Čeřín 2000
Bylo to v čase, kdy Středozem zase svobodně dýchala a národy mohly v klidu a pokoji tvořit krásné věci, které sloužily k užitku a prospěchu všech. Sauron navždy padl, stal se z něj jen záštiplný stín, který však již nikdy nemohl povstat. Rok po velkých událostech ve Středozemi, kdy Gandalf , družina strážců a národy hobitů, Rohanských a Gondorských porazily v poslední bitvě u hory osudu Saurona - pána prstenů, kdy svrhly prsten moci do plamenů hory a moc Saurona byla navždy zničena. Moudří však rozhodli, aby Gandalf ještě neopouštěl Středozem a pokračoval ve svém poslání. Zlo v podobě Saurona bylo zahubeno, ale nebylo pokořeno navždy, a proto Gandalf dál zůstával ve Středozemi. Putoval po krajích, nějaký čas strávil na severu v Rohanských pláních, pak putoval zas dál. Měl se toho času, v roce výročí pádu Saurona, setkat se svými přáteli, kapitány západu Chodcem a strážcem vidoucích kamenů Berenem.
Měli se sejít na úpatí Pláně Zlomu, a uradit se o věcech, které se děly ve Středozemi a chtěli navštívit i bělostnou paní Galadriel, Královnu lesa. Ve smluvený den, kdy Gandalf nakreslil svou holí znamení pro své přátele se však nikdo neobjevil. Celý den čekal Gandalf, zdali se přeci jen neobjeví, ale nikdo nepřišel. Mluvil s ptáky, kteří viděli daleko, zvěří z lesa, ale nikdo o Chodci ani Berenovi neslyšel a ani je neviděl. Nakonec se vypravil do království Galadriel, do kouzelného lesa, s nadějí, že snad paní bude vědět, kde jsou jeho přátelé, ale když chtěl vstoupit za hranice království, cosi, co bylo silnější než jeho moc, a ta, jak víte byla velká, vždyť to byl mocný a moudrý čaroděj, mu nedovolilo vstoupit, a jeho protizaklínání nepokořilo cizí moc, na hranicích království a musel odejít. To již byl velmi znepokojen a začal tušit, že do Středozemě se vrátilo zlo, a rozhodl se vydat do Středozemě povolat na pomoc svobodné národy. Tak se stalo, že rok po Sauronově pádu se znovu sešel Gandalf Šedý s družinami hobitů, Rohanů a Gondorských a vyprávěl jim svůj příběh. Vladykové hobitů a kapitáni jezdců a lidu Gondoru sestavili družiny nejlepších bojovníků, které se měly vypravit s Gandalfem na druhý den na Pláň zlomu a dál do království Galadriel, pokusit se zjistit co se stalo.
Kapitola II. Otevírá se zbrojnice a osud Galadriel
Toho dne družiny pod vedením Gandalfa dorazily k hranici království a stanuly před branami, které tvořily mohutné stromy . Gandalf zvolal mocným hlasem , královno, paní lesa, zde stojí národy Středozemě a Gandalf Šedý, jestli nás slyšíš, dej nám znamení , že můžeme vstoupit. Jsme tady a připraveni čelit zlu, které se vrátilo do Středozemě. Namísto královny Galadriel vynořila se z kouzelného lesa zlověstná postava čarodejnice, která ostrým řezavým smíchem vítala výpravu. Chacha hahah, hledáte svoji královničku poutníčci, i ty šedý blázne, já jsem nyní královna lesa, a varuji Vás, neopovažujte se vstoupit, mám moc, o které se Vám nezdá. Tu vystoupil vpřed Gandalf, pozvedl svůj amulet světla a zamířil jím na čarodějnici, z amuletu vyšlehly paprsky bílého světla, které udeřily do černého hávu čarodějnice, chvíli se zdálo, že ji neublížily, chvíli se s křikem potácela až k velikému kameni a tam padla jako podťatá. Všichni nehnutě sledovali tento souboj bílé a černé moci. Pak stín, který tvořily koruny stromů, zalilo jasné a měkké světlo a za cinkotu mitrilových zvonku, přicházela královna.
