Čeřín 2002
Poté, co jsme se všichni vrátili zpět do tábora a zjistili, že se archeologům ztratil vzácný džbán, jsme se ho vydali hledat, rozděleni do skupinek podle věku. Po nějaké chvíli, co jsme se prodírali maliním, ostružinami a kopřivami, Iva z velkých holek džbán našla a tak jsme ho archeologům odnesli do tábora. Dozvěděli jsme se, že je na džbánu starý obrácený erb a nad ním šipka mířící nahoru. Uvnitř byl nějaký starý smotaný pergamen, který nechtěli pro jistotu vyndávat, aby se nerozpadl a na dně byl starý kámen přesně na míru. Byl to tzv.džbán směru. Ve mlýně prý kdysi sídlili bratři Rožmberkové, kteří měli erb s Rožmberskou růží a právě tento džbán, který archeologům dokazoval, že zde kdysi pobývali. Archeologové nám také poradili, že kdysi byly nalezeny 3 podobné džbány směru a vždy ukazovaly na nějaký poklad, který byl ukryt.
Odpoledne jsme zjistili, že odjíždějí, protože je odvolali a s lítostí jsme pozorovali, jak si balí své věci, a pak nadobro odjeli. Zanechali nám tu však své vykopávky i se džbánem směru. Večer, poté, co jsme se shodli, jsme džbán otevřeli a Márty z něj vyndal staré plátno a opatrně ho rozložil. Byla na něm mapa, která se od 14.století moc nezměnila. Na mapě byla zakreslena území s erby různých panovníků, spadajících pod Rožmberk. Po dlouhé diskusi jsme se rozhodli, že budeme pokračovat ve výkopu mlýna místo archeologů.
Dnes jsme podle včerejší dohody šli kopat do mlýna. Do oddílů rozděleni jsme šli každý na svůj úsek. Po dlouhém, asi dvouhodinovém kopání našli střední kluci něco dutého a vyhrabali to. Uviděli jsme bedýnku. Když jsme ji pečlivě očistili a otevřeli, zjistili jsme, že jsme na šli onu věc, kterou jsme tak hledali. V bedýnce byly 3 tyče, z toho 2 duté a na konci rozdvojené. Po nějaké chvíli domlouvání jsme ony tyče umístili do bedýnky na tyčky, které tam již stály a na ně jsme potom umístili poslední rovnou tyč. Také jsme v bedýnce našli kůži, na které byl nápis: "V tento den nechť šest rytířů otevře zámek poznání a očistí čest svého pána." Po dlouhém debatování jsme se nakonec shodli, že bychom mohli zkusit zavěsit na tyče džbán směru a když jsme to udělali, džbán ukázal šipkou a obráceným erbem na starou zeď ve mlýně. Přesně na místě, kam ukázal džbán, Majkl s Mártym začali kutat a zkoušet, jestli tam něco není. Po nějaké době našli starou placku s třímístným číslem a dole byla šipka, která, když jsme ji umístili do bedýnky na určené místo, ukázala na jinou zeď, kde jsme našli další placku. Za chvíli jsme měli 6 placek a na poslední z nich bylo pečetidlo.
Po domluvě jsme se shodli, že bychom se měli rozdělit do skupinek a vydat se na kóty, které byly na staré mapě vyznačeny stejným číslem jako na plackách. Když se vrátil Márty, tak jsme mu sdělili, co jsme vymysleli, rozdělili jsme se do smíšených skupinek a vydali se na cestu. Adam našel jako první klíč v sametovém váčku s Rožmberskou růží, a poté i Burák a Kristýna. Když Márty a jiní vedoucí vyrazili za námi, další skupinka pod velením Martiny našla "svůj" klíč.
