našeho mínění již zmiňovanou Černou dírou. Sešli jsme se v poměrně krátkém čase a v absolutní tichosti jsme se vydali vstříc temnému lesu. Přibližně patnáct metrů od vstupu do lomu jsme začali plazit, abychom předešli prozrazení. Ležíc přes vstup do lomu jsme spatřili přicházet Temného pána. Ten nejdříve skrze plápolající oheň uzavřel bránu do jejich území a následně přeměnil dvě Perly světla na stejný počet bojovníků. Po chvíli odpustil čarodějnici s podmínkou, že musí dělat při vstupu do boje štít. Dále říkal, že v Údolí světla je ukryta spousta již zmiňovaných perel a z Knihy temnoty Stínů vyznačil, že ochranný amulet, který chrání naše území, se dá zničit jedině skrze kalich neviditelnosti, přes který lze vyhledat šest zvonů. Vypadalo to, že jejich schůze se již pomalu blíží ke konci, a tak jsme se raději vrátili do Stíny nazývaného Údolí světla, neboli do tábora. Ráno jsme si o celé této události povídali na ranním nástupu a všem nám v hlavě ležela jedna otázka: Proč se Pán temnoty nebál ohně? Zbytek dne byl již poklidný, a to v režimu PPO. Večer nám ještě znepříjemnil mírný déšť, a tak jsme rádi ulehli do vyhřátých spacáků.
14.7., čtvrtek
Během dopolední malé opravy elektrárny jsme narazili na spousty lesklých perel ležících v potoce. Ihned jsme shromáždili celý tábor a rozdělili si role, jako hledači, nosiči a lovci. Hledači měli za úkol najít z levého či pravého břehu potoka všechny odhalené perly. Lovci se vypravili proti proudu a všechny perly opatrně sbírali a podávali nosičům. Po spočítání jsme zjistili, že perel je přes tři sta a uschovali jsme je do Svatyně. Nikdo z nás však nevěděl, co máme s perlami dělat, až nás napadlo sepsat indiánskými znaky vzkaz a uložit jej do truhličky od Šamana. Tak jsme také učinili a mohli se věnovat kompletnímu umytí celého tábora. Po smytí špíny z posledního z nás, nás však zaskočil Šamanův příchod. Pravil nám, že je rád, jak si počínám se zkouškami, které nás potkávají, ale příběhu ještě není konec. Každým okamžikem, v pravý čas, máme čekat znamení, kdy máme vyrazit do boje. Při boji musíme sestavit pětičlenné týmy, kde se každý musí dotknout nepřítele perlou světla. Jedině tak je můžeme porazit. Říkal nám též, že jen ten, kdo drží kalich neviditelnosti se může přiblížit ke zvonu a zazvonit na něj, čímž se stane pánem zvonu a může rozeznít dalších pět, čímž zničí všechnu temnou sílu. Po sdělení všech těchto informací jsme se začali tázat my a zjistili jsme, že čím je čistší perla, tím větší moc má. Po této rozmluvě odešel. Zbývající večer jsme věnovali PPO až do večerky, kdy jsme s hlavou plnou otázek šli spát.
15.7.2011, pátek
Celé dopoledne jsme zasvětili nácviku takzvaného "mejdla", kde každá skupinka měla určené jedno pozorovací místo propojené telefony. Po cvičném poplachu jsme se všichni shromáždili na louce, abychom nacvičili boj proti stínům pomocí Perel světla a domluvili si dvě taktiky, mlejnů a pětky. Odpoledne jsme hráli hry, jako třeba poplach nebo opravdu drsnou trojnožku, při které přežije jen ten nejlepší. Po setmění ty odvážnější z nás čekala stezka odvahy, ze které naštěstí všichni vyvázli živí.