Znovu je všechny uchvátila její krása, vysoká, hrdá a bělostná paní před nimi stanula, mocná a přesto ji v očích svítilo laskavé světlo. Všichni v úžasu a radosti poklekli a Gandalf řekl, buď zdráva paní, jsme šťastní, že tě potkáváme, jsme tady, abychom čelili zlu, které se vrátilo, jsme rádi, že bílé světlo prozářilo naše mysli. Královna se usmála a řekla: " vítejte přátelé a i ty šedý poutníku, který hledáš své ztracené přátele. Odpověď na tvé otázky dostaneš zde. Přines, prosím, moji truhlu, kterou nyní musím otevřít. Gandalf udělal, jak mu řekla paní a přinesl z nedaleka dávnou truhlici Galadriel. Galadriel se shýbla, otevřela truhlu a pozvedla to, co bylo uvnitř, její bělostná paže držela v rukou bělostný štít, který kdysi vyrobili elfí kováři ve skrytém městě, v časech, kdy jejich umění rostlo. Byl to štít života.
"Hle," zvolal Gandalf, "znamení bylo dáno, to královna Galadriel otevřela zbrojnice." Příběh vypráví, že bělostný štít je znamení, které otevírá zbrojnice, jež zbraně poskytnou proti silám zla. Světlo štítu zalilo planinu a Galadriel, pravila: "vím, že hledáš Chodce a Berena a já musím učinit, co musím," jak řekla, pozvedla štít ke slunci a zvolala, Legolasi, hbitý šípe a strážče kouzelného lesa, volám tě nazpět, na ta slova se zablesklo a zjevil se před nimi Legolas, jak ho pamatovali, s dlouhým lukem a srdcem věrným královně, své paní, královna přešla k němu a na jeho přívěšek mu zavěsila amulet života, který visel na štítu. Pak znovu zvolala mocným hlasem, "Berene, věrný ochránče kamenů, které vidí, volám tě nazpět. Znovu se zablesklo a objevila se hrdá postava Berena, jak si pamatovali, když ho poprvé poznali, tam, kde byly nalezeny vidoucí kameny. Opět k němu Galadriel přistoupila a sňala ze štítu druhý amulet života a pověsila ho Berenovi na jeho přívěšek. Všem se zdálo, že královna se v tu chvíli zachvěla, jakoby by ji opouštěla síla. Pak potřetí mocně zvolala, Chodče, ty, který chráníš stezky poutníků, volám tě zpět, a znovu ho spatřili, vysoká, hrdá postava muže královského rodu, přesto laskavého a modrého. Královna k němu přešla a v tu chvílí chodec promluvil, má paní a královno, víš, co nyní činíš, královna se smutně usmála a měkce pravila, přišel čas volby a já nyní volím tak, jak praví slova vyslovená v dávné minulosti, život za životy těch, kdo ponesou naději. S těmi slovy pověsila poslední amulet života na chodcův přívěšek a tentokrát již zřetelně viděli, že se zapotácela, chodec ji chtěl zachytit, ale ona se vzpřímila a hrdým krokem rychle odešla k velkému kameni a zmizela za ním. Na okamžik uviděli záblesk světla, ale ten však překryl najednou tmavý dým, který se vyvalil zpoza kamene, a tu uviděli, jak ze tmy dýmu vylétá bělostná holubice, to královna Galadriel, potom, co dala světu novou naději, sama ztratila svou lidskou podobu a odlétla jako holubice pryč, tak se vyplnila dávná sudba. Národy Středozemě spolu Gandalfem a k životu navrátivšími Legolasem, Berenem a Chodcem tam stály a v úžasu a slzách zíraly na vzdalující se holubici, protože královnu všichni milovali.
Kapitola III. Cesta do zbrojnic
Tu však Beren Legolas a Chodec společně zvolali, usušte si slzy, nyní musíme jednat, odvaha, rychlost a důvtip budou naše zbraně. Vždy´t to královna otevřela zbrojnice Středozemě, abychom mohli čelit zlu. Jak jistě víte, v boji se zlem vám nestačily obyčejné zbraně, ale jenom takové, do kterých byla vložena kouzelná moc. Gandalf pravil, dny klidu skončily, zlo se vrátilo silnější než dříve, vždyť to se vrátil, sám Melkor, Sauronův pán, který vždy toužil po štítu Galadriel a teď se naplnila dávná sudba. Nyní zpět do Středozemě a sejdeme se na starém poradním místě, až tma pohltí světlo dne. S těmi slovy se otočil a rychle odkráčel. Kapitáni a vladykové křičeli povely a družiny se rychlým pochodem stahovaly za hranice Středozemě.