Tím jsme dali dohromady šest klíčů a po dlouhé cestě, nebo jízdě v Bugině, jsme se sešli v Rožmberském hradě. Zuzka opatrně zazvonila a zaklepala na dveře hradu. Po nějaké chvíli vyšel kastelán, my jsme mu vše vysvětlili a jeho pomocníci nás hradem provázeli. Když jsme přes rytířský sál, malou jídelnu, rytířskou jídelnu a ložnici došli do síně slávy, uviděli jsme tam několik závětí a obraz Bílé paní. Vyšli jsme do velké chodby, kde byl obraz panovníka a dozvěděli jsme se, že se kdysi ztratily vzácné klenoty a jeho bratr ho obvinil z jejich krádeže. Proto vyslal 6 rytířů, kteří měli očistit jeho jméno, ovšem ti se už nevrátili, a panovník byl vyhnán. V chodbě byli nepřesné kopie těch klenotů a poté jsme šli do chodby, kde byli namalovaní křižáci. Vyšli jsme na hradním nádvoří a našli dveře, na kterých byla Rožmberská růže a 6 háčků - podle nás přesně na ty klíče, které jsme našli. Kapitáni dali klíče k sobě a z původně zazděných dveří vyšla Bílá paní a dala nám nějakou knihu.
Po nástupu, na kterém jsme se bavili o bavili o Bílé paní a knize, kterou nám předala, jsme se v jídelně po pečlivém zkoumání shodli, že bychom měli odendat kůži, která na knize byla. Když jsme to udělali a rozbalili jí, uviděli jsme dřevo se čtyřmi dírami a uvnitř byl klíč. Po poradě ve skupinkách jsme se vydali na místo, kde byla čtvrtá tečka, kterou jsme podle mapy vyhledali.
Po chvíli zkoumání jsme s pomocí auta a navijáku našli bednu, kterou jsme odvezli do tábora. Po pečlivém očištění jsme bednu otevřeli klíčem, který jsme našli na knize. Bylo tam dlouhé placaté lano z konopí, 3 dlouhé pruhy plátna, hromada malých pláten, staré meče a malá bednička, která měla dvoje posuvná dvířka. Když jsme bedničku z jedné strany otevřeli, uviděli jsme 6 malých erbů panství, na kterých jsme byli pro 6 klíčů. Z druhé strany jsme potom zahlédli plátno, ve kterém bylo něco jako písek. Zkusili jsme nasypat písek do knihy, kterou nám dala Bílá paní, ale nic se nestalo. Po nějaké chvíli, když jsme knihu zase otevřeli, strnuli jsme překvapením. V knize se objevil nápis. Dozvěděli jsme se, že bychom se měli vydat na nějakou cestu a v honosném šatu a zbroji. Po skupinkách jsme tedy začali na plátna kreslit svoje erby a chodili si pro lano jako opasek. Nakonec jsme udělali vlajku a šli se všichni dohromady vyfotit.
Když Márty prášek odstranil z té malé krabičky, zjistili jsme, že je tam 6 stříbrných misek. Sešli jsme se v jídelně všichni sešli a všechno si pověděli, začal se najednou z Bažiny valit kouř. Když vedoucí přiběhli, měli v ruce knihu, ze které je stále stoupal dým. Otevřeli jsme jí a po prolistování jsme zjistili, že tam přibylo něco napsaného.
Rozhodli jsme se, že se vypravíme se svou celou výzbrojí na místo, kde jsme našli bednu, protože to bylo u kapličky. Připravili jsme si věci, rozdělili funkce a vydali se na cestu. Když jsme tam dorazili, napadlo nás, že bychom mohli dát do misky prášek a zapálit ho. Poté jsme uviděli přibližující se světlo a posléze i rytíře. Přistoupil k nám a pravil: "Pouze šest vidlic hada zahubí". A jak se objevil, tak se i ztratil.
Dnes o nástupu jsme přemýšleli o tom, co nám včera pověděl rytíř. Po dlouhé diskusi a s pomocí mapy jsme došli k závěru, že bychom se měli vydat na 6 míst, která jsou na mapě označena erbem s vidlicemi. Protože jsme nevěděli co máme hledat, a hlavně kde to máme hledat, napadlo nás, že by se mohl Márty pokusit přemluvit kastelána, aby nám půjčil závěti s právě těmito erby. Když to Márty přivezl, každá skupinka měla jeden erb, jedno území, a tudíž i jednu závěť.
Dnes, hned po obědě, jsme hráli motokrosové závody. Všichni z oddílů soutěžili rozděleni do kategorií podle malých, středních a velkých, a z každé kategorie vyhráli tří lidi, kteří dostali peněžitou odměnu. Večer, když jsme se sešli v táboře a koukli se do knihy, zjistili jsme, že tam opět něco přibylo.