16.7.2011, sobota
Odpoledne jsme se po dvojicích vydali na první ročník soutěže Sedlo Cup, jejímuž vítězi se po několika disciplínách stali dvojice Franta s Ondrou a Dominika s Tomášem. Následně po dřívější večeři bylo poslední finálové kolo soutěže Sedlo má talent, což ze tří finalistů nakonec vyhrála Kája. Po skončení soutěže naší ospalou náladu přerušil signál Mejdlo, tentokrát však již opravdový. Skupinky se v okamžiku shromáždily na svých místech a pomocí polních telefonů jsme se dozvěděli, že u studánky byly vidět nějaké Stíny. Kapitáni tedy vyslali posily ke svatyni pro Perly světla a po jejich návratu je všem rozdali. Za chvíli jsme se všichni sešli za studánkou a již pohromadě jsme se vypravili vstříc černé díře. Nedaleko od ní jsme se opět rozdělili a na Mártyho zapískání jsme reagovali na formaci mlejnu, tedy obklíčili jeden stín a pomocí baterek, perel světla a výkřiků jsme ho složili do středu ohniště. Bohužel se z okolí kamenného lomu začaly okolo nás objevovat další postavy s jejich vůdcem, jenž měl okolo pasu červenou šerpu. Nyní jsme stáli mezi východem z lomu a temným pánem uzavřenou bránou do podsvětí. Stíny ani jejich vůdce tuto informaci zřejmě nevěděli, jelikož se nás snažili rozestoupit, aby se k ní mohli dostat. V kruhové obraně se nám nakonec pomocí Perel světla podařilo dostat ven z lomu a pomocí takzvané baterkové cesty zpět do tábora.
17.7.2011, neděle
Po celkem poklidném dopoledni, tedy až na malou sérii spacákových bitev, které se odehrály na louce, spatřil Pepa, strážce svatyně, plápolající svíce. Okamžitě jsme se u posvátného místa sešli a nalezli papír se zakreslenou mapkou. Po srovnání s naší táborovou mapou jsme zjistili místo poblíž kopce neviditelnosti, kam jsme se také ihned po pozdním poledňáku vydali. Na kopci nad naším táborem však plánovanou cestu přerušili Stíny. Byli jsme proto nuceni trasu změnit a oklikou jsme došli na určené místo. Tam jsme nalezli malý zlatý zvon. Dle slov Šamana jsme pro zvon vyslali jen jednoho z nás, který měl kalich neviditelnosti, tedy Alenu. Ta zvon sundala a společně s perlou a zprávou jej uložila. Zanedlouho jsme objevili další čtyři zvonky a vrátili se bezproblémovou cestou zpět do tábora. Po večeři jsme o celé situaci hovořili a ze zpráv že čtyř krajních zvonů nám vyšla slova: slyšet, mluvit, noc a čtyři zvonky. Po namáhavé akci jsme již s přibývajícím čase šli spát.
18.7.2011, pondělí
Během odpoledne se na našem údolí objevila pouť, kde jsme si mohli vyzkoušet svůj postřeh na střelnici, zručnost při stavění věže, slalom po deseti uběhnutých kolečkách, čí strefit se míčem do lahví. Za všechny podané výkony na nás čekaly samozřejmé zajímavé ceny. Záhadou pro nás ale zůstalo takzvané tajné stanoviště, což kupodivu nikdo nenašel. Ještě než náš tábor pohltila tma, se začaly z jídelny linout hlasité tóny oznamující diskotéku. Po jejím skončení jsme šli snít do říše snů.
19.7.2011, úterý
Dnešní den měl být zřejmě posledním dnem, kdy bude teplo, tudíž jsme ho nemohli využít lépe, než jít naposledy k rybníku. Voda létala skoro na každého z nás, a také skoro každý létal zpět do vody, kam se pokoušel shodit další suché šťastlivce. Nedlouho po večeři si Alena, jdoucí do Svatyně pro zvony, všimla, že je zde pouze jeden. Ihned bylo vyhlášeno mejdlo a po klasickém obsazení všech míst jsme se spojeni za ruce v dlouhého hada vypravili po zvuku zvonících zvonů. Ty nás dovedly až do kamenného lomu, kde plápolaly svíce. Alena byla vyslána k nejvyšší svíci a společně s Mártym nalezli a vyzvedli šestý a poslední zvon. Z okolí se najednou vynořil Stín hovořící o tom, že se Černá brána otevřela. Vlákali jsme jej do ohniště a pomocí formace pětka jsme ho skolili na zem. Další Stín jsme zas skolili pomocí mlejnu a Perel světla. Se zvonem a dobrým pocitem ze skvěle provedené akce jsme se unaveni vrátili do tábora.