Toho večera opět ožilo staré poradní místo Středozemě a shromáždily se tam družiny Hobitů, Rohanů a Gondorů, byl tam Gandalf, zahalený pláštěm, ale skrývající sílu a přicházeli Legolas, Beren a naposledy Chodec. Pozdravili se a rychle přikročili k poradě, a Gandalf řekl, znamení bylo dáno, královna nás uchránila velkého nebezpečí za cenu vlastního života, nezoufejme však, protože nic netrvá věčně, ale nyní musíte vyrazit do zbrojnic Středozemě, kde naleznete sílu. Tak se vypravily družiny do bájných zbrojnic, Hobiti s Berenem, Rohani s Legolasem a Gondoři s Chodcem putovali na tři utajená místa ve Středozemi, Putovali dlouho a mlčky, až došli na utajená místa kde čekali již strážci zbrojnic, říkalo se jim zbrojíři, Hobiti se setkali se zbrojířem, který byl z jejich národa, jmenoval se Bučivoj Bral a byl to jeden z nejstatnějších hobitů, kdysi zahnal skřetí nájezd do kraje, kdy porazil v souboji skřetího náčelníka, Rohani se setkali s bájným Helmem, mužem moudrým a nesmírně siným, proto se mu říkalo kladivo, protože nepřátele srážel mohutným úderem pěsti a Gondoři potkali Elendila Mořského, moudrého muže západu. Zbrojíři otevřeli zbrojnice a každý byl podarován mocným štítem, vyrobeným kdysi v utajeném městě, který v sobě skrýval sílu a energii. Štít vám pomůže, když budete v nebezpečí a pamatujte, že spojená síla a energie porazí i mocného nepřítele. Zde jsou na štítu vaše životy, souboj se zlem bude těžký. Melkor je mocný řekli zbrojíři a zdálo se, že se při vyslovení toho jména zachvěli. Pak musel každý člen družiny 2x hodit kostkou síly a energii, aby získal do svého štítu sílu moudrých a mocnou magenergii. Když se loučili vyprávěli jim zbrojíři příběh o tajemném muži jménem hádankář. "Nectí dobro ani zlo, pouze vlastní magii, záhady a hádanky, který plní jeho život. Je to muž z dávného rodu a mnoho pamatuje. Pamatujte, že ctí dary a rychlost myšlenky. Nyní jděte a nakládejte s dary zbrojnice moudře. Kéž Vás síla světlo provází.
Kapitola IV. Cesta za Hádankářem
Družiny se vrátily do Středozemě na poradní místo a ve světle plamenů ohně zářily erby jejich štítů, Hobití list, běžící kůň a Gondorská hvězda. Vyprávěli Gandalfovi, co se stalo, postavili stráže a šli spát. Nazítří se formovala výprava za hádankářem, Gandalf jim totiž řekl, věci se daly do pohybu, temný pán znovu povstal, chcete-li proti Melkorovi obstát, jděte nyní za hádankářem, který zná mnohé a možná jeho rada bude užitečná. Jaká však bude, to nemohu předpovědět. Kapitáni a vladykové zajistili ochranu hranic Středozemě, do vzduchu vzlétli bystří hlídači orli a družiny vyjely na místo zvané mluvící skála, kde prý se zdržuje hádankář. Gandalf jel napřed. Po rychlém pochodu dorazily na místo a kapitáni družin zvolali. Mistře hádanek a záhad, přinášíme ti dary a naše mysl touží se s tebou utkat souboji myšlenek. Chvíli se nic nedělo, jako by se čas zastavil, a pak se objevil ten, kterého hledali - hádankář. Kdo má troufalost se mnou utkat v rychlosti myšlenek, my všichni, zvolaly družiny a ukázaly mu dary, které přinesly. Když vyhraješ ty, necháme zde naše dary a odejdeme, když prohraješ, i tak zde necháme naše dary, jako výraz díků, ale ty nám povíš, jak najít ztracený život královny Galadriel a jak čelit mocnému Melkorovi. Hádankář se zasmál, ale souhlasil. Hádanka. ……… ,a tak se stalo, že zvítězily v soutěži myšlenek, na d hádankářem, a ten jim pak vyprávěl příběh o tom jak moudří kdysi vyrobili na obranu proto Melkorovi, desku poznání, kam tajným písmem ukryli tajemství síly Temného pána, jako dědictví pro další generace, aby tajemství jeho síly nezůstalo skryto. Tak se dozvěděly, že dávno, veliký skalní obr ukradl tuto desku v jeskyni, kde byla ukryta, a prchaje před pronásledovateli ji drtil v náručí. Při každém jeho skoku upadl kus desky. Podle příběhu si poslední dva kusy desky přivázal na svůj náhrdelník. Od té doby nikdo neví kde by části desky mohly ležet, podle pověsti je jich sedm, a protože je vyrobili moudří, nepřítel se jich nemůže dotknout, taková síla západu je do nich vložena. Může je však strážit, pokud je nalezl, jistě k nim postavil svoje strašlivé služebníky. Hledejte tedy v místech, kde byli viděni služebníci nepřítele a kde podle pověsti obr s deskami prchal. Možná budete mít štěstí. Nyní již jděte, jsem unaven, a zmizel v prostoru mluvící skály. Družiny se vrátily na poradní místo a přemýšlely co dál.