Poté, co jsme se všichni domluvili na tom, že večer půjdeme na území hada, začali jsme hrát olympiádu. Když se zešeřilo, dokončili jsme ji za stavu 20 : 14 pro holky, a vydali jsme se na cestu. Došli jsme na začátek území, kde jsme vyslali zvědy, a poté jsme pomalu stoupali na místo, kde blikalo světlo. Na místě, když jsme přešli nastražené pasti z provazů, jsme spojily erby. Ozvala se velká rána, objevilo se zelené světlo a poté se ozvala rána druhá. Na místě "druhé rány" jsme začali kopat a hrabat a našli klenot - žezlo, které bylo i na portrétu se Slavomírem. Unaveni jsme se odploužili do tábora a s radostí jsme ulehli.
Odpoledne, když jsme si užívali polední klid, jsme najednou uviděli, jak se od balíků sena valí velké množství dýmu. Když jsme tam doběhli a vydali průzkumnou jednotku, která oznámila, že je vše v pořádku, jsme se shromáždili u jednoho balíku, kde byl položen rytířský šat, klobouk a truhlička. Šat i s truhličkou jsme přenesli do jídelny, kde jsme si to všichni prohlédli. Uvnitř truhličky bylo něco mezi popelem a kamením. Na víku bylo nakresleno šest erbů a od nich šipky ve tvaru blesku k velkému erbu. Po dlouhé debatě jsme došli k závěru, že bychom měli najít těchto šest erbů a za pomoci závětí zničit Pána blesku. Po pečlivém prozkoumání knihy, prášku a misek jsme zjistili, že jedna miska zmizela a trošku prášku ubylo.
Hned po snídani se Márty vydal na cestu za kastelánem pro závěti. Než se vrátil, promysleli jsme si, kdo tam půjde a co bychom měli hledat. Když jsme vše měli promyšleno, každý si vzal svoji závěť, a po skupinkách jsme ji četli. Adamova skupina měla závěť, ve které byly větší písmena a po přečtení zněla zpráva: Jen ten, co barvu Slunce má, po třiceti krocích dovede tě k cíli ve směru hodin, jenž zdobí střed mého území a hraji se sluncem a stínem. Kristýna měla v závěti, že celý život panovník prožil na řece a to nejcennější, co měl, svěřil právě jejím hlubinám. V závěti u Machajdy stálo, že panovník často jezdil na lov s okolními pány a na louce kolem potoka pod úrodnou pastvinou u rozložitého stromu své vyjížďky začínali a sváželi tam ulovenou zvěř. Nechal to na místech, kde se tak rádi scházeli, kolik je na světě stran a jen když všechna nalezena a ve správném pořádku uložena budou, tajemství pak odhalí. V závěti u Buráka stálo, že země panovníka trpí suchem, které je nesnesitelné a nepomáhá jim ani zavlažování, proto to, co měl cenné, tajně obětoval na posledním místě, kde ještě byla voda. Jeho vzpomínky obsahují starý svitek potulného básníka. "Nemá plíce, přece dýchá, studená a přece tichá, věčně pije na svém zdraví, v brnění co nerezaví." Iva měla ve své závěti, že probíhá bitva a panovníkovi zabili jeho matku, on proto nosil v sobě vztek a vydal se do této bitvy. Byl postřelen, a protože svojí matku miloval, odploužil se k jejímu hrobu a tam umřel. Z Martiny závěti bylo jasné : Jeden panovník byl sokolník, protože měl hrozně rád dravé ptáky. Ukryl to na místo, kam tak často za svého života vzhlížel a které toliko radostí mu přineslo a zde i své nejvěrnější přátele objevil. Když jsme si vše promysleli a poradili se ve skupinkách, vydali jsme se na cestu. Adamova skupinka po pečlivém prohledání louky našla sluneční hodiny, od kterých odkrokovali 30 kroků a s pomocí jiné skupinky našli erb na kterém bylo kulaté zrcátko. Když se Kristýna a její skupinka vydala na cestu, došla na místo, našla na stromu "závaží" a na konci provazu také erb. Skupinka Machajdy našla nejprve erb, který byl pod mostem a potom s pomocí Kristýny a její skupinky našli čtyři keramická písmena a