Ahoj všichni,
Dnes je právě pondělí po dvacítce padlých. Ne! Nemluvím o našich kamarádech, jenž byli přítomni onoho víkendu, ale o stromech, jenž jsme museli z důvodu bezpečnosti pokácet na našem táboře. No! Nevím jak začít s psaním. Tak nějak jsem se zaparkoval do židle, aby mě moc nebolela záda a zjišťuji, že i s tou rukou co drží pero, to není úplně na pohodu.
Z hlediska velké neznámé jsme vyjeli s Karlíkem a Sjů už v pátek ráno. Načerno jsme poopravili polňačku a Karlík vymetl komín. Zuzka vše uklidila a já s kolegou kácečem, jsme vyrazili plni očekávání do stráně, abychom odpanili další řemeslo našeho poznání. Lehce prohlížíme suché smrky a pokoušíme se vytvořit plán, pořadí, pokládky a dopadu. Les je všude kolem nás a nemůžeme najít místo čistého pádu.
Jdeme na to. Řežeme, vkládáme klíny, palice, křupnutí a zdrhačka do úkrytu. Strom se sice odpojil od kořene, ale zapřel se za druhý větvemi a v úhlu 45 stupňů zůstal stát. No to je špatné. Bereme tedy kurty a vážeme je za kmen. Taháme. Nic. Znova! Nic. Náhle se nás zželelo pár chlapům, jenž s rodinou cosi opékali na Majáku a jdou pomoci. „Raz, dva, tři“ Nic. Je to zvláštní, ale čtyři chlapi nepohnuli s tunovým kmenem, jenž byl zapíchnutý ve stráni. „ Konec legrace“ říkáme a již couvám ke konci kurty autem. „Teď!“ křičí Karlík a já jedu. Strom se uvolnil a dopadl na cestu. Po dvou hodinách jsme byli rádi, že leží. Náhle jsme se podívali okolo sebe a sušiny kolem napovídaly, že se chystá průser. „ To nestihneme“ Konec řečí, „ už to umíme“. Jdeme na další. Pila, náklon, auto, pád. Druhý ležel. Potom stejně třetí, čtvrtý, pátý, šestý. Sedmý měl už místo a spadl sám. Na závěr ještě drtíme autem osmý, ale to už je skoro tma.
Leží. Koukáme za potok a ve srubu už začíná život. Již všichni přijeli a frky začaly létat místností. Trochu jsme se přivítali a dost znavení jsme mlčky pojídali sekanou od Sjů. Majkl se chopil baru a rozmluvily nás až první pohárky od mistra. „Tak prosím ticho“ Sjů žádá společnost srubu a přichází řečený plán na zítřek. Vše je rozděleno a začínáme v 8.30. Po tomto mistr nápojů pokračoval ve svém poslání a kytary rozezvučely jídelnu. Starší kusy se pomalu ploužili na půdu a dole se odehrávalo cosi nepopsatelného. O tom se tady rozepisovat nechce je to na samostatnou reportáž. Pravděpodobně jí asi nazvu „ Reportáž psaná z jedničky aneb co se děje dole, když jsme nahoře“.
Již je však ráno a my jdeme na ty mrchy. Je dán jasný bezpečnostní postup. Všechny pily vrčí a všichni přemísťují větve k Seveřanovi na oheň a po naporcování kmenů, valíme a nosíme špalky na hromadu ke kurníku. Strašně mě překvapilo, jak jste vše zvládali rychle. Jsem potěšen a naše včerejší osmička je naporcovaná a uklizená. „ Supr“ říkáme si s Kárlem a jdeme porazit další. Ten už má kam padat a vše se daří. Dobrá! Dáme ještě jeden. Netrvá dlouho a i ty jsou uklizený. Kácíme! Taháme, nosíme. větve a Seveřan s tváří pečeného ovaru vše pálí a uklízí.
„Oběd“ volá Martina. Pomalu oddychujeme a pochutnáváme si na segedýnu. Napít, kafe a jdeme. Do večera jich padlo patnáct. Práce se trošku zpomaluje, jelikož nás nezačaly opouštět síly, ale pily. Z našeho vrakoviště jsme poskládali Husquarnu XXL a zaklekli k modlitbě. Byli jsme vyslyšeni. A co víc za nedlouho se se svým nástrojem objevil Michal od Šárky a hodně nám pomohl.
Již je zase večer. Zapíjíme syna Johana a Klárky a dostává přezdívku Maxmilián Dráb. Pár z nás jde do regenerační lázně a dole začíná zase vládnout čert. Pomalu odcházíme spát a znova přichází materiálek do mimořádné reportáže „ Co s děje dole, když jsme nahoře“. Smích, řev, kytary, reprák, tandr, taneční soutěž. (Nechci vše prozrazovat z budoucího reportu).
V neděli Karlíka zastoupil Majkl a bylo jasné, že se nezačne, nežli něco nepoložíme. Jsme úspěšní a znova všichni jedeme naplno. Ještě jsme jich stihli pět. Děti s Aničkou vysbíraly od klacků louku na sekání a vše uklidily. Seveřan vše se svou skupinou spálil a vyrovnal dříví na slavnostní ohně. Martina s holkama dala do kupy jídelnu a my si sbalili to naše pilové vrakoviště a všichni zamávali těm deseti, co ještě zůstaly stát. Ale s pohrůžkou, že v květnu je to také čeká.
Všem děkuji, dost jsme si mákli.
Ahoj v květnu
Márty