Kapitola V. Boj o desku moudrých
Rozhodly se, že vydají za první deskou, vyměřily obrovy kroky kudy prchal, připomněly si, že utíkal přes vodu, Gandalf jim totiž řekl, že první desku mohou najít tam, kde obr zabil statečného pastýře, který se mu do cesty postavil, aby ho v útěku zastavil. Proto mu na jeho památku postavili v tom místě mohylu s křížem. Ti, kteří dobře znali dovednost pátrat v přírodě, vedli výpravu družin k první desce. Zvědové již brzy hlásili, že objevili nepřítele, který strážil místo kolem mohyly. Byl to Saruman, přeběhlík ke zlu, kdysi moudrý čaroděj, nyní sluha zla, přívěšek temné moci značil jeho sílu. Družiny však znásobily své schopnosti síly a magenergie a Saruman musel prchnout a podlehnout jejich síle. Tak získaly první desku a rychle spěchaly za dalšími.
Balrog, to byl strážce druhé desky, byl objeven záhy poté, co vypátrali Sarumana u první desky. Spojená síla a magenergie všech zahnala Balroga na ústup a družiny tak získaly i druhou desku.
Stínová paní, která ovládá pohyb stínů, byla příliš silná i pro spojení všech sil a energií. Nezbylo, než se večer vydat za hráčem, který nebyl na žádné straně, a záleželo mu jenom a jenom na hře. U hráče bylo možné hrát různé hry, ruletu, karty, krabičky, a další, kde se, však nehrálo o peníze, ale o životy, sílu a magickou energii. Mnozí se tedy zapojili do hry, a někteří z družin prohráli, a více bylo naštěstí těch, co vyhráli, když spočítali svou sílu a energii mohli se vydat za stínovou paní, kterou se jim potom podařilo zahnat. Podařilo se tak získat třetí desku, ještě však nebyly zdaleka u cíle.
Když byla nalezena třetí deska, přinesl jim orel zprávu, že zahlédl, Gluma jak rejdí blízko, území vodních pánů, vždyť voda byla jeho živel, tu kapitáni vyslali rychlé zvědy, kteří přinesli zprávu, že Glum tam skutečně je a drží se na jednom místě, zahlédli také silnou družinu skřetů, potloukající se v okolí. Vyrazili tedy k území a tam narazili na Gluma, jejich starého nepřítele, vřískal a ječel, oháněl se mohutným kyjem, ze zálohy vyrazila proti nim silná družina skřetů, srážka byla rychlá a krátká, hvízdaly šípy, řinčely meče, ale nakonec spojená síla a energie, vlitá do paží statných bojovníků zahnala skřety a Glum se pokořil. Tu uviděli, co strážil, klec a v ní byla holubice, Glum však vzkřikl, klec stejně nemůžete otevřít, jinak ten pták nepřežije. Gluma zahnali, vzali desku a klec, a s napjatými luky ji donesli na poradní místo.