když je složili, dali dohromady zprávu : Most. Burákova skupinka našla jedinou vodu na území v zatáčce a po vyhledání správného místa našli ve vodě dózu, ve které byl jako u předchozích skupinek erb. Ivy skupinka po rojnici našla krev a po stopách krve se rozdělili na dvě skupinky, které pod vykotlanými stromy našli také erb. Když Martiny skupinka našla místo, začali hledat a našli, s pomocí Kristýny a Ivy, na rozvětveném stromě v sokolím hnízdě opěr erb se zrcátkem. Když se postupně našlo všech 6 erbů, vrátili jsme se do tábora a rozdělovali si příběhy. Když jsme najednou uviděli, jak někdo běží s křikem z bažiny s knihou, pochopili jsme, že nám kniha zase něco sdělí. V knize bylo napsáno :
Když jsme se pořádně zamysleli a prodiskutovali jsme to, shodli jsme se, že bychom se měli večer vydat na území pána paprsků a zničit ho zaměřením zrcátek. Večer jsme se vydali na místo, kde bylo území pána paprsků a po prozkoumání terénu jsme uviděli několik světel a když jsme se všichni kolem seřadili a zamířili zrcátka, uslyšeli jsme výbuch a uviděli zelené světlo. Začali na místě, kde se objevilo zelené světlo, kopat a hrabat a vyhrabali jsme druhý klenot - misku.
Když nastal večer, šli jsme hrát olympiádu a konečně jsme jí dohráli. Vyhrály holky a všechny jsme se začali těšit na mašinku. Po skončení olympiády jsme šli na posvátné místo ke kapličce, kde jsme zapálili prášek a jako předtím se objevil rytíř. Přistoupil k nám a pravil : "Naše společenstvo panovníků velkou zradu odhalilo, hrad s bílými praporci dobylo a klenot při cestě za pravdou ukrylo." Dohodli jsme se, že si tom promluvíme až zítra, protože se každému chtělo spát a tak jsme se vydali do tábora a šli na kutě.
O nástupu, když jsme otevřeli knihu, uviděli jsme nový zápis. Pak když vedoucí knihu prohlíželi dál, našli v ní listy, které byli vylisované : buk, dub, líska atd.. Z toho jsme usoudili, že bychom měli najít tři erby v noci a tři erby ve dne. Protože jsme nechtěli ztrácet čas, zase jsme se domluvili, že by Márty mohl dojet pro závěti a mezitím jsme ve dvoučlenných skupinkách dohodli, kdo kam půjde. Když se Márty vrátil se 6-ti závěťmi, začali jsme je číst. Burák a Adam tam měli zprávu jako obrázek, kde byl velký strom, hned pod ním suchý malý strom a pod ním bylo místo, kam směřovalo několik šipek. Martina a Machajda měli závěť panovníka, který byl numerolog a prý mu zbývalo pouhých třicet dní života. Iva a Kristýna v závěti měly, že panovník měl rád koření a nejradší měl místo, kde voněla vanilka. Když jsme všichni věděli, kde máme začít hledat, rozdělili jsme se po skupinkách a vydali se na cestu.
Poté jsme se všichni sešli v táboře se třemi erby. Domluvili jsme se, že se večer vypravíme pro další tři erby a také, že bychom měli začít přemýšlet o našich třech závětech. Rozdělili jsme se tedy zase do skupinek a začali, protože se blížil večer, přemýšlet. U Adama a Buráka v závěti stálo, že se mají vydat po zvuku houslí. Iva a Kristýna měly v závěti, že mají jít podle slepoty. Machajda a Martina se měli vydat na místo, kde uslyší zvuk zvonku. Poté, co jsme si ujasnili, kam máme přesně jít a pod ochranou prágošů, vydali jsme se na cestu. Adamova skupinka došla na své území, kde slyšeli zvuk houslí a po nějaké době našli pod stromem erb. Martiny a Machajdy skupinka došla do zatáčky, kde začali stoupat do kopce, protože tam bylo větší území a po chvíli se zastavovali a poslouchali až uslyší zvonek. Tam, kde zvonek byl, našly pod stromem erb. Ivy a Kristýny skupinka našla na místě provázek a když šli po provázku, našli u spadlého stromu poslední erb.
