Čeřín 1999
Po příjezdu do Čeřína se odehrál zvláštní příběh na, který nikdo z nás jen tak nezapomene. Vše to začalo prvního večera, kdy nám Fogy vyprávěl o Středozemi, čaroději Gandalfovi na straně dobra, čaroději Sauronovi na straně zla a o prstenu moci, který se Sauron snaží získat. Nakonec vyprávění Fogy dodal, že když je Merkur a Venuše ve správné konstalaci může se stát, že se vyprávěný příběh stane skutečností. A to se také stalo. Z ničeho nic se ozvala rána a objevila se jakási postava. Byl to Sauron. Přišel před nás a začal nám nabízet bohatství a slávu, když se k němu přidáme. Pak odešel a nechal nám černý svícen. Náhle jsme uviděli další postavu. Byl to Gandalf. Přišel nám říci, abychom Sauronovi nevěřili a přidali se na stranu dobra. Nechal nám stříbrný svícen a řekl, abychom ho zapálili pokud se rozhodneme přidat se k měnu. Pak odešel. Chvíli jsme se radili a rozhodli se, že zapálíme svíci na stříbrném svícnu. Po chvíli opět přišel Gandalf vyprávěl nám o strašné moci zla a že s naší pomocí se mu jistě podaří zlo udolat. Potom nám předal zástavy rodů středozemě ( Hobitů, Gondorů a Rohanských jezdců) a odešel.
Ráno jsme se probudili a postelích nám ležela roucha se symboly, které byly i na zástavách které nám dal Gandalf. V pravé poledne jsme pak zapálili svícen. Přišel Gandalf a řekl, že večer za námi přijde jeho přítel Chodec ( strážce hranice světla a tmy ). Večer jsme se sešli u táboráku a čekali na příchod Chodce. Ten zanedlouho opravdu přišel. Zeptal se nás jestli známe jakási území, a když jsme odpověděli že ne, zakreslil nám je do mapy. Také dodal, že na těchto místech najdeme prsteny, které však musíme vyzvednou všechny najednou. Poté odešel. A my šli spát.
Po snídani jsme se rozdělili do šesti skupinek a vydali se na vyznačená území. Každé z šesti míst hlídal jeden strážce buď Hobit nebo člověk. Tito strážci hlídali kameny s Elfími runami, které jsme však neuměli rozluštit, proto jsme si je opsali a vrátili se do tábora. Akorát jedna skupinka své území nemohla najít. Všichni jsme se jí vydali na pomoc, ale naše hledání bylo neúspěšné. Večer přišel Gandalf a řekl, že se má zítra poslední skupinka vydat opět hledat a jejich kroky povede sám Chodec.
Další den tedy vyrazili na cestu. S pomocí chodce se jim podařilo najít to co hledali, opsali si to co bylo na kameni a vrátili se do tábora. Tam jsme pak přišli na to, že na kamenech nebyly pouze runy ale i normální písmena, která dávala dohromady slova SLEPÁ ROKLINA. V mapě jsme pak nalezli slepou cestu, která by mohla být ta správná, a vydali se tam. Na konci cesty jsme objevili na stromech plíšky na kterých byla vždy elfí runa a pod ní řecké písmeno. Tudíž se mohli rozluštit nápisy na kamenech.
Dopoledne se skupinky vypravili rozluštit zprávy. Na místech už je čekali strážci a ti jim řekli, „ Až rozluštíte runy a splníte úkol můžete projít po cestě vyznačené zlatočernými hřeby na konci cesty najdete to pro co jste sem přišli.“ Tak se také stalo a přesně ve dvanáct jsme vyzvedli prsteny. A nadšení se vrátili do tábora. Přivolali jsme Gandalfa a on nám řekl, že zítra máme jít na území skřetů, kde nás bude čekat Chodec. Ten nás zavede do království královny Galadriel a ona nám posvětí zbraně, které by bez toho proti zlu nefungovaly. A jako dar jí máme donést šest elfích prstenů.
Hned další den ráno jsme se vydali na území skřetů, kteří nás neustále po cestě napadali a my jsme se jim usilovně bránili. Když jsme dorazili na místo čekal na nás hobit Sam a ten nám dal za úkol uvařit odvar z maliní, abychom mohli území skřetů bez problémů projít. Když jsme ho, za stálého napadání skřetů, uvařili a vypili následovali jsme Chodce, který nás zavedl ke královně. Před branami království nás zastavil Legolas strážce královny. Chtěl vědět kdo jsme a co chceme od královny Galadriel. Vysvětlili jsme mu že jsme lidé středozemě a máme pro královnu darem šest elfích prstenů a výměnou zato bychom si přáli, aby nám královna posvětila zbraně. Na důkaz toho, že opravdu patříme k dobru jsme Legolasovi ukázali Gandalfův amulet. Strážce nám dovolil vejít, zazvonil na zvonky a po chvíli přišla sama královna Galadriel. Přijala od nás dar a posvětila nám zbraně. Také nám řekla, že musíme najít čtyři vidoucí kameny, které se nacházejí na území skřetů, které je plné nástrah. Poděkovali jsme a vrátili se do tábora.