Kapitola VI. Paní zámků a návrat Galadriel
Tehdy jim Gandalf, řekl, tu klec je možné otevřít pouze klíčem, jehož tajemství zná paní zámků, dovedu Vás za ní, znám cestu. A tak nelenili a vyrazili na cestu. Došli až na místo, kde bylo sídlo paní zámků. Co žádáte cizinci, ozvalo se hloubi lesa, kde paní zámků přebývala, chceme tvoji radu, paní, zvolali, jak získat klíč od kouzelné klece, jejíž proutí se nesmí poškodit, jinak naše královna zahyne, Nevíme kde máme hledat klíč, přinášíme ti, jako dar, zámek utajeného města, který se podařilo v okamžiku zkázy skrýt před nepřítelem, je z mitrilu a nese v sobě kouzlo, které nelze prolomit, je to dar pro tebe paní. Paní zámků, když viděla jaký dar ji přinesli, přesto, že nebyla spojencem zla ani dobra, se nad výpravou ustrnula a pravila, díky za tento skvělý dar, neskrývám, že mě těší, na oplátku Vám dám tedy radu. Slyšte : "Tam kde temný pán svého skřetího sluhu ztrestal, a v kámen ho proměnil, a světlo teď osvětluje horu, která se nazývá skřetí. Pod světlem hledejte svobodu své paní. Cinkot lesních skřítků vás dovede, až ke kamenné mu skřetovi a jen ten kdo svým podpisem v temnotě stvrdí svou odvahu, stane se silnějším." Když to vyslovila, najednou zmizela a v tom věku již paní zámků nikdy nespatřili. V noci, jak paní zámků řekla, se vydali do tmavého lesa, a naslouchali zvukům. Pak uslyšeli cinkot a zvonění, to skřítkové je vedli k jejich cíly. Až došli k ohavné zkamenělině, která vydávala matné světlo, a každý musel zanechat svůj podpis na bělostném štítu paní Galadriel, který zlá moc ukořistila při pádu paní z lesa. Tu jeden z Hobitů, jmenoval se Cvalimír bulva, nahmátl cosi kovového a najednou držel v rukou klíč. Počínal si moudře, klíč ukryl a rychle se vydal na shromaždiště, kde svůj objev ukázal Gandalfovi. Gangdalf ho pozvedl, proti světlu a pravil, hle, klíč svobody naší paní, jen ten, kdo s ním na vrcholu slunce otočí, jen ten může vrátit život. Postavili silnou stráž a šli spát. Na druhý den, když slunce zářilo na vrcholu oblohy, a silná stráž stála hlídala okolí, jeden z kapitánů Gondoru zasunul klíč do zámku, a otevřel klec, holubice, chvilku hleděla na otevřená dvířka klece, pak se protáhla, zamávala křídly a odletěla vzhůru k obloze. Zdálo se jim, že bílé světlo stoupá a stoupá a zalévá prostor kolem nich. Náhle obraz zmizel a světlo zmizelo a všichni se probrali jakoby ze sna. Kde je paní ptali se, ale ani Gandalf neznal odpověď. Pak se zahleděl do dáli, zdálo se že smutně, najednou se jeho tvář rozjasnila a zvolal, chystejte se , vzácná návštěva Vás brzy poctí, tu se na kraji louky zjevila známá postava, radostí vystřelila šíp do vzduchu, až zahořel jasným plamenem a Legolas zvolal, poklekněte, vždy´t královna přijíždí, v zatáčce se náhle objevil bílý hřebec a na něm bělostná paní. To Galadriel se vracela do života, krásná, mocná, přesto však moudřejší a plná pochopení pro bolesti světa. A tak se znovu shledali se svojí královnou.
Radovat se však nemohli dlouho, ještě před nimi stálo mnoho úkolů. Proto se záhy všechny družiny shromáždily na poradním místě, v naději, že možná královna bude vědět kde hledat a rozluštit tajemství desky, které by mohlo odkrýt slabiny zla. Královna jim však odpověděla slovy:"Tajemství desky vydá jen mluvící sekera. Družiny si spolu se svými kapitány dlouze lámaly hlavu, pak si vzpomněly, že podle pověsti, když obr prchal, byly poslední desky pověšeny na obrově náhrdelníku. Pokusily se tedy znovu krok po krok prozkoumat obrův útěk . Vydaly se znovu po stopách obrova útěku a záhy poznaly, kde se skrývá mocný Nazgůl a stráží desky visící na náhrdelníku.
Kapitola VII. Tajemství desek objeveno
Chystala se další výprava, která měla za cíl přemoci mocného Nazgůla, který ukrýval a strážil poslední desky. Museli vyjít za noci, protože Nazgůl, kdysi mocný rytíř starého řádu byl nyní jenom zlověstným stínem, ze kterého nepřítel učinil svého strašlivého služebníka. Museli jít v noci, i když jim hrozilo velké nebezpečí, Nazgůl byl viditelný pouze jako stín a jenom v noci. Na druhé straně však od Gandalfa věděly, že Nazgůl se neodváží dotknout desek a hrozí se k nim jenom přiblížit.