Když se po večeři setmělo, každý si vzal svůj honosný šat a vydali jsme se hledat čtvrtého rytíře. Sdělil nám : "Jen když vaše svíce posvítí na trůn kamenného pána, Vilém Rohan a jeho družina bude pomstěna." Než abychom to řešili večer na posvátném místě, šli jsme do tábora rozhodnuti řešit problém ráno.
Ráno o nástupu jsme se radili o tom, co nám poradil rytíř. Po dlouhém a namáhavém přemýšlení jsme se dohodli, že bychom měli sehnat závěť po Vilému Rohanovi a přečíst si jeho poslední slova. Márty přijel se závětí, kde bylo psáno něco o šesti vrcholech. Když jsme se poté dívali do mapy, našli jsme jediný erb s územím se šesti vrcholy. Shodli jsme se, že každá skupinka na jednom rohu postaví tábor a přenocuje. Vydali jsme se na cestu hned po obědě, abychom tábořiště stihli postavit ještě za světla. Když každá skupinka dorazila na své určené místo a postavila stany, přišli za nimi praktikanti a vedoucí, kteří přinesli jídlo a pití. Každá skupinka kolem jedenácté hodiny zahlédla odrazy světla a vydala se za nimi. Šli jsme po těchto odrazech a časem dorazili až na místo společného setkání. Ozvaly se veliké rány ze všech stran a objevila se cesta loučí. Usoudili jsme, že bychom měli vzít svícen a jít po cestě, protože by nás mohla dovést ke čtvrtému klenotu. Po nějaké době jsme došli k trůnu kamenného pána. Byla to vytvarovaná skála a na ní byl nakreslený jeho erb. Osvítili jsme trůn, když najednou se ozvali rány a opět objevilo zelené světlo. Zde jsme začali hrabat a našli čtvrtý klenot - svícen. Dohodli jsme se, že když už jsme tady, tak zůstaneme do rána, a proto se každý vydal do svého tábořiště.
Protože jsme byli ze včerejška unavení, měli jsme pohodový program po oddílech. Odpoledne jsme mohli pokreslit káru, protože měli do našeho tábora přijet populární hvězdy. Večer se tedy uskutečnila hudební šou a po odjezdu hudebníků se zvrhla v diskotéku. Unavení jsme šli spát.
Odpoledne jsme se dozvěděli, že bude táborák a nemohli se dočkat. Po večeři jsme se všichni sešli u táboráku a začali zpívat. V průběhu radovánek se ozvala rána a od lesa přišel rytíř, který pravil : "Proud širý, luna bílá, tajemství jejich pána do rukou vám vydá."
Dnes jsme přemýšleli o tom, co nám včera řekl rytíř a shodli se, že bychom se v noci měli vydat k naší řece. Avšak o poledním klidu začal od mlýna stoupat dým. Když jsme tam doběhli, uviděli jsme tam naši knihu, kterou měli vedoucí doposud zavřenou v bedně. Nikdo nevěděl, jak se tam mohla dostat, ale když jsme ji otevřeli, uviděli jsme tam nový nápis:
Po nějaké době domlouvání jsme se shodli, že bychom měli určit plavce, svítiče a obranu a natáhnout lano přes řeku. Večer po rozdělení funkcí jsme se vydali k řece, avšak cestu nám zkřížil modrobílý rytíř. Pravil, že se jeho pán chce s námi utkat v kostkách a hrát o jeho a náš klenot. Protože jsme dnes nemohli, Burák to domluvil na zítřek. Rytíř odešel a my se vydali k řece a rozestavěli podle funkcí. Po chvíli pátrání na hladině jsme uviděli první kostku a za ní další a další, díky osvětlovačům. Nakonec jsme jich nachytali něco k sedmdesáti. Najednou jsme uslyšeli výbuchy - to na nás útočili modrobílí jezdci, ale díky naší obranné linii se nám je po chvíli podařilo zahnat. Vrátili jsme se do tábora se všemi kostkami a šli na kutě.
