Čeřín 2001
Z kroniky města Čeřín City
Před více než sto lety opustila skupina osadníků svou starou vlast, aby v novém, dosud neobydleném kraji, hledala štěstí.Lidé různých povolání a zájmů spojovalo jedno, a to začít nový, a jak všichni věřili, lepší a spravedlivější život. Téměř bez prostředků, vybaveni pouze trochou šatstva a přistěhovaleckým pasem, opustili své domovy a vydali se vstříc novým dobrodružstvím. Někde daleko na ně čekala neobydlená pustina, ve které, jak všichni věřili, naleznou nový domov. Časně ráno se všichni sešli na určeném místě, kde již čekali dostavníky, které je odvezou až na místo. Proběhla krátká kontrola zdravotního stavu a dokladů a již všichni osadníci vyrážejí k vysněnému cíli.
Zdálo se, že cesta proběhne bez větších obtíží, když tu několik mil před cílem cesty přepadla karavanu banda ničeho se neštítících hrdlořezů. Bandité vyhnali všechny osadníky z dostavníků a v zajetí si ponechali kočího, lékaře a imigrační úředníky. Karavana odjíždí a osadníci zůstávají sami v pustině, okradeni i o to málo, co jim zbylo. První těžkou zkoušku na ně seslal osud a je pouze na nich, jak celou situaci vyřeší. Náhle uslyšeli zvuk střelby a na obzoru se vynořila postava. Bandité se vracejí, napadlo mnohé z nich, ale zdá se, že tento člověk přichází v míru. Ještě to nevědí, ale zde se poprvé setkávají s jejich dobrodincem a ochráncem. Boy přistupuje blíž a v ruce drží mapu. Nemluví, pouze ukáže osadníkům cestu, která je dovede do města. Chvíli je vede, ale poté bez slova mizí. Osadníci přicházejí k městu, které ale vůbec nevypadá jako jejich vysněný ráj.
Osadníky vítá starosta, neboť on byl od Guvernéra pověřen, aby osídlil tuto pustinu a zajistil dobré fungování města. Spolu se starostou stojí před bránou města šerif se svým pomocníkem a od něj se osadníci dovídají radostnou zprávu a totiž, že jejich majetek byl zachráněn. Proběhla nezbytná kontrola dokladů, rozdělení zavazadel a z osadníků se stávají občané města. Pouze pár občanům vrtá v hlavě myšlenka, že všichni bandité měli na krku pověšeno znamení, které se nápadně podobá polovině znaku na vlajce třepetající se na bráně města. Nikdo si to v té chvíli nedokázal vysvětlit a myšlenka sama zaniká ve všeobecném zmatku, který nastává.
Před osadníky stojí náročný úkol, a to vybudovat město tak, aby v něm každý našel své místo a ve městě vládla spravedlnost. Občané se postupně seznamují s představiteli města. V čele městské rady stojí starosta, který byl jmenován Guvernérem, a to pouze na dobu určitou. Na další období musí být zvolen nadpoloviční většinou v přímé volbě občany.
Nad pořádkem a bezpečností ve městě bdí šerif a jeho pomocník. V případě vážného ohrožení může vybrat legii dobrovolníků z řad občanů města, kteří mu pomohou zajistit bezpečnost.
Spory mezi občany řeší soudce. rozhodnutí soudu je neměnné a nad výkonem trestu dohlíží šerifův pomocník - žalářník, který v případě potřeby vykonává i funkci kata.
O duchovní útěchu živých i mrtvých se stará kněz, který zároveň jako osoba s vysokým morálním kreditem provozuje loterii a veškeré sázky, jejichž výtěžek je pak odváděn na dobročinné účely.
Dalšími členy městské rady jsou lékařka, která pečuje o zdraví občanů, pošťák, bankéř, obchodníci, majitelé městského salónu a redaktoři Čeřínského Expressu.
Uplynulo období stavby města, byly vybudovány příbytky občanů, banka, salón, kaple, obchod, nemocnice a vězení. Poklidnou hladinu dění v městečku zčeřil příjezd potulného kejklíře, který za branami města vybudoval svůj zábavný park, ve kterém mohli občané utrácet své peníze.
Jinak žilo město poklidně a připravovalo se na velkou oslavu k prvnímu výročí osídlení. V průběhu oslavy dorazila do města skupinka banditů a jménem svého vůdce, jakéhosi Kalvery nařídila osadníkům, aby opustili do druhého dne město, jinak budou rozprášeni. Aby dodali svým slovům váhu, podpálí pro výstrahu, naštěstí nikým neobydlený stan.