Když se přiblížily k místu, kde se měl Nazgůl ukrývat, byli vysláni zvědové. Opatrně se odplížili do tmy a po čase přinesli zprávu, že desky jsou zavěšeny na obrově náhrdelníku, který navázán silným lanem drží ve vzduchu mohutné měchy naplněné vodou jako závaží. Kapitáni vybrali schopné lukostřelce, a ti napjali tětivy svých silných luků a vyslali hbité šípy namířené na visící měchy. Šípy se zabodávaly do kůže měchů a voda rychle odtékala. S rachotem se zřítily desky k zemi, a v ten okamžik vyrazili v šiku bojovníci družin a postavili se za desky, ze kterých v mžiku udělali hradbu proti nepříteli. Nazgůl couvl, protože se děsil ukryté síly desky moudrých, odvážní Gondorští šermíři vyrazili směle do výpadu proti němu a jeho mocné sekeře, překvapený Nazgůl nestačil vykrýt výpad a meče narazily na sekyru, byly to mocné dobře mířené rány. Mířily na sekyru, protože tu museli získat, aby dokázali rozluštit tajemství desky moudrých. Sekera vypadla Nazgůlovi z rukou a hbité ruce hobitů ji rychle vzaly a položily za ochranu tvořenou deskami. Nazgůl vydával zlověstné, syčivé zvuky, ale zaútočit se neodvážil. Družiny se spořádaně stáhly a vyrazily pochodem na shromaždiště do Středozemě. Tak se jim podařilo nalézt poslední desky a získat mluvící sekeru. Na shromaždišti společně s Gandalfem začaly zkoumat získané desky a záhy se jim desky podařilo složit v jeden celek. Viděly, že desky jsou popsány hustě Elfím písmem - runami a bylo to psáno starou řečí západu v elfích runách, kterou i Gandalf znal jen málo. Jediné co se jim podařilo přečíst v řeči západu byla slova: "Rytíř jde za sluncem." Věděly však, že klíč k rozluštění eflích run mohou najít v místě zvané slepá roklina, stejně jako když vedli válku se Sauronem Velikým o prsten moci. Kapitáni vyslali po poradě s Gandalfem rychlé posli, kteří přinesli klíč k tomu, jak číst dávný jazyk. Toho dne, který se od té doby v kalendáři Středozemě nazývá Dnem kdy i desky mluví, byla přiložena na desku sekera a postupně byl přečten vzkaz, spíše poselství moudrých z dávných věků, na obranu proti nepříteli. "Jen ten, jehož srdce i mysl čisté jsou, jak křišťálové vody džbán, nechť cestou, kterouž jen Královna ukázati může, se vypraví. Pak dřevu promluviti rozkáže a meč jenž znovu ukut byl, světu ukáže." Tak se družiny dozvěděly, co obsahuje tajemství desky a musí nyní čekat na znamení, které podle poselství musí dát královna. Byly posíleny stráže, do krajů vyjeli poslové, aby poselství bylo šířeno po celé Středozemi a život se odvíjel v napětí a doutnající naději.
Kapitola VIII. Cesta růží a příchod Melkora
Vojska zůstávala v ostražitosti, stráže a zvědové každý den hlídkovali a skrytě pozorovali krajinu. Když náhle hobití hlídka zahvízdala signál, a ti kdo k ní přiběhli, viděli to, co způsobilo znamení. Objevila před nimi, najednou cesta lemovaná růžemi, to královna dávala své znamení. Družiny byly připravené a pod vedením Gandalfa a rytířů zbrojířů, ostražitě vyrazily po "stopě". Po cestě smetly jezdci dvě skřetí hlídky, které se pokoušely chabě bránit a cesta je přivedla na místo, kterému se později říkalo "Největší zbrojnice světa". Bylo to vlastně místo ukryté v lese, kde nalezli mohutný kmen Mallorn, dávného posvátného stromu, který ač oddělen od kořenů, zdál se zdráv, jako by v něm proudila míza. Co bylo však divné, po jeho obvodu viděli tři otvory, jejichž smysl v tu chvíli nikdo neznal. Jenom Gandalf si je zkoumavě prohlížel. Vojsko utvořilo obranný kruh, a kapitáni přemýšleli, co znamená nález kmene. Náhle se ozval varovný signál hlídky. Ale co to, světlo dne bylo náhle přemoženo šerem, nad všemi najednou přelétl stín, a srdce se jim chvěla. Kdyby s nimi nebyl Gandalf, možná, že by propadli strašnému zoufalství. Tak strašný a mocný byl příchod MELKORA - Temného pána, stvořitele Saurona, s ním přicházela jeho černá družina, Nazgůl, Balrog, Stínová paní, čarodějnice, zrádce Saruman, ječící Glum a silná družina skřetů. Gandalf mu s kapitány západu a zbrojíři vyšel v ústrety. Držel se však vzdálenosti téměř pěti metrů, protože dobře znal účinky jeho smrtonosného kopí. To poradil i ostatním.