Večer jsme se podle dohody vydali na území Hráče. Když jsme tam došli, uviděli jsme louče, které nás dopravily až k Hráči. Z každé skupinky jsme mu vybrali jednoho protivníka. Kostky se hrály tak, že kdo hodil více, vyhrál. A tak se to stupňovalo. První hra dopadla nerozhodně a tak jsme hráli ještě podruhé, ale on vyhrál. Proto jsme museli přidat další klenot, abychom mohli hrát ještě jednou. Jedna kostka však hráči spadla a díky tomu jsme vyhráli klenoty zpátky i s jeho svícnem. Po loučích jsme se vrátili zpět do tábora a vyčerpáni usnuli tvrdým spánkem.
Dopoledne jsme měli program po oddílech a protože jsme neměli žádný další plán, rozhodli jsme se zapálit poslední prášek a vyvolat tak posledního rytíře. Avšak začalo pršet a tak jsme rytíře nešli vyvolat a domlouvali jsme se, co budeme dělat tedy dál. Když najednou někdo uviděl dvě světla v půli kopce. Stál tam rytíř, který pravil : "Na cestě poslední, jenž zradu odhalí, Kniha času tajemství vám vydá." Podal nám knihu zabalenou do plátna, na němž byla stará mapa ze džbánu a v knize bylo psáno :
Dnes jsme si povídali o tom co bylo včera v knize a co nám pověděl rytíř. Shodli jsme se, že bychom měli vyrazit na jejich území a pokusit se zde něco najít. Podle erbů se zdálo, že to má být sídlo mezi dvěma modříny, u pramene a při západu slunce. Protože pršelo, nikomu se na průzkum nechtělo, vydalo se jen dvacet pět lidí. Po chvíli prozkoumávání našli přesně ono místo a promočení na kůži se vrátili do tábora. Večer jsme všichni zjistili od Majkla, že se kvůli tání ledovců a studeným proudům mění kalendář ze 7.8. na 24.12., což jsou Vánoce. Takže jsme začali péct cukroví, připravovat jednohubky, zdobit stromeček a hrály koledy. Když jsme měli vše hotovo, rozjela se diskotéka, začalo se slavit a vše jíst. Po chvíli super zábavy nám vedoucí řekli, že si musíme sbalit všechny věci a jít k silu. Velký holky a kluci sbalili malým, středním a sobě a odnosili kufry pod střechu na kopci. Pak se všichni sešli nahoře a vedoucí nás odvezli do Rožmitálu, kde jsme pak spali v tělocvičně.
Dnes po dobrém vyspání jsme se vrátili zpět do tábora. Vše odnosili dolů, postavili ještědy a šli na snídani. Po obědě a poledním klidu jsme se dohodli, že vyrazíme na místo, kde včera byla průzkumná jednotka. Když se začalo stmívat, vyrazili jsme. Po strastiplné cestě jsme dorazili ke kamenné pevnosti, na které bylo pět vystouplých kamenů, kam jsme posléze postavili klenoty. Začali jsme číst knihu, když se najednou objevilo blížící se světlo. Začala hrát královská hudba a přišlo šest rytířů s loučemi. Začali se řadit do uctivého dvojstupu a posléze začal přicházet samotný Slavomír. Poděkoval za pomoc a proto nás prý bude nyní pasovat na rytíře. Po jednom jsme k němu přistupovali a on nám pověsil na krk Rožmberský znak vyrytý v kůži a pasoval nás do rytířského stavu.
Dnes byl poslední den, kdy jsme si mohli užít tábora. O poledním klidu každý balil a těšil se na táborák. Večer, když táborák nastal, se rozdávali lesní moudrosti a zpívali jsme písničky. Až na několik malých dětí se nikdo netěšil na druhý den domů. Smutní jsme šli spát.
Nejhorší den na táboře - odjezd. Všichni jsme vše vyklidili a šli nahoru na louku. Seřazeni u sila jsme čekali na autobus a modlili se, aby nepřijel. Avšak přijel a tak jsme naložili všechny kufry, rozloučili jsme se s vedoucíma a praktikantama a bohužel jeli domů..
