Je neděle večer a vše je hotové. Ano, stojí znovu tábor v Sedle.
Z minulých staveb víme, že se dá postavit i za velikého lijáku. Nevím, ale v mém podvědomí to horší než tenkrát nemohlo být a tak jsem jel na stavbu zcela klidný.
"Zase to přeci zvládneme". Když bych to měl shrnout do jednoho odstavečku napsal bych to asi takhle:
V pátek se v údolí sešlo spousty profíků, smáli se, hráli hry, bavili se jó a vlastně to všechno bravurně sestrojili,smontovali, svařili, sešroubovali a v legraci to postavili.
Ale samozřejmně vás tímto neodbiji a musím vypíchnout pár podrobností. V pátek večer začalo pršet. Johan hleděl k noční zamračené deštivé obloze a začal křičet "Neumíš víc?" Déšť nás přes noc moc nerozhodil. Měli jsme všechen materiál už dole. Pravda! Když jsme po noci jejímuž průběhu vévodil "kufr" (dávná hra) a spousta muziky, otevřeli oči a déšť ještě zesiloval, tak jsme na sebe koukali v rozpacích. Protáhli jsme snídani a šlo se na to.
Stany, konstrukce, podlážky, studánka, nádobí, koníkovský stůl, sekání louky a milióny dalších drobností. Večer přišla paní bábovka a rozdala všem její vizitky. Irská káva přebíjela vůni limetek. Legrace a únava.
Nedělní den ještě přístřešek bažiny a samozřejmně Woodstock. Počasí už bylo suprový a auta z údolí odjela bez pomovi traktoru.
Jak jsem již řekl na začátku. Přišli, postavili, zvítězili.
Všem mnohokrát děkuji a těším se za týden.
Márty