Melkor v plášti černým jako noc, lemovaným zlatem a v přilbici kryjící jeho černou tvář, s mohutným přívěškem na krku, který zářil plamenem, však k překvapení všech, "vlídným" hlasem pravil: "Nemusíš se mě bát ty šedý blázne a ani ti tvoji zápaďané. Potkáváme se tu nejspíš náhodně, protože jsem našel zalíbení v tomto vzácném dřevě, které by mohlo být ozdobou mých síní. Ale vidím, že jste tu byli první, a tak Vám nabízím obchod." Pokynul Sarumanovi, který předstoupil, nesl velikou truhlici. Pak ji otevřel a ta přetékala zlatem a diamanty a dalším bohatstvím. "To Vám nabízím jako náhradu, alespoň vidíte, jak si cením krásných věcí, a jsou to lži co se mně povídá, že pouze ničím vše krásné." Do té doby mlčící Gandalf promluvil: "Melkore, cožpak jsi se nic za ta léta nenaučil, chceš abychom ti věřili, že nabízíš takové bohatství pro vzácný, přesto obyčejný kus dřeva. Ty - nejlakomější z lakomých. Nyní přistupte vojáci Středozemě kdo nesete malé meče ze zbrojnic," zvolal Gandalf náhle mocným hlasem, a předstoupili tři vojáci - Hobit, Rohanský jezdec a Gondorský voják. "Nyní vsuňte své čepele do zámků, protože kmen je dávno skrytá zbrojnice a meče jsou klíče, k jeho dveřím." Jak řekl, tak učinili. Meče pasovaly jako ulité, a když byl zasunut třetí, kmen se najednou rozpadl. Tak bylo odhaleno tajemství, o kterém se dozvěděly z mluvící desky. V dutině kmene totiž spatřili odpočívat meč, který byl kdysi zlomen a znovu zkut, vyrobili ho kdysi elfí kováři v utajeném městě a byla na něj vložena veliká moc. Družiny však ještě netušily jaký poklad objevily. Překvapilo je, že i samotný Melkor ustoupil po zjevení meče zpět. Gandalf však věděl, jaký klenot objevili. Rychle vyňal meč z dutiny a mocným hlasem zvolal, nyní zpátky na naše místo, a vy služebníci nepřítele mi jděte z cesty, než Vás spálí bílý plamen, mocně zvolal a nepřátelé zakolísali, jen Melkor přikázal, aby mu přivedli koně, nasedl a rychle dojížděl pryč.
Toho večera na poradním místě Gandalf spolu se zbrojíři slavnostně vytasil mocné ostří, kde bylo na jeho čepeli psáno, "Plamen jenž temnotu zhasne", nyní slyšte, ten z Vás, kdo touto čepelí přetne Melkorův mocný přívěšek, ten zhubí jeho moc, tak, že již nikdy nepovstane. Tak bylo odhaleno tajemství, které moudří ukryli v dávných dobách, a které nyní znamenalo naději, že zlo může být poraženo. Schylovalo se k poslednímu střetnutí.
Kapitola IX. O bitvě s temnou mocí, sestře královny a posledním setkání.
Od toho dne již nikdo nemohl zůstat v nečinnosti, na druhý den se v táboře objevil posel Melkora, který přinesl závoj Královniny družiny, a pravil, že je to závoj sestry královny Galadriel - Luthien, kterou unesli skřeti. Temný pán si žádá meč, jež byl jemu ukraden v lese, a poté propustí Luthien na svobodu, jinak bude navždy trpět v kobkách jeho pevnosti. Kapitáni se radili s Gandalfem a zbrojíři, co mají udělat. Meč vydat nesmíme, je to naše jediná naděje, shodli se všichni, a tak byl domluven zoufalý plán osvobodit Luthien, musel být vyčleněn menší oddíl, který se ihned vydal na cestu, elfí stopaři a lesní lidé jej měli vést až k pevnosti, kam měla být Luthien dopravena. Plán počítal s přepadem družiny, která zajatkyni poveze. Došlo k boji, a nepřátelé, ač v přesile, byli pobiti a Luthien osvobozena, i na straně západu však byly ztráty.