Po ranním nástupu jsme se vydali po stopách vidoucích kamenů. Když jsme byli skoro na místě, vyslali jsme výzvědnou skupinku, které narazila na skřeta který měl sauronovu dýku. Skupinka se s ním snažila bojovat, ale přišla při tom o 14 životů jeden z bojovníků dokonce o všechny. Nakonec se podařilo skřeta zahnat. Vysvobodili jsme Berena, strážce vidoucích kamenů, které ukazují cestu k prstenu moci. Beren nám řekl, kde kameny najít a poradil, že kameny na seba nesmí pohlédnou jinak se zničí. Podařilo se nám je najít a tak jsme se vrátili do tábora. Večer u táboráku k nám přišel Chodec a oznámil nám, že byl Gandalf zajat a uvězněn v černé věži. Náhle jsme u mlýna uslyšeli skřety a tak jsme se tam šli podívat. Byl tam Sauron se svou skřetí družinou. Požadoval od nás vidoucí kameny výměnou za to prý neublíží Gandalfovi. Také řekl, že je mezi námi někdo kdo by měl patřit ke zlu jelikož nemá žádné životy. Zlý sauromův pomocník Saruman ukázal na Adama. Adam přišel před ně a Sarman mu položil otázku „ Kdo mluví všemi jazyky světa?“ Adam odpověděl špatně. Sauron se začal smát a řekl, že správná odpověď je ozvěna. Sebral Adamovi posvěcenou zbraň a i se svými kumpány odešel.
Další den večer jsme se rozhodli, že požádáme o pomoc strážce runových kamenů. A tak jsme se pro ně vydali. Strážci nám pak poradili, že Gandalf schoval mapu k černé věži na to nejnečekanějším místo. Nakonec jsme ji našli ve stříbrném svícnu. Mapa nám napověděla, že Černá Věž se nachází mezi hradišti hobitů, rohanů, kondorů a středozemí. Tak jsme se na to místo vydali. Na černé věži bylo světlo, strážci nám poradili, že světlo musíme zničit. Rozhodli jsme se že ho sestřelíme vzduchovkou. To se nám podařilo. A Gandalf byl osvobozen. Poděkoval nám a my se vesele vrátili do tábora.
Dnes jsme se vydali hledat prsten moci. Našli jsme ho v truhle na soutoku Rožmitálského potoka a Vltavy. Odpoledne za námi do tábora přišel Legolas, který nám přinesl jedno roucho se znakem středozemě. Náhle jsme uviděli jak přijíždí královna Galadriel na koni. Přijela nás varovat před tím, že na nás chce Sauron seslat povodeň. Pak odjela. Před večerkou jsme si pro jistotu sbalili do batohů nejdůležitější věci a šli spát. Pozdě v noci nás vzbudil Gandalf s tím, že se povodeň blíží. Během několika minut jsme se dostali na kopec do bezpečí. Tam se náhle objevil Sauron se svými skřety. Vysmíval se nám, že zničil středozem svou povodní. Gandalf mu však sebral úsměv z tváře neboť mu oznámil, že se královně Galadriel podařilo povodeň zastavit. Rozzlobený Sauron odešel a my se vrátili v klidu od tábora.
Další večer jsme se sešli s Gandalfem na poradním místě. Ten nám pravil, že se s ním a s Chodcem sejdeme na Pláni Zlomu a půjdeme k hoře Osudu, kde zničíme prsten moci. Varoval nás však, že hora Osudu je dál než sahá ochranná moc královny Galadriel. Potom odešel. Ještě chvíli jsme se radili, kde by mohla být Pláň Zlomu. Usnesli jsme se na tom, že je to pláň, kde musíme být, když se lomí noc se dnem. Dohoda zněla, že vyrazíme brzy ráno, abychom tam dorazili v čas.
Ráno, když jsme se vzbudili, na nás již čekali strážci kamenů, kteří nás doprovázeli na naší cestě k hoře osudu. Při cestě nás stále napadali skřeti. Pak nás napadl i Sauron, který nám sebral několik životů a zmizel. Nakonec jsme dorazili na Pláň Zlomu, kde na nás již čekal Gandalf s Chodcem. Rychle jsme pospíchali na Horu Osudu. Ale opět nás přepadl Sauron s jeho poskoky a požadoval prsten. Gandalf a jeho přátelé s nimi svedli lítý boj. Byla to velká bitva, a dobro nakonec zvítězilo. My mohli pokračovat v cestě. Když jsme dorazili na vrchol hory požádal Gandalf Chodce, aby prsten zničil.Chodec tedy prsten vzal a hodil ho do jícnu hory Osudu ze které se vyvalily barevné páry. Navždy jsme zničili prsten moci, slavte, řekl Gandalf a spolu se svými přáteli odešel. My se vrátili do tábora a po zbytek dne jsme slavili. Večer přišlo dobro zároveň se zlem a na znamení jejich usmíření si vyměnili svícny. A tak skončil náš příběh. ?
