Je pozdní páteční odpoledne. Sraz týmu Drinkn je stanoven na 16.30 u vánočního stromu města Prahy.
Ano! Zde na Staroměstském náměstí prohlížím se zaujetím vánoční strom, jesličky a poslouchám koledy od sboru, který v tento okamžik právě zpívá. Znova pohlížím na tento symbol vánoc a přemýšlím kam s Fotrem umístíme na tomto místě (jenž zviditelnily na stránkách souřadnice pro úvodní šifru) zprávu k pokračování.
Co tam vlastně je napsané? Hledám v paměti a je jasné, že Fotr za chvilku přichází se zalaminovanou čtvrtkou, na které je zvýrazněno pokračování cesty ve formě indície
Dlouhá a obrázek kosočtverce s čárkou uprostřed
Toto zamyšlení mě rozesmává v souvislosti, kam toto na betlém můžeme připevnit, aniž by nás na místě dav ukamenoval!
Ale už slyším „Márty“. Je zde a opravdu vytahuje onen papír a při pohledu na vánoční stromek se smějeme oba. Při našem zamyšlení to ihned upevňujeme na místo veřejnosti neviditelné ( z druhé strany lemující ohrady) a pokračujeme k obrovské soše ženy na začátek Dlouhé ulice.
Jsme zde a s dalšími zprávami cesty zaklekám pod tuto sochu a umísťuji na dané místo pokračování naší trasy k vánoční hospodě. Je umístěna zpráva, jenž nás dovádí do tajemné Řásnovky. Vše je vždy napsáno dvakrát. Je to pro zviditelnění posledního zamyšlení. Cílový bar se totiž jmenuje Repete.
Běžíme s Fotrem do Řásnovky a na tomto místě dáváme poslední zprávu cesty. Ta již navádí na Rybnou ulici a v podotázce je věta k zamyšlení, že se vše opakuje.
Je připraveno! Cesta e viditelná a my hlídáme čas. Vždyť přeci v 17.00 musíme poslat úvodní souřadnice stromku na Staromáku na stránky tábora na diskuzi. Máme do tohoto času ještě 5 minut! Ihned ukazujeme na nedalekou hospodu, sedáme ke stolu, objednáváme a Fotr již diktuje text, který samozřejmě 2x posílám na stránky. Celý tým Drink provedl slavnostní přípitek naší vánoční besídky a spěcháme do Repete k převzetí pochutin, jenž Pavel objednal s láskou sobě vlastní.
Ihned vše kontroluje a ochutnává. Na jeho tváři vidím, že vše je v pořádku. Fotr vše rozmístil a v jeho pohledu bylo zřejmé zneklidnění. „Co je?“ ptám se. „Kurva!“ zapomněl jsem na pečivo. Ihned ho uklidňuji a za 10 minut se vracím do baru s náručí plnou onoho potřebného.
Je vše připraveno. Sedíme. Čekáme a hledíme, proč již telefon nezvoní o nápovědy. Jsme nervózní. „Volej“ říká Fotr. Nenápadně mapujeme skupiny a jsme rádi. Spousty toho již našli. Funguje to! Naše cesta je viditelná. Hledíme na dveře. Nikdo zatím pořád nepřichází. Využíváme čas a na láhev pro vítěze píšeme číslo 3. Je to právě třetí příchozí, jenž vyhraje tuto cenu. „Sjů!“ křičí Fotr a ukazuje na otevřené dveře baru. Vítáme se. Kuba! Filip! Povídáme o cestě nástrah tohoto místa a přichází další a další. S Fotrem jsme zcela uklidněni, že zprávy měly smysl a dokázaly odhalit naší hospodu.
Jsme zde a oslavujeme. Jak jinak jsou přece vánoce a naše besídka zvláštní školy. Předáváme cenu vítězi (jako třetí přeci přišel Filip) a všechny nutíme ke konzumaci přehršle jídla jenž bylo počítáno na dvacet osob.
Chvilku si ještě prácnem a vytvoříme kalendář akcí pro rok 2015 a povídáme, smějeme se, povídáme. Jsou přeci vánoce.
