Již v poslední diskuzi na těchto stránkách píši velkým písmem HOŠI DĚKUJEM. Víme všichni, že na již předposlední brigádě Oktávky byla již znavena a opustil jí motor. Johan a Karlík ihned vše začali řešit a dořešili. Několik nocí trávili v dílně, koupili nový motor a Johan dal autu terénní zvednutí. Píši proto ještě jednou „Hoši děkujem“. Píši to zde právě proto, že je to reportáž z právě prošlé brigády. Další kroky tohoto víkendu by byly bez auta velmi obtížné.
Pominu-li tedy týdenní noční akce kluků v dílně, tak brigáda začala v pátek ráno, kdy jsem nakládal na auto s vlekem asi 5 t dříví. Cestou přikládám Karlíka a s Johanem nakládáme Oktávku na bratrův přívěs. Odjíždíme do Sedla. Jsme již jedni z posledních. Sjů, Majkl, Luďa, Petr, Adam, Simona, Roland a mnoho dětí jsou již na místě. Johan veze ještě Terku od Lukiho a Radky a jedem.
V táboře prší a cesta dolů je mokrá. Vykládáme tedy královský vůz a plníme jej věcmi. „Start“ krásný zvuk motoru se rozlehl po údolí a už se vítáme. Ano! Pračka, káva a už přichází Šárka s Michalem. Večer plyne a je jasné kdo a v kolik zítra kde začíná. Musíme to přeci udělat a není toho málo.
Ráno po snídani si Luděk bere sekačku, Karlík Simonu a začínají s vodou a jejím rozvodem. Ostatní díky Oktávce dostávají nespočet dříví k Woodstoku k uložení. Kolem oběda je dříví na místě a přichází Mirda. Dává se do party s Majkem a dělají střechu na bažině. V tento čas se zformovala i chráněná dílna a po příchodu Seveřana molo před potokem. Simona posílila Majkovu partu a nespočet dětí sbírá větve před Luďkovou sekačkou.
“Konec!“ Večer někdo „křičí konec“. Udělali jsme toho za sobotu mnoho. Večerní jídelna dává kávu, pračka pochutiny, Šárka přináší picu a zábava jede do rozbřesku. Nedělní den si říká o likvidaci hromady vedle Woodstocku, dodělání odkládací plochy u komína a mnoho drobných prací na které nám přijel pomoci Krišpa i Anička se Štěpánem. Chráněná dílna během dne měla servis nespočtu svačin. Instalatéři Karlík a Simona pořád pobíhali někam s trubkama a pořád něco svařovali. Potom Johan a Karlík spojovali nespočty drátů, aby to mohlo dělat snad všechno a do toho jim Adam všem říkal, jak se to má dělat, aby to bylo v pořádku.
Večer přichází Šárka, Michal a Jarča (z minulosti ji známe jako Paní bábovka). Já vím, teď asi čekáte že zase napíšu „Pračka, káva, bábovka a Šárka přináší něco k jídlu. Ano! Přesně tak to bylo. Frky létaly vzduchem. Během večera bylo ale určeno testovací komando na vanu. Začaly tedy pokusy. Instalatéři vybudovali své trubky a čerpadla a my testovali, kolik z nás nás omyje ohřátý potok ve vaně- Skončili jsme na počtu 6, ale protože nás to přestalo bavit. Zdá se, že jejich zařízení zvládne i číslo nekonečně. Je příjemný večer a začínáme hrát kufr. Mluví se, kreslí se, pantomimuje, prostě legrace.
Ráno jsme se probudili do modré oblohy a pohled na údolí byl pro nás odměnou. Odměnou hezkého námi vytvořeného a hlavně našeho. Všem děkuji a těším se na stavbu.
A ještě na závěr. Dovolte abych zde zmínil jednu věc. Jmenuje se Woodstock. Tu asi vůbec nemusím představovat. Každý ji má ve svých vzpomínkách prostoru, kde zažil něco co si dlouho bude pamatovat. Tento nás pomalu začíná opouštět. Jeho plachta začíná být nepoužitelná pro příští roky. Né! Není to, že bych chtěl někomu něco navrhovat nebo mu něco vnucovat. Je to tábor nás všech. Proto se v tuto chvíli ptám. V táboře budeme mít dost dříví na to, aby jsme jej dokázali příští rok vybudovat dřevěný. Nebo toto dříví použijeme na něco jiného a náš oblíbený stan zrepasujeme v původní podobě. Je to vlastně taková anketa “Jak to chceme?”. Podstatné je to, aby jsme to tam měli za své. Takové jak se nám to líbí. Dovolte mi ale otevřít tímto diskuzi příspěvků k tomuto tématu.
A - chci, aby stan byl ze dřeva jako pevná stavba
B - chci, aby byl takový jako je doposud
Mnohookrát děkuji za příspěvky k moudrému rozhodnutí.
Martin
P.S. ať už to nikdy nezapomeneme. Pračka má obsah 19,4 l. (pamatujme si tedy 20 l)