20.7.2011, středa
Dopoledne se utkalo všech pět skupin, ve hře zvané Šipkovaná, při které jsme šli trasu vyznačenou fáborky a po cestě plnili různé úkoly, jako například: Udělat dvacet dřepů a současně zazpívat, či složit báseň o našem táboře. Vítězem se nakonec stala Michalova skupina. Večer nám opravdu znepříjemnil hodně silný déšť, tudíž jsme se všichni sešli v jídelně, abychom společně pomohli vytopeným stanům vyrušila nás však zpráva, že u můstku směrem k lomu byly viděny Stíny. Rozhodli jsme se zbourat hráz a tím je zneškodnit. O chvíli později přiběhla Sue do jídelny s informací, že na louce spatřila několik dalších stínů. Na základě této zprávy již bylo vyhlášeno mejdlo a skrz všechny místa jsme telefony zjistili, že u můstku je Šaman. Po skupinkách jsme ho následovali až k hlavní budově. Tam nám řekl, že se máme připravit na poslední střetnutí s temným pánem a šli jsme v jeho stopách až k Černé díře. Ještě než jsme vstoupili do lomu a spatřili Temného pána, průzkum pomocí "pětky" zničil jeden Stín, tudíž jsme bezproblémově mohli obklíčit Stín se zástavou a před zrakem nejmocnějšího z nich ho silou perel světla zničit. Ke konci naší bitvy uchopil Šaman šestý zvon a zazvonil na něj, čímž nastolil rovnováhu mezi dnem a nocí, světlem a tmou. Po výkřiku: "za světlo!" se s námi Šaman pomodlil a odebral se s námi ke Svatyni, kde pravil, že nám děkuje, a že jsme pomohli obnovit tradici jeho lidu. Děkoval nám, že je již rovnováha mezi temnotou a sluncem. Prý se však naše kroky již po dlouho dobu nesetkají, ale jednou přijde čas, kdy se opět setkáme. Také nesmíme zapomenout na zkoušku orlích per, na Horu poznání, a že jsme sice splnili jeden úkol, ale není zdaleka poslední. Chtěl, abychom ho nechali u posvátného místa naposledy samotného, a tak jsme se unavení odebrali do stanů a šli spát.
21.7.2011, čtvrtek
Ráno bylo opět plné dešťových kapek, a tak byl den z důvodu posunutého budíčku tak nějak celý rozházený. Všichni jsme byli v jídelně, nebo v nově vzniklé klubovně a hleděli na rozprouděný potok. Den jsme si zpříjemnili malou společenskou hrou a dále zpěvem a kytarou znějící v jídelně. K večeru se déšť utišil a my po takovém odpočinkovém dni zalehli do teplých suchých spacáků.
22.7.2011 pátek
Celé dopoledne jsme se věnovali ,rozděleni na týmy, úklidu tábora. Během odpoledne zas práci ze všeho nejhorší, tedy balení. Během toho byla také předána hlavní cena za nejčistší stan a my šli na náš, tento rok poslední, večerní nástup, kdy byl předán třetí stupeň lesní moudrosti a my dostali dárek v podobě fotky, kde všichni společně sedíme u slavnostního táborového ohně. Večer jsme zakončili diskotékou během které jsme snad zapomněli na zítřejší odjezd, který nás po noci plné snů čeká.
23.7.2011, sobota
Dnešní poslední den byl celkem pochmurný. A to jak počasím, tak faktem, že za pár hodin se již všichni pohromadě zřejmě nikdy neuvidíme. Následoval finální úklid všeho možného a bylo to tu. Naposledy jsme slyšeli povel "tábore pozor!" a z rozjíždějících aut hleděli, jak nám před očima mizí naše údolí. Údolí, kde jsme společně žili celé tři týdny, ale doufám a věřím, že se tu zase všichni příští rok sejdeme a užijeme si to tu tak, jako letos. Chtěl bych poděkovat všem vedoucím i praktikantům, všem dětem, bez nichž by tento tábor nikdy nebyl tak krásný, a také všem, kteří mi pomáhali s psaním kroniky. Ještě jednou všem děkuji za tento skvělý tábor.
Verča
