K tomu metru se ještě v tomto písmu vrátím. Ale!
Zima je za námi a na naší schůzce byl vytvořen plán prací, jenž se musí vykonat na táboře. Při pohledu na tento seznam, mnozí z nás, měli pochyby, zda se toto všechno dokáže naplnit. Já to okomentoval a všichni víte jak. Byla to výzva. Všichni jste jí čapli a nejen, že jsme stihli všechno, ale dokonce ještě více než bylo na seznamu.
Začalo to vše v pátek ráno, když jsme se Sjů a Pavlem (Bergrem) nakládali dřevo a spousty dalších věcí na vlek. Makáme do Sedla a ihned vyklízíme Anča boudu. Přiděláváme Matějovi znak na skálu vzpomínky a pomalu se vítáme s ostatníma.
O večeru jsem psal již mnohokrát. Rychlej plán, rozdělení do skupin a potom vyjel vláček. Na tomto bylo zvláštní, že Cuba s Mišpulí si zakoupili jízdenku až do Anča boudy. Tato zastávka byla skutečně daleko. Dojeli poslední. Když však vystoupili, zjistili, že se nachytali. Byla vyklizená a na postelích nebylo víc než holá prkna. Nic však nereklamovali a vykonali obřad noci.
Ráno při snídani jsme si vše o práci ještě upřesnili a vyrážíme nato. Mnozí z nás šli připravit místo pro Matěje a příchozí cestu, Johan si vzal na starosti slavnostní oheň, truhláři byli v Anča boudě, Anička se svou skupinou měla na starosti Maják a Petry natírali molo. Ještě tu však byla jedna družina. Byl to právě Šimon, onen slavný předák, jenž byl oceněn řádem zlatého metru. Ten měl pod svými křídly všechny děti. Vždy, když jsem lehce nakoukl na táborovou louku, tak pořád sbíraly klacíky a kalfasama je tahaly na skládku dřeva. Bylo to až neuvěřitelné. Ony neznaly únavu. Ještě jednou velké díky všem nejmenším.
Karlík s Burym dávali lino na poradní stůl a z naší boudy se postupně stávala Vila Andula. Dan nahoře vykopává jámu pro pomníček a potom s Bergrem dělají schody na cestě. Náhle volá Lípice s Pichy a všichni si pochutnáváme na lahodném obědě. Tak! Ještě sedm minut a znova vyrážíme. Makáme jako o život. Majkl s Rolim a Mařenem dočistili les od padlých stromů a za pomoci všech, co nosí materiál, betonují pomníček. Praktikantky nanosily březovku a Johan vše užitkuje s jeho zálesáckou zkušeností. Pomalu nás přepadává tma. Soky ihned osvětlil Anča boudu a pokračujeme. Musíme ještě dodělat postele. Je velká tma a pomalu se všichni belháme na polévku. Ve shonu celého dne jsme si zapomněli pustit a ohřát vodu. Rokujeme tedy ve srubu na „prasáka“.
Nečistota nás však v pokračování večera nijak neomezila a již vítáme Šárku. Jsme však ve vážnější situaci a právě plánujeme jak zorganizovat událost příštího týdne. Vše se daří a máme jasno. Pochutnáváme si na lahůdkách od naší kamarádky a pomalu jdeme spát.
V neděli vše dokončujeme a hledíme na naše vytvořená díla. Já se pod fousy směji, když to porovnávám s naplánovaným seznamem. Rozhlédnu se na vše hotové a tiše zašeptám „Sedlo!“.
Dík jsme nejlepší
Márty