Osadníci jsou vystrašeni a ptají se, proč nezasáhl šerif. Ten byl ale zrovna se svým pomocníkem na hlídce. Starosta okamžitě svolal celou městskou radu a občané se rozhodují zůstat. Šerif vybere mezi nejstatečnějšími legii vojáku a otevře městskou zbrojnici, která je však poněkud chudá. Hlídky se rozdělí do dvojic a obcházejí kontrolní stanoviště. Když už se zdá, že Kalverovci se k útoku neodváží, přepadne přesila banditů jednu hlídku a jednoho vojáka unesou. Druhý člen hlídky si zachrání alespoň holý život útěkem do města. Osadníci jsou bezradní, nemají zbraně, tudíž nemohou proti Kalverovi bojovat. Nakonec se rozhodnou vyslat několik průzkumných oddílů, aby uneseného druha nalezli. Než však vyrazí, vidí, jak se jejich druh vrací. Unesený nedokáže jasně vysvětlit, jak nabyl svobody. Pouze nůž v jeho ruce, který má na střence vyryt znak našeho města, je jasným důkazem, že se mu celá věc nezdála. Unesený vypráví svůj příběh. Byl unesen z hlídky asi 8 bandity, z nichž dva ho poté přivázali ke stromu a dali mu roubík. Pak mezi sebou vedli podivný rozhovor o tom, že již brzy osadníci odejdou, a jak říkal šéf, z nich se stanou boháči. Náhle se ozvaly dvě rány a bandité se zřítili ze stráně dolů. Po chvíli ucítil, že provaz, kterým byl spoután, klouže k zemi. Neznámý zachránce mu daroval nůž, máchnul rukou směrem k městu a beze slova zmizel. Po jeho návratu vyvstala spoustu otázek. Kde vzal tajemný muž jejich znak? Líbil se mu snad tolik, že si jím vyzdobil svou zbraň? Ale zbraň nese stopy značného stáří. Kde tedy vzal neznámý tento znak? Otázek je mnoho, ale nikdo nezná správnou odpověď. Víme snad pouze to, že když Guvernér dával starostovi spolu s úkolem osídlit dalekou pustinu městskou vlajku, řekl: " Važte si této zástavy, je stará mnoho let a do našeho města ji přinesl starý indián, který však skonal dříve než stačil něco říct."
Po těchto dramatických událostech se do městečka vrátil klid, který byl hned dalšího dne porušen objevem záhadných symbolů na bráně města. Co znamená několik listů různých druhů rostlin a na kůře vyrytý indiánský symbol cesty? Toho dne večer se najednou z lesa začal ozývat zvláštní zvuk, připomínající bubnování. Cele město, až na hlídky, vyrazilo za zvukem. K velkému překvapení je zvuk bubnu dovedl na zvláštně vyhlížející místo, kde narazili na muže, který vypadal jako indiánský šaman. Kouzelník počkal až všichni usednou k jeho ohni a začal vypravovat. ŠAMANOVA ŘEČ - na konci jim starý náčelník dává štít na kterém je rozeznatelný symbol našeho města.
Spoustu otázek měli osadníci, ale viděli, že s nimi u dohasínajícího ohně už zůstává pouze náčelníkovo tělo, ale jeho duše se opět vydala na svou nekonečnou pouť. Vrátili se tedy zpět do svého města. A město dál žilo svým životem.
Osadníci však museli brzy projít nelehkou zkouškou odvahy, na jejímž konci stvrdili svoji odvahu podpisem na listinu statečných. Na listině, když si ji následujícího rána prohlíželi objevili podivné znaky, jejichž rozluštění je varovalo před nočním přepadením bandity a to ještě týž den. Osadníkům bylo jasné, že pouze lest jim může v boji pomoci, protože Kalverovci mají velkou převahu v počtu zbraní. Padalo mnoho návrhů co dělat a nakonec vybrali jeden, který by snad mohl mít naději na úspěch. Navečer se osadníci rozdělili do 4 družin a ukryli se v lesích okolo města. Neprostupná tma jim v jejich úkolu pomáhala. Město zůstalo opuštěné, pouze malý strážní oheň plápolal na hranici. Nekonečné minuty čekání se líně vlekly, když tu se od velké řeky začali blížit bandité. Jisti si svou převahou se nijak neskrývali. Jejich pochodně, kterými si svítili na cestu, byly vidět již z daleka. Nikým neohrožováni vešli do města. Trochu je zarazilo, že našli město opuštěné, ale myslíce si, že osadníci prchli ve strachu před nimi, dali se ihned do práce. Na zřejmě již předem určeném místě začali kopat. Co asi hledají? V tom se jako na pokyn z lesů okolo ozval mohutný hlas: " Vzdejte se, míří na Vás naše zbraně". Bandité se chopily svých zbraní, ale kde je nepřítel nikdo z nich nevidí. Pouze temnota obklopuje jejich skupinu. A znovu a znovu se ze tmy ozývají mnohohlasé výhružky a pokyn" Vzdejte se nebo zahájíme palbu". Zmatení bandité pokládají své zbraně na zem, odkládají opasky a s rukama nad hlavou opouští město.
