Tento oslavný víkend byl věnován právě osmdesátým létům tohoto světa. Proč? Ano! Touto otázkou se obracím v náš široký kolektiv a právě odpovědí „ no přece Franta“. Všichni pokyvují hlavou a je jasné, že právě Franta měl okusit atmosféru konfekce, o které již tak dlouho slyšel vyprávět. Vidím souhlasné pokyvování a skutečně to tak vypadalo. Husákovi děti, oděni právě do toho co režim povolil, se sešli v Sedle.
Škoda, že Franta nedorazil.
Je tedy pátek a na naše pozvání přichází vzácní hosté z řad místních obyvatel. Prádelna jede na maximum a zábava je výborná. Fotrovi klobásy, bramboráky a další pochutiny zdobí stůl. Všichni povídají a smějeme se. Zábava je absolutně na pohodu. Jak jinak.
Z prádelny jde zase čisté zboží a další a další. Klobásky miznou a smích je větší a větší. A zase čisté prádlo! Legrace, povídání, historky, příběhy, smích a díl si již nic nepamatuji.
Najednou vstávám do sobotního rána. Rána naší pohodové soutěže. Procházím táborem a spatřuji pomalu se rozpohybující postavy jak kontrolují stav své přítomnosti. Po tomto raním oživení všeho současného a připomenutí věcí minulých se svoláváme u koníkovského stolu a začínáme losovat tři družiny. Fotr a Márty prozrazují téma států, jenž budou proti sobě dnešní den soupeřit v národních pokrmech. Jak trefné. Česko, Německo, Polsko. Trojmezí, jenž je nedaleko tohoto místa.
Je vylosováno. Petra Minérová vyndavá historické knihy a zápisky z let osmdesátých a mladších a všichni se baví tímto se pročítaje. Časový plán je zcela bez kontroly a je tímto zřejmé, že soutěžní úkol nebude oběd, ale večeře.
Skupiny jednotlivých zemí již velmi mazácky jedou na nákup jedním autem a ostatní připravují ohniště a snaží se ve svůj prospěch z kuchyně ukrást vše potřebné k vaření svých pokrmů. Ještě než spatříme naše zástupce nákupčích, jak strání vláčí igelitky z krámu plné potravin ze seznamů, tak týmy ztužují své národnostní kolektivy národními lahůdkami a bojovým duchem. Já byl přítomen ve skupině Čechů. Výhoda naše byla, že Seveřan se minul losování a již od ranních hodin brázdil les a hledal houby. Nepletete se! Dělali jsme smaženici také bramboráky a Simona zazářila ovocnými knedlíky. Kofola a Vinea u stolu nechyběly.
Poláci udělali jejich národní polévku (její název jsem bohužel již zapomněl) a velmi chutný dezert, opečený toustový chléb s ovocem. Jako nápoj byl zvolen polský jablečný mošt.
Němci ve své důslednosti uvařili knedlíčkovou polévku bez jakéhokoli polotovaru a jako dezert podávali tvarohový pohár.
Je uvařeno. Čas 18.00. Slavnostní stůl se prohýbá pod množstvím potravin a přichází dva místní obyvatelé. Tyto nás spatřují u slavnostní tabule v šatu, jenž přísluší našemu retro stylu. Jsou zde a ihned jsou jmenováni porotci. Svého úkolu se zhostili s velkým důrazem a láskou. Jednotlivé země představují své výtvory a porota vždy dostává k posouzení vzorek. Chvíle napětí. A již je vyhlášen vítěz- Toto vyhlášení uvolnilo závoru k neskutečné žranici všeho, co tabule dovolila.
Začíná pršet. Přesouváme se tedy do srubu a ftipy zaplňují sál. Po včerejší namáhavé práci v prádelně jsme trochu znaveni a tak spíš ochutnáváme, jíme, jíme, povídáme, jíme, žerem, jsme úplně plní a jíme a jíme. Slyšíme jak Majkl rozeznívá naše prací zařízení, připravujeme sklenky k přípitku a jsme v pohodě. Jak jinak než právě o tomto víkendu. Náhle se nechá slyšet Márty a Sjů, že ještě jedna věc se musí dokončit. Sedíme a posloucháme. Jsou předány diplomy v retro stylu za naše zásluhy v čase letního tábora. Smějeme se, mnohé musí být vysvětleno a záhy je to zpochybňováno. Legrace. Večer proběhl v pohodovém duchu a plni pohody jdeme spát.
Otevíráme oči. Je neděle, vše dostáváme do stavu nula a jedeme domů.
Škoda Na pohodu 2014 už je historie.