Mezitím Gandalf, který věděl od rychlých poslů, o úspěchu výpravy, rychle vyrazil s hlavní silou vojsk západu, vylákat Melkora k poslední bitvě. Tušil, že Melkor, ač má obavy před mečem, neodolá a přijme tuto výzvu, aby svobodné národy zničil jednou provždy. Meč západu nesli zbrojíři, kteří byli nejlepšími šermíři a měli se pokusit stít Melkorův přívěšek, měli je zajišťovat Gondorští rytíři spolu s lučištníky Rohanu a malým oddílem statných Hobitů. Gandalf jel v čele a tak vjelo vojsko západu na bitevní pláň, kde se mělo odehrát poslední střetnutí. "Zde stojí lid západu, ať se temný pán vzdá a tak bude ušetřen potupné porážky a smrti," zvolal Gandalf, odpovědí mu bylo hvízdání šípů a řev černých vojsk, která se ze všech stran valila na armádu západu. Armády temna se rozbíjely o val štítů, Gondorské pěchoty a Rohanští a Hobití lučištníci je zasypávali mračny šípů, přesila nepřítele však byla veliká, a tak by bývali možná podlehli, ale v bitevní vřavě se odehrával ten hlavní souboj. Gandalf zlákal Melkora k přímému souboji a spolu s vybraným oddílem na něj dotíral, aby odvrátil jeho pozornost od meče západu. Melkorovo smrtonosné kopí prolévalo krev západu a zdálo se, že není možné ho skolit, když tu náhle divoce zaútočili poslední vojáci družiny, společně Hobit, jezdec a Gondorský rytíř a zaujali pozornost temného pána. Jak se k nim otáčel, vyrazil proti němu Elendil - jeden ze zbrojířů a mocným sekem přeťal Melkorův přívěšek moci. Temný pán zakolísal a potácivě ustoupil vzad, směrem k hluboké rokli, a tam se zřítil do beznaděje spolu se svojí strašnou mocí, naposledy se vyvalil hustý dým a obrovský stín se rozklenul na bitevním polem, ale neměl již sílu a postupně, v čerstvém větru , odlétl do všech stran. Vojska nepřítele zakolísala a vědouce, že nemají svého pána, dala s v hrůze před hněvem západu na útěk. Trvalo to ještě dlouho, než byla úplně poražena, ale k večeru nebylo široko, daleko v kraji jediného nepřítele, všichni byli pobiti, zajati nebo utekli.
Tak byl poražen Temný pán Melkor a svět byl osvobozen od velikého zla. Na druhý den, kdy se všichni probudili do jasného dne, vál čerstvý vítr, jim Gandalf řekl, nyní je čas odpočinku a oslav, že jsme porazili nepřítele, za svitu hvězd se sejdeme na poradním místě, a to bude naše poslední setkání. Neradi slyšeli ta slova, ale Gandalfa poslechli, a udělali, jak řekl.
Večer se sešly u poradního místa, oddíly Hobitů, Rohanů a Gondorů, kapitáni družin, zbrojíři, Gandalf a všichni čekali, co nastane. Gandalf mlčel a hleděl nehnutě do krajiny, když tu náhle, zacinlaly zvonky, zazněly slova přelíbezné písně, a k poradnímu místu důstojně přicházela Královna Galadriel, celá v bílé a modré barvě, všichni poklekli a Gandalf ji vyšel v ústrety a, vážně se poklonil a pravil: "Jsme zde všichni má paní, čekali jsme jen na tvůj přichod," královna mu vlídně pokynula a řekla. "Jsem zase ráda mezi Vámi, moji milí, děkuji Vám za svoji záchranu a Vaši statečnost v boji proti nepříteli. Starodávný je řád Galadriel a jen ti nejmoudřejší a nejodvážnější byli pasováni na jeho rytíře." Tu ze stínu pochodně vystoupili Legolas, Chodec a Beren, Chodec měl na svém meči zavěšeny starodávné řády Galadriel, na mitrilových řetězech. Pak Královna všechny, kdo toho večera byly na poradním místě, pasovala na rytíře řádu Galadriel a Gandalf jim dal odznaky řádu. Ještě dlouho se o tomto dni mluvilo v příbězích a písních a o slávě, která následovala. Také Středozem toho věku po porážce Melkora a Saurona jenom vzkvétala a bylo dobré v ní žít. Málo se už píše o loučení s královnou a její družinou, přáteli Chodcem, Legolasem, Berenem a dalšími, všichni se vydali po svých stezkách. Naposledy se loučili s Gandalfem, loučení to bylo smutné a šťastné zároveň. Žijte dobře a konejte uvážlivě, řekl, mě již zde není potřeba, nyní již si umíte poradit, a dokážete se ochránit sami, já půjdu tam, kam je mi předurčeno, do země za mořem, odkud jsem byl poslán ke svému úkolu. Sbohem přátelé, naposledy zvedl svoji hůl a zamával jim a rychle kráčel po cestě směrem do zeleného hvozdu. Tak odešel Gandalf, šedý poutník a toho věku se s ním již nikdo ve Středozemi nesetkal. A to je i konec našeho vyprávění.
