Ahoj. Teď je neděle po brigádě a já píši tyto řádky. Sjů, moje věrná přepisovatelka totiž byla nepřítomná a já tímto ztratil možnost být přítomný v počítačovém světě. Už je ale vše ve správných kolejích a tak fofrem píšeme.
Bylo zřejmé, že na táboře budeme svážet pražce a z nich vytvoříme, snad již poslední, pochozí molo za kuchyň. Zvažuji možnosti a z mé úvahy vychází zřejmost, že k tomuto je nejlepší Cubovo auto. Já za něj připevním vlek a s náhonem na všechny čtyři kola a výškou přívěsu bude vše nejlepší.
Beru si od Janýčka klíčky a dávám mu prase. Mezi zuby utrousil, jestli to není problém, že tam si není kardanka ( věc, jenž převádí náhon na zadní kola). Třeštím oči a v hlavě mi jde spousta myšlenek okolo slovíčka „asi“. No toto zamyšlení je zřejmě na samostatnou reportáž. I tak, ale klíčky přijímám s vychytralím plánem, že jí tam ráno namontuji, až budeme mít spicha se Štefanem. To jsem se ale mýlil. Šrouby byly zarezlé a čas utíkal. Štefan podává klíče pod auto a já dole v leže nadávám. Potom jsem řekl větu „ to nemá cenu, pojedeme transitem“ (Samozřejmě jsem to řekl jinak).
Vše jsme tedy přeskládali na korbu a již drandíme do Sedla. No, drandíme. Ta věc jede max 80 km/h a to se před Libercem ještě zhoršilo na 35 km/h. No, pěknej poznávací zájezd. Soky s Hranym již jsou na táboře a telefonem je lákám nahoru k Šárce. Prší a tahle kára by tam zapadla. Už se vítáme s klukama a ihned odhalujeme naši jedinou spásu. Oktávku. Ta jediná, si s bahnem a pražci, dokáže poradit. Vše znova přebalujeme a už vjíždíme na louku u kuchyně. Vše otvíráme a oživujeme. Už přichází ostatní, začíná se stmívat a je pořádná zima. Johan opravuje koním u polňačky a my jí plníme dřevem. Spousty keců a při mém odchodu na půdu Irská. Potom ulehám na lůžko a ještě pět hodin po tomto poslouchám kytaru, keci, reprák, taneční soutěž, špalky, špalky, špalky.
Už ale zvoní budík a je jasné, že makat jdeme v devět. Slézám dolů a jsem první. „Sakra ani Sokáč tu ještě není“ Rozdělávám (přikládám) do polňačky a dávám vařit vodu na vařič. Už se pomalu začínají trousit. Snídáme a je tady hodně dětí. Kárl si uvědomuje, že pár z nich nezná jeho syna a říká, ať se představí. Ten, sedící na barovém pultu, sušíc si ponožky, pohlédl do místnosti a řekl „ Já jsem pan Brit“. Všichni se začali smát.
Jme rozděleni do mnoha skupin na svou práci. Nosiči pražců, ukladači, porcíři a řidič. Další skupina pod vedením Johana seká. Martina vaří a nemalá družina s dětma vyzbírává spadlé větve. Ještě je zde však záhadný muž zvaný Seveřan a ten se zhostil opravy schodů na půdu a demontáž stolu. Toto jeho dílo mu za sobotu vrhlo přezdívku „ pan Tříska“. Všichni se chopili práce a lebky nám schlazoval nepříjemný deštík. Plato je již hotové, louky jsou bez větví, sekáči udělali kus velmi dobré práce a po Martininým obědě oddechujeme. Dobré je, že přestalo pršet. Tohoto ihned využívá Karlík a s Matějem a Pavlem jdou vařit IPU na střechu jídelny. Ostatní zdokonalují své úkoly a právem se chválí. Teď hledíme ještě na velkou lávku u přehrady. Všem jsou v jejich paměti ještě zřejmé ty obrovské bukové špalky, na kterých stojí. Jdeme se na ně podívat a nestačíme žasnout. Já je chtěl nejdříve přeříznout pilou, a nakonec jsem je po provizorním podepření, rozebral rukama. Jako jejich náhradu ihned usazujeme pražce a vše svazujeme a šroubujeme. Ty nás snad již přežijí. Je hotovo.
Martina zve na večeři a barman pomalu začíná roztáčet jeho pomyslné kolečko. Sokáč s Kárlem vše zprovoznili a někteří se šli vykoupat do vany. Ještě sobotní Irská a já po oku kontroluji družinu rebelů předešlé noci. Ha! Jsou unaveni. To je dobrá zpráva. Ohřívám si tedy láhev na spaní a rychle stoupám vzhůru ať co nejrychleji usnu. Po uchu to dole mapuji a je zřejmé, že dnes by to možná šlo. Již slyším, že na půdu přichází další a další. Pomalu v tichu usínám a plížím se do hlubokého odpočinku. Spím. Teď se stalo cosi strašného. Rána,další, další. V panice si sedám a chvilku nevím, kde to vlastně jsem. „Rána, rána, rána“. Pomalu se začínám orientovat „rána“ a sahám „rána“ po hodinkách. „Rána“ Je půl třetí „rána“. Co se to děje? „rána“ Poslouchám hovor dole a „ rána“ zjišťuji, že se Lípice rozhodla urovnat špalky. Je asi hotovo a já usínám. Nedělní ráno jsme vše dodělali a uklidili. No a samozřejmě „Potlach“ Keci, smích. Dokonce se na nás i slunce usmálo.
Udělalo se toho spousty, všem děkuji
Márty