Velké vítězství slaví osadníci. Lstí odzbrojili Kalverovu partu a zmocnili se jejich zbraní. Druhého dne kopají na místě, kde Kalvera začal, ale nic nenalézají. Klid a mír zavládl opět nad městem, teď už se Kalverovců nemusí bát.
Klid však netrval dlouho a bandité opět udeřili. Počkali si na chvíli, kdy se ve městě zdržovala pouze hlídka, a přepadli banku. S lupem ihned utekli.
Osadníci byli znovu bezradní. Kalvera uprchl s penězi, za které si jistě opatří nové zbraně a vše začne znovu. Jediná šance je skoncovat s Kalverovci jednou pro vždy. Jak to však udělat? Kde je hledat? Stejně záhadně jako se vždy objeví i zmizí. Snad by jako tenkrát mohl pomoci tajemný neznámý, ale pátrání po něm skončilo také bezvýsledně. Až jednoho rána nalézají čtyři suché větve z různých stromů na bráně města a v dáli nad městem jsou vidět tři souvislé sloupy dýmu vedle sebe, což v řeči zálesáků znamená dobré zprávy. Osadníci vyrážejí směrem k dýmu, kde znovu nalézají čtyři větve z nichž každá míří jiným směrem. Rozdělují se na 4 skupiny a vydávají se různými cestami. Každá skupina došla po značkách až na konec cesty a nalezla určitý symbol. Poté, co dali symboly dohromady, dozvěděli se, kde je sídlo Kalverovy party. Počkali až se setmí a po skupinách vyrazili na místo. Ve skrýši banditů našli samotného Kalveru, kterého po krátké šarvátce zajali a ve městě vsadili do vězení. Jelikož se však nechtěli zpronevěřit svým vlastním zákonům, rozhodli se uspořádat s Kalverou soud.
Soud trval krátce, zločiny Kalvery byly velké a na svou obhajobu toho nemohl říct mnoho. Snad jedině doznání a slova upřímné lítosti mohla soudce odradit od vynesení nejvyššího trestu. Jelikož však nechtěl říct pravý důvod toho, proč chtěl osadníky vyhnat, a usiloval jim i o život, byl rozsudek jasný. Smrt provazem. V průběhu procesu se ve městě objevil i tajemný neznámý, neřekl však jako obvykle ani slovo a pouze upřeně pozoroval odsouzence. Už dal kat šerifovi znamení, že je vše připraveno a banditův život bude skoncován. Již stojí Kalvera na špalku a kat mu navléká oprátku. Ještě mu strhne košili, aby oprátka pevně obemkla šíji. Jak to učinil, ticho prořízl nesrozumitelný výkřik. Tajemný muž se rozbíhá a odřezává provaz z padouchova krku. Sundavá mu z krku přívěšek, podobný jeho vlastnímu přívěšku. Bratře, vykřiknou oba zároveň a svorně věší obě poloviny talismanu na šibenici a mlčky odcházejí.
Osadníci za nimi neběží, chápou že se naplnila touha starého náčelníka a jeho duše konečně nalezne klid ve věčných lovištích. Ale něco zde přece zůstalo. Přívěšky Kalvery a Tajemného muže. Nyní vidí, že jsou si podobné jako vejce vejci. Když se spojí obě poloviny, vše do sebe zapadá, jako když spojíte dva měsíce v půli v jeden úplněk. Je to starý náčelníkův přívěšek, dědictví po otcích. To by mohl být klíč k nalezení toho, po čem pátral Kalvera. Osadníci si všimnou, že přívěšek odpovídá symbolu na štítu, který jim daroval starý náčelník. V každé polovině objeví dva malé otvory. Po přiložení talismanu na štít a propojení otvorů přímkami, se obě na štítu střetnou v jednom bodě. V tu chvíli je všem již jasné, že štít slouží jako mapa a označené místo, je místem zakopání pokladu. Proto se neprodleně vydávají na toto místo a opravdu vykopou starou truhlici. Jaké je však překvapení, když po otevření není plná zlata či drahokamů, ale malých hliněných amuletů. Ty mají na jedné straně stejný znak jako je znak jejich města a na druhé straně vždy jedno písmeno se záhadnými značkami. Po chvíli přemýšlení se jim podaří amulety poskládat podle značek tak, že se písmena spojí v souvislý text ve kterém stojí: " Člověk není pramenem moudrosti, nýbrž pouhou nádobou a může vydat jen to co sám nasbírá" Dochází jim tedy, že toto je ona skrytá síla, která ochraňovala indiánskou vesnici od nepaměti až do dne, kdy bratři porušili její kouzlo. A nyní, když jsou všechny přívěšky na svém - správném místě, tato síla opět funguje. Vychází z toho, že každý má své místo a jen spojením všech v jeden celek, se vytvoří síla tak velká, že nelze překonat. ?
